Právní formy podnikání a jejich srovnání z hlediska administrativních nákladů a efektivity

Tento článek pojednává o různých právní formách podnikání a jejich srovnání z hlediska administrativních nákladů a efektivity. Podnikat v České republice je možné mnoha způsoby, ať již od nejjednodušší formy podnikatele, tedy fyzické osoby na základě živnostenského oprávnění, přes osobní společnosti až po společnosti kapitálové. Výběr vhodné formy odnikání bude ve výsledku záviset zejména na konkrétním druhu podnikání, ale i přes toto konstatování je možné říci, že existují další kritéria, která mohou být neméně důležitá pro tento výběr. Cílem článku by mělo být doporučení získané na základě komparace forem podnikání dle mnou vybraných kritérií. Nejprve stručně představím jednotlivé formy podnikání a dále budu charakterizovat jejich specifické rysy. Poté stanovím konkrétní kritéria komparace a přistoupím k praktickému srovnání a rozboru z hlediska použitelnosti. Pokusím se poznatky získané na základě výše uvedeného aplikovat na konkrétní mnou vybraný druh podnikání. Vyústěním článku bude mé doporučení, týkající se vhodné volby právní formy podnikání.


Právní formy podnikání

Na počátku této kapitoly je vhodné vymezit pojem podnikatel. NOZ přitom tento pojem definuje hned
dvěma různými způsoby. Ustanovení § 420 odst. 1 NOZ považuje za podnikatele toho, kdo „samostatně
vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se
záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.“[1] Druhá definice obsažená v ustanovení §
421 odst. 1 NOZ pak vychází z toho, že podnikatelem je každý, kdo je zapsán v obchodním rejstříku.
V zásadě lze přitom dovodit, že podnikatelem je v souladu s NOZ každá fyzická nebo právnická osoba,
která uzavírá smlouvy při výkonu své podnikatelské nebo samostatné výdělečné činnosti. Pojem
podnikatele se tak vztahuje na veškeré osoby provádějící podnikání, i když zrovna neprovozují
obchod a nejsou zapsány do obchodního rejstříku.[2]

2.1 Podnikání fyzických osob

2.1.1 Charakteristika

Mezi formy podnikání fyzických osob, které jsou obsaženy v českém právním řádu, patří jednak
podnikání podle ŽivZ, a dále také podnikání podle celé řady zvláštních zákonů (např. zákona č.
85/1996 Sb., o advokacii). Základním typem podnikání fyzických osob, je tedy živnostenské
podnikání, kterému se budu v této kapitole věnovat především, neboť s ohledem na skutečnost, že
každé podnikání dle zvláštního zákona je upraveno vlastním právním předpisem, a do jisté míry
odlišně, není možné o podnikání fyzických osob dle zvláštních zákonů v této práci systematicky
pojednat, neboť to neumožňuje rozsah bakalářské práce.

Živností je podle ŽivZ „soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní
odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“[3] V následujícím
ustanovení, je pak uvedeno, které ekonomicky relevantní činnosti nejsou živností dle ŽivZ. Mezi
tyto činnosti jsou pak zařazeny i činnosti, které řadíme mezi podnikání fyzických osob dle
zvláštního zákona. S ohledem na značný počet činností, které ŽivZ vyjmenovává, uvádím pouze
příklady těchto činností: jedná se např. o činnost lékařů, advokátů, notářů, auditorů znalců a
tlumočníků atd.[4] Specifikem podnikání fyzické osoby dle zvláštního zákona je především
skutečnost, že se jedná o některou z činností uvedených v ustanovení § 3 ŽivZ, jejich činnost je
regulována zvláštním právním předpisem, a často i celou řadou etických pravidel (např. činnost
lékařů, advokátů apod.)

Pokud se týká živnostenského podnikání, lze živnosti rozdělit na živnosti ohlašovací a živnosti
koncesované. Provozovat jakoukoli činnost, která má charakter živnostenského podnikání, lze pouze
na základě získaného živnostenského oprávnění.[5]

2.1.2 Založení a vznik

S ohledem na v předchozí podkapitole uvedené skutečnosti, se budu dále zabývat pouze podnikáním
fyzické osoby dle ŽivZ. Pro vznik oprávnění k podnikání podle zvláštních předpisů jsou obvykle
stanoveny i další specifické podmínky (např. vzdělání v určitém oboru apod.). Právní úprava vzniku
živnostenského oprávnění je odlišná pro živnosti ohlašovací a živnosti koncesované. Úpravu vzniku
živnostenského oprávnění pro živnosti ohlašovací najdeme v § 45-49 ŽivZ. Úpravu vzniku
živnostenského oprávnění v případě koncesované živnosti pak najdeme v § 50-56 ŽivZ. Předpokladem
pro vznik i existenci živnostenského oprávnění je splnění zákonem stanovených podmínek.[6]

2.1.2.1 Ohlašovací živnost

V případě ohlašovací živnosti, vzniká oprávnění provozovat živnost podáním písemného ohlášení na
předepsaném tiskopise u příslušného živnostenského úřadu, případně dnem, který podnikatel uvede v
ohlášení jako den zahájení své podnikatelské činnosti. V ohlášení musí fyzická osoba uvést
následující informace: jméno a příjmení, popř. obchodní firmu, své státní občanství, bydliště, dále
rodné číslo, datum narození, místo narození a rodné příjmení.[7]

Podmínky, které je nutné splnit, jsou v ŽivZ stanoveny odlišně pro živnost volnou, živnost
řemeslnou a živnost vázanou. Všeobecné podmínky, které je nutné splnit ve všech případech, jsou
následující: plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce
nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti a bezúhonnost.[8]

Pokud se týká řemeslných ohlašovacích živností je vedle výše uvedených podmínek nutné splnit i
další podmínky, mezi něž patří především odborná způsobilost v oboru, která může být získána buď
vzděláním v oboru či v příbuzném oboru (musí jít nejméně o střední vzdělání s výučním listem),
popř. praxí v oboru, případně rekvalifikací a praxí v oboru.[9] Pokud se týká ohlašovacích živností
vázaných, jsou podmínky odborné způsobilosti, které je dohromady s všeobecnými podmínkami nutné
splnit, uvedeny samostatně, zejména v přílohách živnostenského zákona. Pro účely provozování takové
živnosti je pak vedle jejího ohlášení, nutné získat také průkaz způsobilosti k činnosti.[10]

2.1.2.2 Koncesovaná živnost

Koncesovanou živnost lze provozovat pouze na základě zvláštního oprávnění k podnikání, kterým je
koncese. Úplný seznam činností, které je možné provozovat pouze jako koncesovanou živnost, obsahuje
příloha č. 3 ŽivZ. K takovým živnostem patří zejména činnosti, na jejichž regulaci má stát zvláštní
zájem, např. se jedná „o výrobu, úpravu a půjčování zbraní a střeliva, výbušnin, provádění
pyrotechnického průzkumu či směnárenskou činnost.“[11]

Oprávnění k podnikání vzniká v tomto případě až udělením koncese (což je ve své podstatě správní
akt). Podnikatel, který chce provozovat koncesovanou živnost, musí podat žádost k živnostenskému
úřadu, který má na rozhodnutí o udělení či neudělení koncese maximálně 60 dní. Pokud jsou splněny
veškeré podmínky, je zde nárok na udělení koncese, pokud některá podmínka splněna není, je žádost o
koncesi živnostenským úřadem zamítnuta. Žadatel o koncesi musí splnit všeobecné podmínky pro
podnikání podle ŽivZ a rovněž podmínky pro jednotlivé živnosti, které jsou uvedeny v příloze č. 3
ŽivZ.[12]

2.1.3 Práva a povinnosti

Fyzická osoba podnikající podle ŽivZ, má jednak povinnosti, které vyplývají z tohoto zákona, ale
rovněž celou řadu povinností, které plynou z jiných právních předpisů. Práva a povinnosti lze dále
členit také podle toho, zda se vztahují ke vzniku podnikatelského oprávnění, zda je nutné je plnit
po celou dobu podnikání, nebo jen nárazově, popř. na vyzvání. V této kapitole se zaměřím pouze na
povinnosti, které jsou relevantní z pohledu komparace v této práci.

Pokud se týká již vstupu do podnikání, podnikatel musí splnit veškeré podmínky, které živnostenský
či zvláštní zákon vyžaduje pro účely udělení podnikatelského oprávnění. Od samotného počátku
podnikání po celou dobu jeho trvání je pak podnikatel povinen výkon činností, které jsou obsahem
živností uvedených v příloze č. 5 ŽivZ, zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky
odborné způsobilosti, které jsou v této příloze stanoveny. Podnikatel je také v souvislosti se
vstupem do podnikání i v souvislosti se zahájením podnikání v nové provozovně povinen zahájení a
provozování živnosti v provozovně oznámit předem živnostenskému úřadu.[13] Se vstupem do podnikání
je rovněž spojena povinnost zaplatit správní poplatek, který činí 1000 Kč.

Vedle výše uvedených, ale i dalších výslovně neuvedených povinností, které plynou ze ŽivZ, má
podnikatel rovněž další povinnosti zejména vůči státu, které plynou z dalších předpisů. Podle
zákona o dani z příjmů má například podnikatel, který je fyzickou osobou, povinnost registrovat se
u finančního úřadu za účelem platby daní, resp. záloh na daně, a platit tyto zálohy.[14] Daňové
zatížení činí v případě fyzické osoby podnikající jako OSVČ 15 % z vyměřovacího základu, přičemž
podnikatel může místo nákladů uplatnit tzv. paušální náklady, jejichž výše se liší v závislosti na
druhu podnikání. V případě řemeslných živností a zemědělské výroby činí 80 %, v případě ostatních
živností 60 % a v případě podnikání dle zvláštních právních předpisů činí možný paušální odpočet 40
%. V souvislosti s uplatněním paušálních nákladů není pak potřeba, aby podnikatel evidoval veškeré
výdaje s podnikáním související.

V případě, že obrat podnikatele činí více než 1 milion korun, má podnikatel rovněž povinnost
registrovat se k platbě DPH a odvádět DPH. Další povinnosti má pak podnikatel vůči České správě
sociálního zabezpečení. Podnikatel se totiž musí jednak přihlásit k důchodovému pojištění a platit
na něj zálohy, které činí 29,2 % z vyměřovacího základu, (rozhodnutí o přihlášení se k nemocenskému
pojištění je ponecháno na vůli podnikatele), ale podnikatel musí také na počátku podnikání, popř.
po jeho přerušení oznámit České správě sociálního zabezpečení, že zahájil samostatnou výdělečnou
činnost. Dříve existovala i povinnost podnikatele, který měl zaměstnance, hlásit úřadu práce volné
pracovní místo, resp. i jeho obsazení (tato povinnost byla novelou zákona o zaměstnanosti zrušena,
ačkoliv se nyní objevují názory, že by měla být navrácena zpět, neboť úřady práce nejsou schopny
zajistit dostatek pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání). Podnikatel má rovněž ohlašovací
povinnost vůči zdravotní pojišťovně, které je rovněž povinen platit zálohy na zdravotní pojištění
(které činí 13,5 % z vyměřovacího základu) za sebe i za zaměstnance.[15]

Z pohledu ručení je nutné uvést, že fyzická osoba podnikající dle ŽivZ ručí za své závazky vzniklé
z podnikání celým svým majetkem, je tudíž v jejím zájmu dodržovat své povinnosti a snažit se plnit
veškeré své závazky.

2.1.4 Právní úprava po rekodifikaci

V souvislosti s rekodifikací soukromého práva, došlo k celé řadě změn i v případě podnikání
fyzických osob. ŽivZ byl novelizován tak, aby odpovídal terminologii NOZ, přičemž novelizace ve
vztahu k NOZ přinesla i některé faktické změny. Nově může například podnikat i osoba mladší 18 let,
pokud k tomu má souhlas zákonného zástupce a přivolení soudu.[16]

2.2 Veřejná obchodní společnost

2.2.1 Charakteristika

Veřejná obchodní společnost je typově osobní obchodní společností. Obecně lze říci, že osobní
společnost charakterizuje zejména osobní účast společníků na jejich podnikání. Jedná se v zásadě o
nejjednodušší typ obchodní společnosti.[17] Právní zakotvení veřejné obchodní společnosti je
v současnosti obsaženo v ustanoveních § 95-117 ZOK. ZOK veřejnou obchodní společnost vymezuje jako
„společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku
a ručí za její dluhy společně a nerozdílně.“[18]

Veřejná obchodní společnost patří mezi nejstarší formy obchodních společností. Původně se totiž
vyvinula se z římské „societas,“ která vznikala na základě společenské smlouvy a na rozdíl od
současné veřejné obchodní společnosti neměla právní subjektivitu, nicméně byla smluvním sdružením
osob, které do „societas“ vnesly majetek, jenž se stal spoluvlastnictvím smluvních stran.[19]

2.2.2 Založení a vznik

Ke vzniku veřejné obchodní společnosti dochází ve dvou fázích, nikoli jednorázově. To znamená, že
je nutné realizovat jednotlivé právní kroky, které až ve svém celku umožní společnosti vzniknout.
Dvě základní fáze vzniku společnosti jsou: založení a vznik společnosti.

K založení dochází uzavřením společenské smlouvy, která je upravena jednak obecně pro všechny
obchodní společnosti v ustanovení § 123 odst. 1 NOZ, který určuje, že zakladatelské právní jednání
určí alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba, statutární
orgán a jak se vytváří, nestanoví-li to zákon přímo. Společenská smlouva rovněž stanoví, kdo je
členem statutárního orgánu. Další náležitosti společenské smlouvy konkrétně pro veřejnou obchodní
společnost upravuje ustanovení § 98 ZOK. Zde je stanoveno, že mezi náležitosti společenské smlouvy
patří rovněž firma, předmět podnikání společnosti nebo údaj, že byla založena za účelem správy
vlastního majetku a určení společníků uvedením jména nebo jmen a příjmení, v případě právnické
osoby názvu a uvedení jejich bydliště, popř. sídla.[20]

Pokud se týká druhé fáze, tedy vzniku veřejné obchodní společnosti, NOZ v ustanovení § 126 odst. 1
stanoví, že „právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.“[21] V případě veřejné
obchodní korporace tedy společnost vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do
obchodního rejstříku je třeba podat do šesti měsíců ode dne založení společnosti, nicméně tuto
lhůtu lze ve společenské smlouvě v případě potřeby prodloužit, nebo naopak zkrátit.[22]

2.2.3 Ručení

Veřejná obchodní společnost je obchodní společností, která má vždy alespoň dva společníky (ať již
fyzické nebo právnické osoby), kteří ručí za závazky společnosti celým svým majetkem. Jsou-li
společníky veřejné obchodní společnosti fyzické osoby, může se uhrazovací povinnost z titulu
ručení, jsou-li ženatí (či vdané), vztahovat i na společné jmění manželů. Pokud je podíl ve veřejné
obchodní společnosti ve vlastnictví jen jednoho z manželů, uplatní se ustanovení § 710 písm. a)
NOZ, které zahrnuje do společného jmění manželů i dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se
týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk
z tohoto majetku.[23] Ručení společníků za dluhy obchodní korporace zásadně nezaniká v důsledku
zániku obchodní korporace, která je dlužníkem.[24]

2.2.4 Práva a povinnosti

Mezi základní práva společníků veřejné obchodní společnosti patří:

Právo vymáhat pohledávky, které vznikly společnosti vůči společníkům. Společník tak může činit
prostřednictvím soudu. K takovým pohledávkám patří především vkladová povinnost. Pokud se týká
povinností, pro veřejnou obchodní společnost nestanoví zákon o obchodních korporacích povinnost
vytvářet základní kapitál. Nestanoví tedy ani povinnost společníků vložit do společnosti nějaký
vklad, nicméně tuto povinnost může stanovit společenská smlouva. Společníci si mohou dohodnout
vkladovou povinnost jak při založení společnosti tak i později prostřednictvím změny společenské
smlouvy. Lhůtu pro splacení základního vkladu by měla stanovit společenská smlouva. Společenská
smlouva může rovněž stanovit, že společníci budou splácet (vnášet) své vklady postupně.[25]

Právo na náhradu výdajů, které vynaložil při zařizování záležitostí veřejné obchodní společnosti.
Toto právo musí společník uplatnit do tří měsíců od okamžiku, kdy výdaje vynaložil.[26]

Právo podílet se na rozhodování o záležitostech společnosti a právo na informace o záležitostech
společnosti.

Právo kontroly, kterým se rozumí oprávnění všech společníků společnosti nahlížet do veškerých
dokladů společnosti a kontrolovat údaje, které jsou v těchto dokladech obsaženy.[27]

Právo na podíl na zisku (povinnost nést ztrátu společnosti). Zisk se dělí mezi společníky rovným
dílem. V případě, že společnost nedosahuje zisku, ale naopak je ve ztrátě, má společník naopak
povinnost nést ztrátu společnosti, která se opět mezi jednotlivé společníky dělí rovným dílem.[28]

Pokud se týká zdanění, je zde dána povinnost veřejné obchodní společnosti k dani z příjmu a vedle
toho jsou rovněž její společníci povinni své příjmy plynoucí z podnikání prostřednictvím veřejné
obchodní společnosti zdanit. Dochází zde tedy k tzv. „dvojímu zdanění.“ Platí, dále že „zákon č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, vychází z toho, že základem daně (dílčím základem daně) společníka
veřejné obchodní společnosti je část základu daně veřejné obchodní společnosti, jež se stanoví ve
stejném poměru, jako je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem. Vykáže-li
veřejná obchodní společnost ztrátu, rozděluje se na společníka část této ztráty stejně jako základ
daně.“[29]

2.2.5 Právní úprava po rekodifikaci

Pokud se týká změn v právní úpravě, jde-li o veřejnou obchodní společnost, nedoznala tato
společnost v ZOK zásadních změn, spíše došlo k upřesnění některých otázek.[30] Významnější změny se
týkají zejména postavení společníků veřejné obchodní společnosti, kteří nově již nemusí splňovat
všeobecné podmínky pro provozování živnosti, jak o nich bylo pojednáno výše. Další změna pak
spočívá v tom, že ZOK nově umožnil „stanovit společenskou smlouvou (za předpokladu souhlasu všech
společníků), že předmětem vkladu do osobní společnosti může být také provedení či provádění práce
nebo poskytování či poskytnutí služby s tím, že ocenění těchto prací nebo způsob ocenění musí být
taktéž ve smlouvě uveden.“[31] Nově také nemusí být veřejná obchodní společnost založena pouze za
účelem podnikání, ale lze ji založit rovněž za účelem správy majetku.[32]

2.3 Komanditní společnost

2.3.1 Charakteristika

Právní úprava komanditní společnosti je obsažena v ustanovení § 118-131 ZOK. ZOK stanoví, že pokud
ze zákona neplyne něco jiného, použijí se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení o veřejné
obchodní společnosti.[33] V ČR je komanditní společnost nejméně vyhledávanou formou podnikání.[34]
Komanditní společnost je typově osobní obchodní společnost, která však nese i určité prvky shodné
se společností s ručením omezeným, která bývá s určitými výhradami řazena mezi společnosti
kapitálové. V této práci bude tedy komanditní společnost chápána jako osobní společnost, ale lze se
setkat i s jejím zařazením mezi společnosti smíšené, neboť obsahuje jak prvek osobní (komplementář)
tak prvek kapitálový (komanditista). Komanditní společnost musí mít vždy alespoň dva společníky
(jednoho komanditistu a jednoho komplementáře), kterými mohou být jak fyzické, tak právnické
osoby.[35] Judikatura jednoznačně dovodila, že „komanditista a komplementář nemůže být v jedné
komanditní společnosti jedna a táž osoba.“[36] Platí přitom, že statutárním orgánem společnosti
jsou a obchodní vedení vykonávají pouze komplementáři, nikoli komanditisté.[37] Komanditisté tak
nemohou rozhodovat o obchodním vedení společnosti.[38]

Společníky mohou být podnikatelé i osoby, které podnikateli nejsou. Jsou-li společníky podnikatelé,
nevyvíjejí v rámci společnosti vlastní podnikatelskou činnost, ale účastní se na podnikání
společnosti, popřípadě na správě jejího majetku. Společnost musí mít vlastní podnikatelské
oprávnění (a tedy musí splňovat podmínky stanovené zákonem pro jeho udělení) a nemůže podnikat na
základě podnikatelského oprávnění svých společníků.[39]

2.3.2 Založení a vznik

Pro založení a vznik komanditní společnosti platí stejná pravidla jako pro veřejnou obchodní
společnost. Specifikem komanditní společnosti je, že v současné době je mezi odbornou veřejností
sporné, zda v případě komanditní společnosti, kdy je jasně dáno, že statutárním orgánem jsou
všichni komplementáři, je nutné tuto skutečnost uvádět do společenské smlouvy. V případě, že
společníci mají v úmyslu odchýlit se od zákona tak, že statutární orgán bude tvořen jen některými
komplementáři, je nutné toto odchýlení od zákona upravit ve společenské smlouvě zcela určitě. Ve
společenské smlouvě je potřeba uvést rovněž firmu a předmět podnikání.[40]

ZOK dále výslovně stanoví, že společenská smlouva komanditní společnosti musí obsahovat jednak
určení toho, který ze společníků je komplementář a který komanditista a rovněž výši vkladu každého
z komanditistů.[41] Další náležitosti společenské smlouvy určují ve vzájemné dohodě společníci.

2.3.3 Ručení

Společníci komanditní společnosti se dělí na komanditisty a komplementáře, přičemž zásadě platí, že
komplementáři i komanditisté ručí za dluhy společnosti solidárně,[42] nicméně toto pravidlo je
omezeno tím, že komanditisté ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu
zapsaného do obchodního rejstříku, zatímco komplementáři ručí za závazky společnosti celým svým
majetkem.[43]

2.3.4 Práva a povinnosti

Povinnosti společníků komanditní společnosti se do značné míry liší v závislosti na tom, zda se
jedná o komanditisty nebo komplementáře. Komanditisté mají především povinnost vložit vklad do
základního kapitálu společnosti, nicméně na rozdíl od předcházející právní úpravy, ZOK nestanoví
žádnou minimální výši tohoto vkladu, určení výše základního vkladu je ponecháno společenské
smlouvě.[44]Komanditista má právo převést svůj podíl na společnosti na jinou osobu, nicméně ostatní
společníci s tím musí vyslovit souhlas.[45] Komanditista je dále oprávněn k nahlížení do účetnictví
a k vyžadování informací od komplementářů, kteří se podílejí na vedení společnosti.

Komplementáři pak jako statutární orgán mají právo rozhodovat o obchodním vedení a veškerých
dalších záležitostech komanditní společnosti. Zisk a ztráta se podle ZOK dělí mezi společnost
a komplementáře, tudíž komplementář má právo na podíl na zisku.[46] To ovšem neznamená, že by mezi
komanditisty nebylo možné rozdělit druhou část zisku, tedy podíl na zisku společnosti.
Komplementáři nesou rovněž podíl na ztrátě společnosti, komanditisté nikoli.[47] Pokud se týká
ekonomických výhod této společnosti, je důležité, že zde není povinnost zřizovat a tudíž ani
financovat žádné vnitřní orgány společnosti.[48] Podle § 40 ZOK nesmí obchodní korporace vyplatit
společníkům zisk ani na něj vyplácet zálohy, pokud by si tím přivodila úpadek podle jiného právního
předpisu.[49]

2.3.5 Právní úprava po rekodifikaci

Rekodifikace přinesla i do právní úpravy komanditní společnosti některé dílčí změny. Mezi takové
změny patří například možnost vtělit podíl v komanditní společnosti do cenného papíru.[50] ZOK nově
zavádí také možnost modifikovat společenskou smlouvou rozsah ručení komanditisty za závazky
společnosti. V této souvislosti ZOK stanoví, že v případě, kdy společenská smlouva určí, že
komanditisté ručí za dluhy společnosti do výše určené částky (tzv. „komanditní sumy"), uvede se
tato částka ve společenské smlouvě. Není možné si sjednat nižší komanditní sumu, než kolik činí
vklad komanditisty. Výše ručení se tak nově neodvíjí jen od výše splaceného vkladu, ale
alternativně také od výše komanditní sumy, jejíž výše se zapisuje do obchodního rejstříku
a prostřednictvím níž komanditista deklaruje vůči třetím osobám výši ručení za závazky společnosti.
Komanditista tudíž může za závazky společnosti ručit i do větší výše, než je výše jeho vkladu.[51]

2.3 Společnost s ručením omezeným

2.3.1 Charakteristika

Společnost s ručením omezeným je upravena v ustanovení § 132-242 ZOK. Jedná se o nejčastěji
využívanou obchodní společnost v ČR. Zákon stanoví, že „společnost s ručením omezeným je
společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové
povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni
k plnění.“[52]

Společnost s ručením omezeným se řadí mezi kapitálové společnosti. Lze však říci, že není ryzí
kapitálovou společností, ale v její úpravě se objevují ještě některé prvky společností osobních
(např. byť omezené, ručení společníků za závazky společnosti, rozhodování společníků mimo orgány
společnosti apod.).[53] I přesto však v praxi hraje osobnost společníka často velkou roli (je v
praxi poměrně časté, že společník či společníci jsou zároveň jednateli společnosti, kteří se
podílejí i na jejím řízení), s čímž do značné míry počítá i ZOK, když umožňuje např. omezení
převodu podílu, nebo lze ve společenské smlouvě uložit společníkovi určité povinnosti ve vztahu ke
společnosti.[54] Na druhou stranu se prostřednictvím úpravy v ZOK společnost s ručením omezeným v
něčem více přiblížila akciové společnosti jako společnosti ryze kapitálové (např. možnost vydávat
kmenové listy).

2.3.2 Založení a vznik

Společenská smlouva musí vedle základních údajů dle ustanovení § 123 odst. 1 NOZ obsahovat rovněž
náležitosti uvedené v ustanovení § 146 ZOK. Mezi tyto náležitosti patří: firma společnosti, předmět
podnikání nebo činnosti společnosti, určení společníků uvedením jména a bydliště nebo sídla, určení
druhů podílů každého společníka a práv a povinností s nimi spojených, dovoluje-li společenská
smlouva vznik různých druhů podílů, výši vkladu nebo vkladů připadajících na podíl nebo podíly,
výši základního kapitálu a údaj o počtu jednatelů a způsobu jejich jednání za společnost. Při
založení společnosti musí společenská smlouva obsahovat i další údaje, které je následně možné
vypustit. Jedná se o: vkladovou povinnost zakladatelů, včetně lhůty pro její splnění, údaj o tom,
koho zakladatelé určují jednatelem nebo jednateli, popřípadě členy jiných orgánů společnosti, kteří
mají být podle tohoto zákona voleni valnou hromadou, určení správce vkladů a u nepeněžitého vkladu
jeho popis, jeho ocenění, částku, kterou se započítává na emisní kurs, a určení osoby znalce, který
provede ocenění nepeněžitého vkladu.[55] Společenská smlouva, kterou se zakládá společnost
s ručením omezeným, musí mít formu veřejné listiny, kterou se rozumí notářský zápis. Je tedy nutné
počítat s nákladem, kterým je odměna a náhrady nákladů notáře, která se vypočítává v souladu
s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb.[56]

2.3.3 Ručení

Ručení společníků ve společnosti s ručením omezeným je omezené, neboť společníci ručí za závazky
společnosti pouze v rozsahu, v jakém nesplnili svoji vkladovou povinnost dle stavu zapsaného
v obchodním rejstříku. Jakmile tedy všichni společníci splní v celé výši svoji vkladovou povinnost,
neručí již za závazky společnosti. V případě, že některý ze společníků vklad nesplatil a věřitel se
nedomůže plnění na společnosti, může se domáhat plnění po kterémkoli společníkovi, tedy i po
společníkovi, který svoji vkladovou povinnost již splnil. Podmínkou pro možnost vymáhat plnění po
společníkovi je skutečnost, že věřitel nejprve písemně vyzval společnost ke splnění závazku. I
v tomto případě se však věřitel může po společnících domáhat pouze plnění v rozsahu nesplněné
vkladové povinnosti dle zápisu v obchodním rejstříku.[57]

2.3.4 Práva a povinnosti

Společníci mají především vkladovou povinnost, neboť od splnění vkladové povinnosti se pak odvíjí
ručení společníků za závazky společnosti. Základní vklad ve společnosti s ručením omezeným činí dle
zákona minimálně jednu korunu, čímž byla vkladová povinnost ze zákona prakticky zrušena, nicméně je
možné a v praxi rovněž vhodné stanovit ve společenské smlouvě základní vklad o něco vyšší. Je také
možné stanovit odlišnou výši vkladu pro jednotlivé společníky.^^[58] Pro účely složení vkladu je
pak nutné zřídit samostatný účet u bankovní instituce. K datu vzniku společnosti je pak nutné
vyhotovit zahajovací rozvahu, která obsahuje splacené peněžité a nepeněžité vklady, popř. i
pohledávky plynoucí z nesplacených vkladů.[59] Pokud bude společnost vykonávat činnost, která je
živností dle živnostenského zákona, je rovněž nutné získat živnostenské oprávnění, tedy ohlásit
živnost v případě ohlašovací živnosti nebo požádat o koncesi v případě koncesované živnosti. S tím
se pochopitelně pojí rovněž poplatky spojené se získáním živnostenského oprávnění. Stejně jako u
fyzických osob podnikajících má i společnost s ručením omezeným jako obchodní společnost povinnost
k registraci u finančního úřadu, pokud se týká zaměstnanců a jednatelů společnosti, kteří
vykonávají tuto činnost za odměnu, je nutné rovněž podat ohlášení na finanční úřad, ale také na
Českou správu sociálního zabezpečení a na zdravotní pojišťovnu.[60]

2.3.5 Právní úprava po rekodifikaci

Jak již bylo uvedeno, rekodifikace přinesla do právní úpravy společnosti s ručením omezeným celou
řadu změn. Zásadní změnou je snížení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným z 200 000
Kč na 1 Kč, čímž prakticky došlo ke zrušení základního kapitálu u společnosti s ručením omezeným.
Vedle toho na rozdíl od předcházející právní úpravy zákon nově neomezuje maximální počet
společníků. Došlo také ke zrušení tzv. zákazu řetězení, je tedy možné, aby společníkem jednočlenné
společnosti s ručením omezeným byla i jiná společnost s ručením omezeným. Další významnou změnou,
kterou ZOK do právní úpravy společností s ručením omezeným přinesl, je možnost vytvářet různé druhy
podílu a podle druhu podílu pak například rozdělovat zisk. Společník může mít ve společnosti více
různých podílů. Společnost s ručením omezeným má nově rovněž možnost (ale nikoliv povinnost)
vydávat tzv. kmenové listy, které představují podíl společníka na společnosti, a umožňují snazší
převoditelnost podílu společníka (rubopisem). Jedná se o cenné papíry podobné akciím.[61] Lze tedy
v zásadě říci, že společnost s ručením omezeným umožňuje oproti předchozí právní úpravě celou řadu
modifikací, kterými si lze společnost a její fungování ve společenské smlouvě nastavit podle svých
potřeb.

2.4 Akciová společnost

2.4.1 Charakteristika

Právní úprava akciové společnosti je obsažena v ustanovení § 243-551 ZOK. Zákon stanoví, že
„akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií.“[62]
Akciová společnost je ryze kapitálovou společností, přičemž výše základního kapitálu akciové
společnosti musí odpovídat součtu jmenovitých hodnot akcií, které vydala.[63]

Důležitým pojmem spojeným s akciovou společností je pojem akcie. Akcie je cenný papír, který může
vydat pouze akciová společnost. Jedná se o cenný papír, se kterým jsou spojena práva akcionáře jako
společníka podílet se podle zákona a stanov na řízení akciové společnosti, jejím zisku
a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti.[64]

2.4.2 Založení a vznik

Akciovou společnost mohou zakládat jak právnické, tak fyzické osoby, případně v různé kombinaci.
Minimální výše základního kapitálu akciové společnosti činí 2 000 000 Kč (popř. 80 000 euro - pokud
společnost vede účetnictví v eurech).[65] K založení akciové společnosti je nutné přijmout stanovy,
které musí obsahovat následující údaje: firmu a předmět podnikání nebo činnosti, výši základního
kapitálu, počet akcií, jejich jmenovitou hodnotu, určení, zda a kolik akcií bude znít na jméno nebo
na majitele, anebo zda budou vydány jako zaknihované cenné papíry, popř. údaj o omezení
převoditelnosti akcií, popřípadě údaj, zda jsou akcie imobilizovány, pokud mají být vydány akcie
různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených, počet hlasů spojených s jednou akcií
a způsob hlasování na valné hromadě; mají-li být vydány akcie o různé jmenovité hodnotě, obsahují
stanovy také počet hlasů vztahujících se k té které výši jmenovité hodnoty akcií a celkový počet
hlasů ve společnosti, údaj o tom, který ze systémů vnitřní struktury společnosti byl zvolen,
a pravidla určení počtu členů představenstva nebo dozorčí rady, případně i další údaje, které zákon
vyžaduje. Při založení společnosti musí stanovy obsahovat rovněž údaje, které je možné po jejím
vzniku vypustit. Jedná se o následující údaje: údaj o tom, kolik akcií který zakladatel upisuje, za
jaký emisní kurs, způsob a lhůtu pro splácení emisního kursu a jakým vkladem bude emisní kurs
splacen, v jaké výši musí být splacen základní kapitál k okamžiku vzniku společnosti, pokud bude
emisní kurs akcií plněn nepeněžitými vklady, jméno vkladatele, popis nepeněžitých vkladů, jakož
i počet, jmenovitou hodnotu a druh akcií, které se za tento nepeněžitý vklad vydají, jejich formu
nebo údaj, že budou vydány jako zaknihované cenné papíry, a určení znalce, který provede ocenění
nepeněžitého vkladu, určení ceny nepeněžitých vkladů při založení společnosti, alespoň přibližnou
výši nákladů, které v souvislosti se založením společnosti vzniknou, údaj o tom, koho zakladatelé
určují členy orgánů společnosti, kteří mají být podle stanov voleni valnou hromadou, ustanovení
správce vkladů a v případě, že mají být vydány akcie jako zaknihované cenné papíry, čísla
majetkových účtů, na které mají být zaknihované akcie vydány.[66] V případě, že je do akciové
společnosti vkládán nepeněžitý vklad, je nutné určit jeho cenu znaleckým posudkem, kdy je nutné
počítat s náklady na odměnu znalce.[67]

2.4.3 Ručení

Pokud se týká ručení, platí, že akcionáři za závazky společnosti neručí. V případě, že je akciová
společnost zrušena bez likvidace, neručí akcionáři za závazky společnosti, stejně jako za ně
neručili před jejím zrušením. Pokud bude akciová společnost zrušena s likvidací, ručí akcionáři za
závazky společnosti pouze do výše svého podílu na likvidačním zůstatku.[68]

2.4.4 Práva a povinnosti

Akcionáři mají zejména právo na podíl na zisku. Zde je nutné, aby představenstvo předložilo valné
hromadě návrh na rozdělení zisku, ta jej následně schválí. Oproti tomu hlavní povinností, kterou
mají akcionáři vůči společnosti je splatit upsané akcie.[69] Vedle toho má akciová společnost i
některé povinnosti navíc oproti jiným obchodním společnostem. Mezi tyto povinnosti patří například
povinnost zřídit internetové stránky, na kterých je společnost povinna uvádět údaje týkající se
jejich obchodní firmy, sídla, IČ, zápisu do obchodního rejstříku, dále pak pozvánku na valnou
hromadu a další údaje stanovené ZOK.[70]

2.4.5 Právní úprava po rekodifikaci

Úprava akciové společnosti v zásadě vychází z předcházející právní úpravy, nicméně jisté změny se
zde vyskytují. ZOK především bez náhrady zrušil možnost sukcesivního založení akciové společnosti,
což bylo zdůvodněno velmi malým využitím v praxi. S ohledem na odstranění sukcesivního způsobu
založení akciové společnosti je tedy nově nezbytné, aby zakladatelé byli vždy schopni upsat celý
základní kapitál, což může do jisté míry ztěžovat založení akciové společnosti s ohledem na výši
základního kapitálu u akciové společnosti. Určité změny lze identifikovat například v právní úpravě
hlasovacího práva, a to ve vztahu k volbě členů orgánů akciové společnosti. ZOK totiž například
umožňuje, aby stanovy akciové společnosti v případě volby členů orgánů akciové společnosti
připustily kumulativní hlasování. V případě kumulativního hlasování se počet hlasů jednotlivých
akcionářů společnosti zjistí tak, že počet hlasů, jimiž akcionář nakládá na valné hromadě, se
znásobí počtem volených členů orgánů společnosti. Kumulativní hlasování a způsob určení počtu hlasů
se však tímto způsobem stanoví pouze pro účely volby členů orgánů cílové společnosti, přičemž
platí, že pokud se volí současně členové dozorčí rady a členové představenstva, určuje se počet
hlasů pro volené členy představenstva a volené členy dozorčí rady samostatně.[71]

2.5 Další možnosti podnikání

Vedle výše uvedených forem podnikání, které jsou typické právě pro podnikání, se v českém právním
řádu vyskytuje i celá řada dalších forem podnikání, které však nejsou tak časté jako formy uvedené
výše. Z tohoto důvodu se jim v této práci s ohledem na její předpokládaný rozsah nebudu věnovat.
Příkladem takových forem podnikání je například družstvo, které je upraveno v ustanovení § 552-773
ZOK. Družstvo je primárně určeno k plnění sociálních cílů, nicméně zákon umožňuje jeho založení i
za účelem podnikání.[72] Mezi tyto formy podnikání pak patří rovněž sdružení a další specifické
formy podnikání jako např. tichá společnost.

Mezi další formy podnikání, které je možné využívat v ČR, patří společnosti dle evropského práva,
kterými jsou evropská společnost, evropské hospodářské zájmové sdružení a evropská družstevní
společnost.

Pokud se týká první z nich, kterou je evropská společnost (societas europaea), tato společnost je
v evropském právu zakotvena nařízením Rady (ES) č. 2157/2001 (32001R2157) ze dne 8. října 2001
o statutu evropské společnosti. V českém právním řádu je pak toto nařízení provedeno v zákoně č.
627/2004 Sb. o evropské společnosti. Vedle toho se na Evropskou společnost podpůrně použijí
ustanovení ZOK, zejména ustanovení upravující akciovou společnost. Evropská společnost je totiž
typově společnosti akciovou. Evropská společnost je totiž společností, jejíž kapitál je rozložen do
akcií. Kapitál evropské společnosti je vyjádřen v euro a musí být v minimální výši 120 000 euro.
Pokud národní právní řád předpokládá vyšší základní kapitál, platí národní předpisy i pro
společnosti se sídlem v tom daném členském státě.^^[73] Pokud se týká základních výhod a nevýhod
tohoto typu společnosti, mezi nevýhody patří, že zformování tohoto druhu společnosti je časově i
finančně náročné (s ohledem na výši základního kapitálu). Naopak výhodou založení tohoto typu
společnosti je především možnost přemístění sídla již fungující společnosti do zahraničí, aniž by
tento krok jakýmkoli způsobem ovlivnil provoz společnosti. Evropská společnost je nejoblíbenější
společností Evropského práva v ČR.^^[74]

Druhou evropskou společností je evropské hospodářské zájmové sdružení, které je na evropské úrovni
upraveno v nařízení Rady EHS č. 2137/1985 o evropském hospodářském zájmovém sdružení, čímž se jedná
o nejstarší typ evropské společnosti. V českém právu je pak úprava obsažena zejména v zákoně č.
360/2004 Sb. o Evropském hospodářském zájmovém sdružení. Opět se zde podpůrně použije ZOK a zejména
ustanovení o veřejné obchodní společnosti

Typově se Evropské hospodářské zájmové sdružení do jisté míry podobá veřejné obchodní společnosti,
jedná se tedy o obchodní společnost, která má charakter osobní společnosti. Spolupráce v rámci
evropského sdružení totiž zejména umožňuje jeho členům provázat své ekonomické aktivity, zachovává
jim však přitom jejich ekonomickou a právní nezávislost. Svým účelem i povahou rámce, který
poskytuje pro spolupráci svých členů, připomíná evropské sdružení v některých aspektech (především
důrazem na nezávislost jeho členů) spíše kontraktuální formy spolupráce, nicméně je v předpisech
výslovně označeno jako obchodní společnost. Členy evropského sdružení mohou být fyzické osoby,
které vykonávají svou činnost uvnitř Evropské unie, i právnické osoby, které tam mají své
sídlo.^^[75]

Třetí evropskou společností je Evropská družstevní společnost (SCE). Základem právní úpravy
evropské družstevní společnosti na úrovni EU je nařízení Rady č. ES 1435/2003 o statutu evropské
družstevní společnosti. V českém právu je pak nejdůležitějším přepisem zákon č. 307/2006 Sb., o
evropské družstevní společnosti. Opět platí, že se podpůrně použije rovněž ZOK, zejména právní
úprava zaměřená na družstva, neboť mezi českými obchodními korporacemi je evropské družstevní
společnosti nejpodobnější právě družstvo. Podle výše zmíněného nařízení je základním účelem
evropské družstevní společnosti uspokojování potřeb jejích členů nebo rozvoj jejich hospodářských a
sociálních činností, zejména uzavíráním smluv se členy na dodávky zboží či poskytování služeb nebo
na provedení prací takového druhu, který evropská družstevní společnost provádí nebo obstarává.
Účelem evropské družstevní společnosti může být rovněž uspokojování potřeb jejích členů výše
uvedeným způsobem prostřednictvím podpory jejich účasti na hospodářských činnostech v jedné nebo
více evropských družstevních společnostech nebo v národních družstvech. Uvedený účel je
principiálně shodný s účelem družstva dle ZOK.^^[76]

3. Trestní odpovědnost u jednotlivých forem podnikání

V případě trestní odpovědnosti podnikatele, je nutné rozlišovat mezi podnikatelem fyzickou osobou
(fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění či podnikatelem dle zvláštního
zákona) a právnickou osobou (obchodní korporací). Podnikatel, který je fyzickou osobou je v zásadě
odpovědný podle TZ stejně jako fyzická osoba nepodnikající. Existují však trestné činy, u kterých
je pravděpodobnější, že se jich dopustí podnikatel než nepodnikatel. Jedná se např. trestný čin
neoprávněné zaměstnávání cizinců podle § 342 TZ, podobně také trestné činy daňové – např. zkrácení
daně, poplatku a jiné povinné platby dle ustanovení § 240 TZ.[77] V případě podnikání v určitých
specifických oborech může být pak jeho profese důvodem pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty
(jedná se např. o situaci, kdy se lékař – ať již podnikatel či zaměstnanec dopustí trestného činu
neposkytnutí pomoci dle § 150 TZ).[78] V této souvislosti je však rozhodující obor profesního
působení, nikoli skutečnost, zda dotyčný vykonává profesi jako podnikatel nebo jako zaměstnanec.

Pokud se týká trestní odpovědnosti právnických osob, obchodní korporace jsou právnickými osobami,
na které se vztahuje právní úprava obsažená v ZTOPO. Z toho vyplývá, že od 1. 1. 2012, kdy ZTOPO
nabyl účinnosti, je veřejná obchodní společnost trestně odpovědná za vybrané trestné činy, které
jsou vyjmenovány v ustanovení § 7 zákona o ZTOPO. Ustanovení § 7 uvádí taxativní výčet trestných
činů, u nichž přichází trestní odpovědnost právnických osob v úvahu. Trestní odpovědnost
právnických osob je striktně omezena na trestné činy, jejichž znaky jsou uvedeny ve zvláštní části
trestního zákoníku a jejichž výčet je současně uveden v ZTOPO. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že
trestně odpovědná právnická osoba se může dopustit všech kategorií trestných činů, tedy přečinu
a zločinu, jakož i zvlášť závažného zločinu jako subkategorie zločinu.^^[79]

Pokud má být obchodní korporace trestně odpovědná, musí jí být jednání přičitatelné. To znamená, že
musí být splněny následující podmínky: „Ztotožnění právnické osoby s osobou fyzickou – pachatel zde
působí v rozhodovacích orgánech právnické osoby, ačkoli člen řídícího orgánu není pachatelem,
umožnil spáchání trestného činu, právnická osoba nedohlížela nebo nedohlížela dostatečně na činnost
fyzických osob odehrávající se v okruhu působnosti právnické osoby, Princip anonymní viny – je
možné prokázat, že znaky trestného činu byly naplněny v činnosti právnické osoby a pachatelem je
zřejmě osoba patřící do jejího vedení nebo jednající v jejich službách, přičemž tuto však nelze
individualizovat.“^^[80] Za trestnou činnost právnické osoby lze stíhat nejen právnickou osobu, ale
také fyzickou osobu, která se jednání dopustila. Není však podmínkou trestní odpovědnosti právnické
osoby, aby byla vždy zjištěna konkrétní fyzická osoba, která se jednání dopustila.^^[81]

Pokud se zaměříme na specifika jednotlivých obchodních společností, lze říci, že specifikem veřejné
obchodní společnosti je především skutečnost, že pro veřejnou obchodní společnost je
charakteristická účast společníků na jejím podnikání a úzké propojení společníka se společností.
V případě veřejné obchodní společnosti jsou navíc statutárním orgánem všichni plně svéprávní
společníci.^^[82] Toto propojení pak v řadě případů může u veřejné obchodní společnosti vést
k tomu, že jednání společníka bude snáze přičitatelné i veřejné obchodní společnosti, stejně jako
v případě, kdy bude zjištěna trestná činnost právnické osoby, bude možné, pokud se společníci
aktivně podílejí na činnosti společnosti snáze identifikovat fyzickou osobu, která se jednání
dopustila. V případě veřejné obchodní společnosti tak může být obecně v řadě případů jednodušší
postihnout paralelně konkrétní fyzickou i právnickou osobu dohromady, neboť úzké propojení mezi
společníky a veřejnou obchodní společností umožní v řadě případů snáze určitou provázanost odhalit.

V případě komanditní společnosti lze říci, že v souvislosti s tím, že statutární orgán, který se
reálně podílí na řízení společnosti a rozhodování tvoří komplementáři, zatímco komanditisté mají
významně omezenější možnosti, jak vykonávat vliv na komanditní společnost, bude patrně častější, že
komanditní společnosti bude přičitatelné jednání komplementářů. S tím souvisí i skutečnost, že
pokud bude postižena fyzická osoba i právnická osoba, bude takovou osobou, pokud se jedná o
společníky spíše komplementář než komanditista. Pokud je společníkem komanditní společnosti
právnická osoba, není vyloučen postih dle ZTOPO jak komanditní společnosti, tak právnické osoby,
která je jejím společníkem a případně i fyzických osob, které jsou jejími statutárními zástupci či
společníky.

Pokud se týká společnosti s ručením omezeným, s ohledem na to, že zejména jednočlenná či menší
společnost s ručením omezeným je obvykle úzce spojena s osobami společníků, které se aktivně podílí
na řízení společnosti, bude v tomto případě do značné míry propojena trestní odpovědnost fyzických
osob a právnických osob. Naopak u velkých společností s ručením omezeným, kde se společníci účastní
skutečně především ve formě vkladu kapitálu, toto pravidlo nemusí vždy platit.

Specifikem trestní odpovědnosti akciové společnosti je skutečnost, že většina akciových společností
jsou spíše větší podniky s více zaměstnanci, tudíž spíše než jednání řadových akcionářů, kteří mají
ve společnosti menšinu akcií, bude společnosti přičitatelné spíše jednání jejího představenstva či
vedoucích zaměstnanců, kteří nemusí být (a obvykle ani nebývají) společníky akciové společnosti.

4. Kritéria pro komparaci

4.1 Rizikovost podnikání – zaměřeno na ručení

Důležitým kritériem komparace jednotlivých druhů podnikání je jejich rizikovost. Riziko je nedílnou
součástí každého podnikání, a proto je jeho analýza jednou z nejdůležitějších, ale zároveň
paradoxně i nejpodceňovanějších součástí podnikatelského plánu.[83] Rizikovost podnikání však lze
hodnotit na základě celé řady různých kritérií. Podnikatelská rizika je totiž souhrnným pojmem „pro
všechna rizika, která zásadním způsobem ovlivňují podnikání, respektive mají vliv na rozhodování
podnikatele nebo vrcholového managementu organizace.“[84] Riziko podnikání je přitom měřeno
především pravděpodobností, že podnikání vygeneruje ztrátu.[85]

Rizikovost podnikání může spočívat v tom, že jsou vynaloženy náklady, které se nevrátí zpět, v tom,
že nelze nikdy předvídat, zda se konkrétní výrobek na trhu ujme, ale také v tom, jakým způsobem
ručí podnikatel za závazky plynoucí z podnikání, stejně jako může toto riziko spočívat i v celé
řadě dalších aspektů. Pro moji práci bude základním kritériem riziko spočívající v ručení
podnikatele za závazky, které z podnikání plynou. Zde je samozřejmě na první pohled patrné, že
vyšší rizikovost podnikání lze identifikovat u podnikání fyzických osob podle živnostenského zákona
stejně jako u podnikání fyzických osob dle zvláštních zákonů, kdy podnikatel odpovídá za závazky
plynoucí z podnikání celým svým majetkem. Podobně je tomu i v případě osobních společností, zejména
u veřejné obchodní společnosti, kde všichni společníci odpovídají za závazky společnosti celým svým
majetkem. Naopak méně rizikové z pohledu ručení jsou kapitálové obchodní společnosti (společnost
s ručením omezeným, akciová společnost).

4.2 Zakládání – bariéry vstupu

Dalším důležitým faktorem, který je nutné brát při rozhodování o formě podnikání v úvahu, je otázka
jak jednoduché nebo naopak obtížné je samotné založení podnikání a získání podnikatelského
oprávnění. Čím více existuje bariér vstupu, tím déle totiž obvykle trvá získání podnikatelského
oprávnění, navíc většina bariér vstupu je spojena rovněž s určitými náklady a s určitou
administrativou. Je tedy například nesporně rozdíl mezi tím, kdy podnikatel začíná podnikat
prostřednictvím ohlašovací živnosti, kterou stačí ohlásit živnostenskému úřadu a následně je nutné
provést oznámení na úřadech za účelem platby daní a pojistného a mezi situací, kdy je zakládána
dvojčlenná či vícečlenná obchodní společnost (např. veřejná obchodní společnost, komanditní
společnost nebo i vícečlenná společnost s ručením omezeným), kde je nutné nejprve společnost
založit ve formě společenské smlouvy, na jejímž obsahu se navíc společníci musejí shodnout, dále je
nutné, aby společnost vznikla, k čemuž dochází až zápisem do obchodního rejstříku, kam je nutné
dodat návrh s nutnými přílohami. Dále je pak stejně jako u fyzické osoby nutné získat oprávnění
k podnikání, tj. je potřeba získat živnostenské oprávnění nebo oprávnění k podnikání podle
zvláštního zákona a nezbytně nutné je také oznámení finančnímu úřadu a dalším úřadům veřejné správy
za účelem splnění veškerých daňových povinností a povinností spojených se zákonným pojištěním.

Ještě administrativně náročnější je pak zakládání některých společností Evropského práva, např.
Evropské společnosti, jejíž založení má celou řadu specifik, mimo jiné je omezeno tím, že založit
Evropskou společnost může pouze stávající podnikatelská struktura přesahující hranice jednoho
členského státu,^^[86]což v praxi znamená nutnost splnit nejprve podmínky založení dle zákona,
často navíc založení Evropské společnosti předcházejí i určitá vyjednávání a až poté je možné
přistoupit k samotnému založení a vzniku Evropské společnosti.

Bariéry vstupu v případě obchodních společností lze však například u kapitálových společností (a to
včetně Evropské společnosti) obejít tím, že začínající podnikatel zakoupí již existující společnost
od jiného podnikatele, popř. zakoupí tzv. ready-made společnost, což je již existující společnost,
která je zapsaná v obchodním rejstříku, nicméně aktivně nepodniká a je určena k prodeji, čímž je
nutné pouze zapsat změny v osobách společníků do obchodního rejstříku, a lze začít téměř okamžitě
podnikat.[87] S takovým způsobem řešení se však zpravidla pojí určité zvýšení nákladů na koupi
samotné společnosti a samozřejmě i určitá rizika spojená s někdy i neznámou minulostí společnosti.
V případě podnikání prostřednictvím osobních společností nelze tuto možnost využít, tudíž toto
zjednodušení nelze považovat za univerzální řešení.

4.3 Počet subjektů / osobní účast, řešení problémů mezi společníky

Dalším kritériem, které patří mezi nejdůležitější kritéria při výběru formy podnikání, je otázka
osobní účasti a počtu společníků v rámci podnikání, se kterými velmi často souvisí otázky řešení
sporů a jiných problémů mezi společníky. Opět zde především záleží na tom, v jakém oboru má
začínající podnikatel v úmyslu podnikat a kolik potřebuje k začátku podnikání kapitálu. Je totiž
pravdou, že více společníků může společnosti přinést více prostředků, které jsou nutné k zahájení
podnikání, pokud se společníci chtějí osobně podílet na podnikání, může být větší počet společníků
výhodný z pohledu množství nápadů, znalostí, které budou společníci schopni společnosti přinést. Na
druhou stranu však obvykle větší počet společníků (postačí i dva společníci s odlišnými názory)
může přinést časem celou řadu sporů mezi společníky ohledně podnikání, což se na podnikání může
časem projevit i negativně. Tuto otázku je tedy vždy nutné zvážit.

Po rozhodnutí o počtu společníků je pak nutné zvážit opět formu podnikání, neboť některé formy
podnikání umožňují podnikání jediné samostatné osoby (např. živnostenské podnikání, jednočlenná
společnost s ručením omezeným), jiné formy naopak ze zákona vyžadují minimálně dva společníky
(např. komanditní společnost).

4.4 Administrativní náklady

Při rozhodování o nejvhodnější formě podnikání je pochopitelně rozhodujícím faktorem rovněž
skutečnost, kolik finančních prostředků chce a může začínající podnikatel do začátku podnikání
investovat. Rozdíly lze identifikovat ve výši minimálního základního kapitálu (např. u
živnostenského oprávnění není, u společnosti s ručením omezeným stačí v současnosti jen 1 Kč, ale
např. u akciové společnosti je minimální základní kapitál 2 000 000 Kč). Vedle toho je samozřejmě
nutné zaplatit určité správní poplatky (např. za ohlášení živnosti činí poplatek 1 000 Kč), odměnu
notáře a poplatky za jeho úkony, pokud je nutné mít společenskou smlouvu či zakladatelskou listinu
ve formě notářského zápisu (u společnosti s ručením omezeným se základním kapitálem 1 Kč vychází
okolo 10 000 Kč), dále je v některých případech u kapitálových společností, do kterých je vkládán
nepeněžitý vklad nutné znalecké ocenění vkladu, je tudíž nutné zaplatit odměnu znalce. Vedle toho
je u obchodních korporací nutné uhradit rovněž poplatky za zápis do obchodního rejstříku (např.
poplatek za prvozápis většiny právnických osob činí 6 000 Kč, v případě akciové společnosti činí
tento poplatek 12 000 Kč).[88]

4.5 Zdanění

Důležitým faktorem, který ovlivňuje výběr formy podnikání, jsou otázky daňové, neboť každého
podnikatele zajímá, jak velký bude nakonec jeho čistý zisk z podnikání. Zdanění však není jedinou
finanční zátěží podnikání, neboť s podnikáním obvykle souvisí i otázka placení pojistného na
sociální a zdravotní pojištění, které rovněž snižuje čistý zisk podnikatele. Zde je důležitým
faktorem především skutečnost, že u živnostenského podnikání stejně jako u podnikání fyzických osob
dle zvláštního zákona je za určitých podmínek možné uplatnit tzv. paušální náklady, které mohou
v řadě případů být výhodnější než vést evidenci jednotlivých nákladů.

Zatímco u podnikání fyzických osob se uplatní jen jedna sazba daně a to 15%, u obchodních
společností dochází ke dvojímu zdanění, kdy zisk nejprve daní společnost, a to sazbou 19 % a
následně společníci, když si rozdělují zisk. Daňová sazba při rozdělní zisku mezi společníky činí
15 %. Tuto možnost lze v řadě případů řešit tím, že společník je např. zaměstnancem nebo jednatelem
společnosti, čímž se jeho odměna daní jen 15 % sazbou, nicméně v takovém případě je nutné odvádět
již výše uvedené odvody na pojistné sociálního zabezpečení a na pojistné zdravotního pojištění,
v případě, že je společník zároveň zaměstnancem společnosti, je nutné odvádět i platbu za
nemocenské pojištění.

4.6 Vnitřní organizační struktura

Spíše než pro samotný začátek podnikání, je vnitřní organizační struktura důležitá spíše pro jeho
samotný průběh, neboť složitá vnitřní organizační struktura může být významnou zátěží pro menší
společnost, nicméně v případě velké společnosti může naopak být složitá vnitřní struktura
s rozdělenými funkcemi výhodou, neboť například zajistí větší kontrolu nad podnikáním. Příkladem
velmi jednoduché organizační struktury je např. živnostenské podnikání, kde není třeba zřizovat
žádné orgány. Jednoduchým typem společnosti, kde lze i výrazně ušetřit náklady na tom, že není
třeba zřizovat prakticky žádné orgány je komanditní společnost, kde jediným orgánem, který je ze
zákona nezbytný, jsou komplementáři, přičemž postačuje, aby společnost měla jen jednoho
komplementáře. Nejsložitější organizační strukturu má akciová společnost, kde je nutné mít vždy
valnou hromadu, představenstvo a dozorčí radu, což vede k tomu, že i náklady na provoz akciové
společnosti jsou významně vyšší. Do jisté míry kompromisem je pak s.r.o., kde orgány jsou valná
hromada, jednatel a dozorčí radu je možno, ale nikoli nutno zřídit. V případě jednočlenného s.r.o.
může pak valnou hromadu i jednatele představovat jedna osoba.

5. Analýza výhod a nevýhod jednotlivých forem podnikání na základě zvolených kritérií

5.1 Podnikání fyzických osob

Výhodou tohoto typu podnikání je především malá kapitálová náročnost, neboť se nevyžaduje základní
kapitál,[89] platí se pouze poplatky spojené s ohlášením živnosti 1000 Kč a v případě podnikání dle
zvláštního zákona pak poplatky upravené obvykle tímto zvláštním zákonem. Např. podle zákona č.
85/1996 Sb., o advokacii jsou vyžadovány například poplatky za zápis do České advokátní komory a za
členství v ní, přičemž podmínkou podnikání dle zákona o advokacii stejně jako podmínkou výkonu
advokacie samotné je členství v advokátní komoře.[90]

Další výhodou podnikání fyzické osoby je nízká administrativní náročnost, neboť při zakládání není
nutné provádět založení a vznik jako dvě fáze, není nutné obvykle zapisovat podnikatele do
obchodního rejstříku, v průběhu podnikání se pak nižší administrativní náročnost projevuje tím, že
není např. nutné zakládat účetní závěrky do obchodního rejstříku, řadu věcí, které je u obchodních
korporací nutné řešit rozhodnutím statutárního orgánu apod., čímž je možné o řadě věcí rozhodovat
flexibilněji.[91]

Zásadní výhodou tohoto typu podnikání je skutečnost, že nedochází k tzv. dvojímu zdanění, veškerý
zisk je daněn pouze jednou a to sazbou daně ve výši 15 %. Další ekonomickou výhodou je v řadě
případů možnost uplatnit paušální výdaje, což jednak snižuje administrativní náročnost podnikání
(není nutné vést daňovou evidenci) a jednak v celé řadě případů vede k tomu, že reálné náklady
podnikatele jsou nižší než výdaje uplatněné paušálem, což je pro podnikatele výhodné i
z ekonomického hlediska.[92]

Nevýhodou pak může být obtížný přístup ke kapitálu (např. možnost získat půjčku v bance může být
pro začínající fyzickou osobu podnikající na základě živnostenského oprávnění velmi obtížné a
s ohledem na to, že fyzická osoba obvykle podniká samostatně, nelze získat prostředky např. ve
formě vkladů od jiných společníků). Další nevýhodou je pak neomezené ručení celým osobním
majetkem podnikatele a omezená životnost podnikání, která je dána pouze dobou života
podnikatele.[93]

5.2 Veřejná obchodní společnost

Výhodou veřejné obchodní společnosti je skutečnost, že se jedná o nejjednodušší formu obchodní
společnosti, která není tak administrativně a organizačně náročná jako jiné formy obchodních
společností, neboť zákon pro ni nepředepisuje složitou organizační strukturu. Výhodou této
společnosti je především skutečnost, že není nutný základní kapitál společnosti, tudíž jsou zde
nízké náklady na založení společnosti a dále může být v některých případech výhodou, že se jedná o
osobní typ právnické osoby. Skutečnost, že se jedná o osobní společnost s osobní účastí společníků,
je výhodou zejména tehdy, pokud se v rámci veřejné obchodní společnosti spojí za účelem podnikání
společníci, kteří mají určité vzdělání, znalosti a zkušenosti, které je možné využít k vybudování
úspěšného podnikání společnosti, přičemž tyto vlastnosti společníků se vzájemně vhodně
doplňují.[94]

Výhody oproti jiným obchodním společnostem lze spatřovat rovněž v tom, že veřejná obchodní
společnost sama nepodává daňové přiznání, což vede k tomu, že její veškerý zisk se podle
společenské smlouvy přerozdělí mezi společníky, kteří jej pak zdaní daňovou sazbou ve výši 15 %.
Nedochází zde tedy ke dvojímu zdanění.[95]

Za hlavní nevýhodu je pak možné označit především skutečnost, že společníci ručí za závazky
společnosti solidárně celým svým majetkem.[96]Jistou nevýhodou například ve srovnání s podnikáním
fyzické osoby pak mohou být možné spory mezi společníky o směřování a činnosti společnosti,
nevýhodou může být rovněž složitější proces vzniku, neboť stejně jako u všech obchodních
společností dochází nejprve k založení společnosti a pak k jejímu vzniku, společnost se povinně
zapisuje do obchodního rejstříku, čímž je zde o něco větší administrativní náročnost než u
podnikání fyzických osob.[97] Nevýhoda může plynout i z toho, že úzké propojení mezi společností a
společníky může v případě páchání trestné činnosti související s podnikáním některého ze společníků
snadno vést i k postihu společnosti, což bude mít zprostředkovaně negativní vliv i na společníky či
zaměstnance, kteří se na trestné činnosti žádným způsobem nepodíleli.

5.3 Komanditní společnost

Komanditní společnost je typem společnosti, která nemá v ČR příliš velkou tradici a setkáváme se
s ní tudíž relativně zřídka. Přesto se však jedná o formu podnikání, která je některými podnikateli
k podnikání využívána. Výhodou tohoto typu společnosti je především skutečnost, že v současné době
není nutný základní kapitál společnosti, další výhodou je také skutečnost, že komanditisté nemají
zákaz konkurence, mohou tudíž totožnou činnost vyvíjet i v jiné vícečlenné obchodní společnosti
nebo jako fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění. Výhodou je i skutečnost že
komanditní společnost do jisté míry kombinuje výhody osobní společnosti s výhodami společnosti
s ručením omezeným.[98] Výhodou je pak také skutečnost, že není nutné zřizovat a tudíž ani
financovat vnitřní orgány společnosti.[99]

Nevýhodou je skutečnost, že komplementáři ručí za závazky celým svým majetkem, komanditisté zase
nemohou rozhodovat o obchodním vedení společnosti, což pak může mít za následek osobní spory mezi
jednotlivými společníky, což společnému podnikání obvykle neprospívá. V jiných případech však může
být toto rozložení i výhodou, neboť v řadě konkrétních případů může společníkům vyhovovat.[100]
Komanditní společnost přitom musí být vždy založena minimálně dvěma osobami, nelze založit
jednočlennou komanditní společnost. Nevýhodou může být i dvojí zdanění v případě komanditistů,
neboť zisk společnosti se na počátku dělí mezi komplementáře a komanditní společnost, kdy
komplementáři zisk daní jen jednorázově a to ve výši 15 %, v případě komanditní společnosti je zisk
zdaněn 19 % sazbou a následně rozdělen mezi komanditisty, kteří jej opět daní 15 % sazbou.[101]
Oproti podnikání fyzických osob je pak určitou nevýhodou i složitější založení společnosti, neboť
je opět nutné společnost založit, následně musí společnost zápisem do obchodního rejstříku
vzniknout a poté musí získat podnikatelské oprávnění, aby mohla začít reálně podnikat.

5.4 Společnost s ručením omezeným

Společnost s ručením omezeným je nejčastěji využívanou společností v ČR. Mezi její největší výhodu
patří skutečnost, že společníci po splacení vkladů již za závazky společnosti neručí (výjimku tvoří
ručení společníků za závazky společnosti do výše podílu na likvidačním zůstatku při zrušení
společnosti s likvidací[102]). Druhou zásadní výhodou je skutečnost, že v současnosti zákon
vyžaduje minimální základní kapitál ve výši 1 Kč. Třetí výhodou tohoto typu společnosti je fakt, že
ji lze založit i jako jednočlennou společnost. Výhodou společnosti může být také solidnější vnější
dojem než např. u fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění,[103] nicméně
s ohledem na situaci v ČR, kde je společnost s ručením omezeným zcela nejčastější obchodní
společností, přičemž celá řada společností tohoto typu má jen jednoho společníka, který je zároveň
jednatelem, je tato výhoda poměrně relativní.

Mezi nevýhody společnosti s ručením omezeným pak patří tzv. dvojí zdanění, protože společnost daní
svůj zisk sazbou ve výši 19 %, společníci pak při rozdělení zisku mezi sebe daní sazbou ve výši 15
%. Další nevýhodou je obtížnější zakládání, tedy opět je nutné společnost nejprve založit, pak ji
zapsat do obchodního rejstříku, čímž společnost vznikne, následně je nutné vyřídit oprávnění
k podnikání a teprve poté lze podnikat. I v průběhu podnikání má společnost celou řadu
administrativních povinností, které její podnikání do jisté míry ztěžují, neboť je např. nutné
zakládat řadu dokumentů (např. každoročně účetní závěrku) do obchodního rejstříku, je nutné na řadu
podnikatelských rozhodnutí přijímat rozhodnutí orgánu společnosti s ručením omezeným (a to i u
jednočlenné společnosti s ručením omezeným).

5.5 Akciová společnost

Mezi základní výhody akciové společnosti jako formy podnikání patří především skutečnost, že zde
neexistují žádné osobní závazky akcionářů, akcionáři společnosti neručí za závazky společnosti
(výjimku tvoří ručení společníků za závazky společnosti do výše podílu na likvidačním zůstatku při
zrušení společnosti s likvidací[104]). Další výhodou je, že akcionářů může být i velký počet a
prostřednictvím prodeje akcií je snadné akumulovat kapitál, který pak může sloužit k zahájení
podnikatelské činnosti. Výhodou je i snadný převod podílu na společnosti (akcií). Společnost
existuje nezávisle na změnách v osobách společníků. Akciová společnost bývá obvykle využívána spíše
k většímu podnikání a osoby společníků jsou obvykle zcela odděleny od faktického řízení a
manažerského rozhodování, neboť akciová společnost bývá obvykle řízena profesionálním
managementem.[105]

Mezi nevýhody pak opět patří dvojí zdanění, neboť zisk je daněn nejprve jako zisk společnosti a
následně i jako zisk akcionářů, když je mezi ně rozdělován. Nevýhodou je i vysoká míra regulace ze
strany státu a EU, což ukládá akciové společnosti celou řadu povinností, které jiné formy podnikání
nemají (např. povinnost mít internetové stránky a zveřejňovat na nich určité údaje apod.). S tím
pak souvisí i vyšší administrativní náročnost, včetně větší náročnosti při zakládání, vedle
obvyklého procesu zakládání a vzniku obchodních společností je nutné ještě upisovat akcie.
Nevýhodou může být i vysoký základní kapitál, zejména to platí v případě malého počtu akcionářů.
Nevýhodou jsou i rizika, která souvisí s úplným oddělením vlastnictví společnosti od jejího řízení,
neboť jak vlastníci, tak manažeři obvykle sledují především své vlastní zájmy, které mohou v tomto
případě být leckdy v rozporu.[106]


6. Aplikace zjištěného na konkrétní případ

6.1 Výchozí situace

Začínající podnikatel, který doposud nepodnikal, má v úmyslu začít provozovat autobazar, který by
měl působit na území ČR, bez zahraničního přesahu, přičemž z počátku by měl mít pouze jednu
provozovnu, která by se měla nacházet v Karlovarském kraji. Podnikatel chce podnikat sám, nechce
mít žádné další společníky, neboť by rád o svém podnikání rozhodoval nezávisle na jiných osobách.
Začínající podnikatel má v úmyslu v autobazaru na začátku zaměstnat cca dvě až tři osoby a rovněž
tam sám vykonávat práci a aktivně se podílet nejen na rozhodnutích podnikatelských, ale i na
faktické činnosti v rámci provozovny autobazaru. Zájemce o podnikání má našetřeno cca 500 000 Kč,
které může do podnikání investovat, nicméně tuto částku by rád investoval především do pronájmu
pozemku a nemovitosti, kde bude autobazar provozovat, do jeho vybavení a především do webových
stránek, prostřednictvím nichž má v úmyslu rovněž nabízet vozy k prodeji. Primárně se chce zaměřit
na tzv. komisní prodej vozů, takže není nezbytně nutné, aby investoval větší množství kapitálu do
nákupu vozů. Náklady na samotné zřízení vhodné formy podnikání tudíž nemusí být zcela nulové,
nicméně neměly by ani být příliš vysoké.

6.2 Doporučení

Z výše uvedeného vyplývá, že podnikatelem bude jen jedna osoba, tudíž není možné využít například
osobní formy společnosti, kde je nutné, aby společníky byly vždy minimálně dvě různé osoby, stejně
tak se nehodí například forma sdružení fyzických osob podnikajících na základě živnostenského
oprávnění. S ohledem na to, že podnikání v oboru autobazar je v dnešní době poměrně rizikové, je
otázkou, zda a nakolik bude ziskové, přičemž tato skutečnost závisí na celé řadě faktorů včetně
místa, kde bude autobazar umístěn, jakou bude mít reklamu apod. Navíc podnikatel má v tomto případě
v úmyslu mít zaměstnance a pronajímat si prostory, tudíž náklady podnikatele mohou v počátcích
podnikání převyšovat jeho příjmy, není příliš vhodné, aby podnikatel za závazky autobazaru ručil
celým svým majetkem, tudíž se pro tento typ podnikání nehodí ani podnikání živnostenské.

S ohledem na to, že podnikání bude realizováno pouze v ČR, není vhodné využít ani společnosti
evropského práva, navíc jejich zakládání je náročnější. Vzhledem k výši možné investice do začátku
podnikání nelze doporučit ani akciovou společnost, kde je nutné upsat základní kapitál minimálně ve
výši 2 000 000 Kč, navíc akciová společnost není společností, která by byla typická pro účast
společníka na jejím vedení a samotné činnosti společnosti.

V tomto případě by tudíž nejvýhodnějším řešením byla jednočlenná společnost s ručením omezeným.
Podnikatel by byl jediným společníkem zároveň jediným jednatelem společnosti, přičemž odměnu si
bude vyplácet ve formě odměny za výkon funkce jednatele, tudíž tuto část odměny nebude danit jako
zisk společnosti, neboť ji společnost vykáže jako náklad. Pokud bude zisk autobazaru takový, že i
po odečtení a vyplacení odměny jednatele a mezd zaměstnanců, bude společnost generovat zisk, bude
tento zisk společnosti následně zdaněn jako zisk společnosti ve výši 19 % a pokud si bude chtít
podnikatel vyplatit zisk, bude jej muset zdanit ve výši 15 %. Lze tudíž doporučit nastavit odměnu
jednatele například tak, aby první tři měsíce vykonával jednatel funkci zdarma a od čtvrtého měsíce
byla odměna jednatele natolik vysoká, aby na rozdělování zisku společnosti nezbývalo příliš mnoho
prostředků, nicméně s ohledem na skutečnost, že z odměny jednatele se platí zdravotní a sociální
pojištění, na které je nutné hradit zálohy, není vhodné nastavit odměnu tak vysokou, aby si ji
v této výši jednatel nemohl vyplatit, protože autobazar takový zisk mít nemusí, jelikož zálohy na
zdravotní a sociální pojištění budou vycházet ze sjednané odměny za výkon funkce, tudíž v zásadě
platí, že čím vyšší odměna, tím vyšší pojistné, na které musí být k dispozici prostředky, aby se
tímto způsobem společnost nedostala časem do platební neschopnosti. Výše uvedená odměna za výkon
funkce by měla být podložena smlouvou o výkonu funkce, tato by v tomto případě byla podepsána za
společnost jejím jediným společníkem a proto podpisy úředně ověřeny[107], aby byl vyloučen případný
střet zájmů.

Pro případ, že by se však společnosti nedařilo, nebude podnikatel odpovídat za její závazky svým
majetkem, ale jen do výše svého nesplaceného vkladu. Pokud se týká výše vkladu, ačkoli zákon
umožňuje základní vklad již ve výši 1 Kč, lze doporučit upravit ve společenské smlouvě základní
vklad o něco vyšší, například 1 000 Kč. Tento základní vklad pro podnikatele totiž není
v souvislosti se začátkem podnikání nijak zásadním vydáním, ovšem umožňuje podnikateli v případě,
že by se mu v podnikání dařilo a chtěl do budoucna např. rozšiřovat společnost, aby se později
poměrně snadno mohl stát společníkem společnosti i další člověk, který by například mohl do
společnosti přinést další kapitál nutný k expanzi nebo nové nápady a informace. Společnost
s ručením omezeným, která má základní kapitál ve výši 1 Kč navíc nepůsobí zcela důvěryhodně, je
tudíž vhodné stanovit si ve společenské smlouvě základní kapitál o něco vyšší, který však významně
nezasáhne do finančního plánování podnikatele. S ohledem na to, že podnikatel plánuje mít dva až
tři zaměstnance, nemělo by mu činit problém se osobně věnovat některým administrativním
záležitostem, například plnit povinnosti, které jsou s podnikáním prostřednictvím společnosti
s ručením omezeným spojeny (např. zakládat dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku).

Po založení společnosti s ručením omezeným bude muset podnikatel požádat o živnostenské oprávnění
pro společnost s ručením omezeným, nicméně není podmínkou a z ekonomického hlediska není v tomto
případě ani příliš výhodné, aby měl podnikatel sám rovněž živnostenské oprávnění pro provozování
této činnosti. Provoz autobazaru přitom spadá pod volnou živnost, kde není stanovena podmínka
odborné způsobilosti,[108]společnost tudíž nebude potřebovat odpovědného zástupce, živnost pouze
ohlásí a zaplatí poplatek ve výši 1000 Kč. Obor živnosti patří mezi obor č. 47 zprostředkování
obchodu a služeb, je uveden v příloze č. 4 živnostenského zákona.[109] Získání živnostenského
oprávnění pro společnost by tak mělo proběhnout poměrně rychle a bez jakýchkoli komplikací. Dalším
aspektem je i skutečnost, že časem může dojít k rozvoji podnikání tohoto podnikatele, takže je
vhodné, aby podnikání budoval na základě jednoho označení – firmy. Lze předpokládat, že pokud by
podnikal na základě živnostenského oprávnění, tak nebude považovat za vhodné, aby se zapsal do
obchodního rejstříku. V souvislosti s přijetím NOZ sice došlo k určité liberalizaci při tvorbě
firmy v případě podnikatelů – fyzických osob, avšak v uvedeném případě považuji za vhodnější využít
spíše čistě fantazijní způsob vytvoření firmy, jak je to možné v případě podnikatelů – právnických
osob.

Významnou nevýhodou podnikání společnosti s ručením omezeným bude pouze nemožnost uplatnit paušální
výdaje, nicméně s ohledem na to, že podnikatel má v úmyslu mít zaměstnance a bude mít patrně i
vysoké náklady na nájem prostor a reklamu, je otázkou, zda by se uplatnění paušálních výdajů ve
skutečnosti vyplatilo, neboť jeho výdaje mohou být v praxi vyšší než paušálně stanovená částka,
čímž by se podnikateli vedení daňové evidence vyplatilo více i v případě, pokud by podnikal jako
fyzická osoba na základě živnostenského oprávnění.

Druhou možností, kterou by podnikatel mohl zvážit je podnikání fyzické osoby na základě
živnostenského zákona, kde by nebylo nutné projít procesem založení a vzniku společnosti, stačilo
by pouze ohlásit živnost na živnostenském úřadě, za což se platí jen správní poplatek 1000 Kč, bylo
by pak možné uplatnit paušální výdaje, nicméně poměrně velkým rizikem je zejména u začínajícího
podnikatele, který musí vynaložit na začátek podnikání významnější náklady otázka ručení za závazky
celým svým majetkem.

7. Závěr

Tento článek se věnoval právním formám podnikání a jejich srovnání z hlediska
administrativních nákladů a efektivity. Cílem mělo být mé doporučení získané na
základě komparace forem podnikání dle mnou vybraných kritérií, kterými byly především otázky
rizikovosti z pohledu ručení společníka či podnikatele, bariér vstupu do podnikání, počet subjektů
účastnících se podnikání, administrativní náklady, zdanění a vnitřní organizační struktura. Pro
účely praktické aplikace jsem si pak zvolil příklad začínajícího podnikatele, který zakládá
autobazar.

V tomto článku bylo zjištěno, že z pohledu administrativní náročnosti a z pohledu zdanění, stejně
jako z hlediska bariér vstupu do podnikání je patrně nejvýhodnější formou podnikání, podnikání
fyzické osoby dle živnostenského zákona, popř. dle zvláštních zákonů, zde jsou ovšem někdy oproti
podnikání živnostenskému stanoveny další povinnosti (např. povinnost členství v profesní komoře) a
další poplatky (např. poplatek za zápis do komory, v níž je zákonem vyžadováno povinné členství).
Tato forma podnikání má však jednu zásadní nevýhodu a to ručení za závazky vzniklé při
podnikatelské činnosti celým majetkem podnikatele.

Výše uvedená nevýhoda je pak důvodem, proč je velmi oblíbenou formou podnikání v ČR společnost
s ručením omezeným. Tato forma podnikání současnosti vyžaduje jen minimální náklady na založení
(zejména poplatky za notářský zápis společenské smlouvy a zápis do obchodního rejstříku) a dále za
živnostenské oprávnění, popř. i jiné podnikatelské oprávnění (ne vždy lze však na základě
zvláštního zákona podnikat prostřednictvím společnosti s ručením omezeným). Tato společnost má
výhodu, že ji může založit i jen jeden společník, přičemž ten v zásadě odpovídá za závazky
společnosti jen do výše svého vkladu, svým vlastním majetkem společník ručí jen do doby, kdy dojde
ke splacení celého základního vkladu. Tato forma podnikání přitom je sice administrativně
náročnější než živnostenské podnikání, nicméně rozhodně není tak náročná jako třeba v případě
akciové společnosti.

Pokud se přitom podnikatel rozhodne podnikat prostřednictvím obchodní společnosti, proces zakládání
společnosti se vždy sestává ze založení a ze vzniku a dále pak ze získání oprávnění k podnikání,
tudíž zde mezi jednotlivými obchodními společnostmi prakticky není rozdíl. Liší se pouze některé
společnosti evropského práva (např. evropská společnost), jejichž možnost založení je omezena
zákonem jen na určité taxativně vymezené případy.

Z daňového hlediska (nedochází ke dvojímu zdanění) a rovněž z hlediska vnitřní struktury, která je
velmi jednoduchá, se pak z obchodních společností jeví nejvýhodněji veřejná obchodní společnost,
která je ovšem společností ryze osobního charakteru, tudíž má zásadní nevýhodu, kterou je ručení
společníků celým svým majetkem. Oproti podnikání fyzické osoby na základě živnostenského oprávnění
či zvláštního zákona je však k jejímu založení potřeba minimálně dvou osob, což může být dohromady
s ručením za závazky společnosti celým svým majetkem spíše nevýhoda, pokud např. jeden ze
společníků udělá chybné či nesprávné rozhodnutí.

Pro podnikání ve větším rozsahu s velkou potřebou kapitálu a s předpokladem, že řízení bude
realizováno profesionálním managementem a společnost bude mít větší počet zaměstnanců je pak
nejvhodnější akciová společnost, která je však organizačně složitější, vyžaduje větší množství
kapitálu, aby mohla být založena a má více povinností než třeba společnost s ručením omezeným.
Nedodržování takových povinností pak může být sankcionováno například ve formě pokut ze strany
státních orgánů, popř. i ve formě trestněprávního postihu, je tudíž v případě podnikání
prostřednictvím akciové společnosti vhodné mít dostatek zaměstnanců, kteří budou zajišťovat
administrativní chod společnosti i dodržování veškerých povinností, které jsou společnosti českým
právním řádem uloženy.

Pro případy společností podnikajících na území více států lze pak doporučit zvážit využití některé
ze společností evropského práva, neboť tato možnost může podnikání či jeho expanzi významně
usnadnit oproti možnosti podnikat v několika zemích prostřednictvím společností národního práva
těchto zemí.

V tomto článku jsem dospěl především k závěru, že nelze zcela jasně říci, která forma podnikání je
nejvýhodnější. Je vždy nutné vzít v potaz konkrétní podnikatelský záměr a jeho rizikovost, nutnost
investicí, konkrétní situaci a možnosti společníka či společníků stejně jako jejich představy o
způsobu a formě podnikání. V návaznosti na analýzu situace je pak možné doporučit některou z forem
podnikání.

V případě příkladu, který se zaměřil na autobazar, jsem tak doporučil především společnost
s ručením omezeným z důvodu nutnosti poměrně vysokých investic na počátku a nutnosti platit celou
řadu poměrně vysokých plateb (nájem, mzdy) ihned od počátku podnikání, což může v případě, že
podnikání nebude ziskové, vést k významnému zadlužení podnikatele, tudíž je vhodné, aby společník
neodpovídal za závazky společnosti celým svým majetkem. Toto doporučení vycházelo z konkrétní
situace popsané v kapitole č. 5.1, nelze jej tudíž označit za univerzální doporučení.


Autor: Bc. Petr Smečka

 

Seznam použitých zdrojů:

Knihy:

BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vyd. Praha: C.H.Beck,
2006.

DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012.

DVOŘÁK, Tomáš, Družstevní právo. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006.

HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009.

HORZINKOVÁ, Eva. Živnostenský zákon v praxi: 2010/2011, 8. vyd Olomouc: Anag, 2010.

JAROŠ, Tomáš. Zdanění příjmů v roce 2011 - komplexní průvodce. Praha: Grada, 2011.

JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích: s komentářem. Praha: Grada, 2014.

JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným:
Právo-účetnictví-daně. Praha: Grada, 2010.

MALACH, Antonín a kol. Jak podnikat po vstupu do EU. Praha: Grada, 2004.

MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013.

POLÁCH, Jiří. Reálné a finanční investice. Praha: C.H.Beck, 2012.

SYNEK, Miloslav., KISLINGEROVÁ, Eva. Podniková ekonomika. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010.

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2012.

ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013.

TICHÝ, Luboš. Obecná část občanského práva. Praha: C.H.Beck, 2014.

VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012.

ZWEIG, Jason. Inteligentní investor. Praha: Grada, 2006.

Periodika:

ARNOLD, Rainer. Evropská společnost (SE) jako důležitý krok v evropském společenstevním právu.
Evropské právo. 2002, č. 1.

DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7.

HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011,
č. 12.

HAVEL, Bohumil. Předpokládané změny obchodního práva při rekodifikaci práva soukromého aneb nad
návrhem obchodního zákona. Obchodněprávní revue. 2009, č. 1.

LASÁK, Jan. Akciová společnost na prahu rekodifikace: základní novinky. Obchodněprávní revue. 2012,
č. 2.

MENŠÍKOVÁ, Lucie. Evropská společnost na vzestupu. Právní rádce. 2009, č. 1.

PAVELKA, Jan, FILIPOVÁ, Veronika. Obchodní podíl u jednotlivých forem obchodních společností podle
nové právní úpravy 1. část. Rekodifikační novinky. 2012, č. 8.

PETR, Michal. Evropské hospodářské zájmové sdružení. Právní rozhledy. 2004, č. 16.

STÄNDER, Káj, JUŘICA, Adam. Komanditní společnost s podíly vtělenými do cenného papíru podle české
a německé úpravy. Obchodněprávní revue. 2013, č. 4.

Internet:

BABŮRKOVÁ, Jana. Co čeká k.s. a v.o.s. od roku 2014?. Smart companies [online]. 2013 [cit.
2014-05-27]. Dostupné z:
http://www.smartcompanies.cz/aktuality/co-ceka-k.s.-a-v.o.s.-od-roku-2014-561/.

BĚHOUNEK, Pavel. Společnost s ručením omezeným - daňové změny pro rok 2014. Daňaři online [online].
2014 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z:
http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d44262v55487-spolecnost-s-rucenim-omezenym-danove-zm
eny-pro-rok-2014/

BOUDA, Zbyněk. Základní povinnosti podnikatele vůči správním orgánům. Právník [online]. 2008 [cit.
2014-06-11]. Dostupné z:
http://www.pravnik.cz/a/279/zakladni-povinnosti-podnikatele-vuci-spravnim-organum.html.

Co je ready-made společnost. Společnosti 1,2,3 [online]. 2013 [cit. 2014-06-14]. Dostupné
z: http://www.spolecnosti123.cz/ready-made-spolecnosti.php.

DOLEČEK, Marek. Evropská akciová společnost (SE). Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-06-12].
Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nadnarodni-formy-spolecnosti-ppbi-51141.html#!&chapter=3.

DOLEČEK, Marek. Evropské hospodářské zájmové sdružení. Businessinfo [online]. 2014 [cit.
2014-06-12]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nadnarodni-formy-spolecnosti-ppbi-51141.html#!&cha pter=2

Koncesovaná živnost. Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/faze-podnikani/zahajeni-podnikatelske-cinnosti/vybrat-oblast-podnikan
i/konce sovana-zivnost.html.

Podnikatelská rizika. Management mania [online]. 2013 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z:
https://managementmania.com/cs/podnikatelska-rizika.

Poplatky a formuláře - veřejný rejstřík od 2014. Ikon [online]. 2014 [cit. 2014-06-14]. Dostupné
z: http://www.ikon.cz/aktuality/01-14-poplatky-a-formulare-verejny-rejstrik-od-2014.

Ručení akciové společnosti. Akciové společnosti [online]. 2012 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z:
http://www.akciovespolecnosti.com/akciove-spolecnosti-detailni-rozbor/ruceni-akciove-spolecnosti.

SOUKUPOVÁ, Klára. Víte, jak určit výši daně u společníka v. o. s.?. Podnikatel.cz [online]. 2009
[cit. 2014-06-14]. Dostupné
z:http://www.podnikatel.cz/clanky/vite-jak-urcit-vysi-dane-u-spolecnika-v-o-s/.

ŠELLENG, Dalibor. K otázce přičitatelnosti trestného činu právnické osobě. Všehrd [online]. 2014
[cit. 2014-05-27]. Dostupné z:
http://casopis.vsehrd.cz/2014/02/k-otazce-pricitatelnosti-trestneho-cinu-pravnicke-osobe/.

Webové stránky jsou pro akciové společnosti od roku 2014 povinné. Businessinfo [online]. 2013 [cit.
2014-06-13]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/webove-stranky-jsou-pro-akciove-spolecnosti-od-roku-2014-povin
ne-43639.html.

Živnost volná pro fyzické osoby s bydlištěm na území ČR. Businessinfo [online]. 2014 [cit.
2014-05-26]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zivnost-volna-fo-bydliste-uzemi-cr-4883.html.

Právní předpisy:

Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích).

Judikatura:

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2548/2008.Usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 23. 6. 1999 sp. zn. 7 Cmo 629/98.

________________________________

[1] § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

[2] TICHÝ, Luboš. Obecná část občanského práva. Praha: C.H.Beck, 2014. s. 25-26.

[3] § 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.

[4] § 3 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.

[5] HORZINKOVÁ, Eva. Živnostenský zákon v praxi: 2010/2011, 8. vyd Olomouc: Anag, 2010, s. 14.

[6] HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. s. 1459.

[7] § 45 odst. 1,2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.

[8] Živnost volná pro fyzické osoby s bydlištěm na území ČR. Businessinfo [online]. 2014 [cit.
2014-05-26]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zivnost-volna-fo-bydliste-uzemi-cr-4883.html.

[9] HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. s. 1459.

[10] SYNEK, Miloslav., KISLINGEROVÁ, Eva. Podniková ekonomika. 5. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. S.
76.

[11]Koncesovaná živnost. Businessinfo [online]. 2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/faze-podnikani/zahajeni-podnikatelske-cinnosti/vybrat-oblast-podnikan
i/konce sovana-zivnost.html.

[12] HORZINKOVÁ, Eva. Živnostenský zákon v praxi: 2010/2011, 8. vyd Olomouc: Anag, 2010, s. 143 a
násl.

[13] § 7 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.

[14] BOUDA, Zbyněk. Základní povinnosti podnikatele vůči správním orgánům. Právník [online]. 2008
[cit. 2014-05-27]. Dostupné z:
http://www.pravnik.cz/a/279/zakladni-povinnosti-podnikatele-vuci-spravnim-organum.html.

[15] BOUDA, Zbyněk. Základní povinnosti podnikatele vůči správním orgánům. Právník [online]. 2008
[cit. 2014-05-27]. Dostupné z:
http://www.pravnik.cz/a/279/zakladni-povinnosti-podnikatele-vuci-spravnim-organum.html

[16] § 6 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.

[17] MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 30-31.

[18] § 95 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích).

[19] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 214.

[20] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 220-221.

[21] § 126 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku.

[22] JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích: s komentářem. Praha: Grada,
2014. s. 11.

[23] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 215.

[24] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 100.

[25] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 224-226.

[26] § 104 odst. 1, 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích).

[27] § 107 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních
korporacích).

[28] § 112 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních
korporacích).

[29] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2548/2008.

[30] HAVEL, Bohumil. Předpokládané změny obchodního práva při rekodifikaci práva soukromého aneb
nad návrhem obchodního zákona. Obchodněprávní revue. 2009, č. 1, s. 1.

[31] BABŮRKOVÁ, Jana. Co čeká k.s. a v.o.s. od roku 2014?. Smart companies [online]. 2013 [cit.
2014-05-27]. Dostupné z:
http://www.smartcompanies.cz/aktuality/co-ceka-k.s.-a-v.o.s.-od-roku-2014-561/.

[32] JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích: s komentářem. Praha: Grada,
2014. s. 13.

[33] § 119 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních
korporacích).

[34] DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15.

[35] VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 44.

[36] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 1999 sp. zn. 7 Cmo 629/98.

[37] HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 582.

[38] VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 45.

[39] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 253.

[40] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 260.

[41] § 124 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních
korporacích).

[42] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 257.

[43] HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 582.

[44] § 121 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích).

[45] DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15.

[46] § 126 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích).

[47] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 264.

[48] DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15.

[49] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 265.

[50] STÄNDER, Káj, JUŘICA, Adam. Komanditní společnost s podíly vtělenými do cenného papíru podle
české a německé úpravy. Obchodněprávní revue. 2013, č. 4. s. 105.

[51] PAVELKA, Jan, FILIPOVÁ, Veronika. Obchodní podíl u jednotlivých forem obchodních společností
podle nové právní úpravy 1. část. Rekodifikační novinky. 2012, č. 8. s. 4.

[52] § 132 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích).

[53] BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vyd. Praha:
C.H.Beck, 2006, s. 8.

[54] JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným:
Právo-účetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. s. 10.

[55] § 146 odst. 1, 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích).

[56] JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným:
Právo-účetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. s. 10.

[57] JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným:
Právo-účetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. s. 11.

[58] § 142 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních
korporacích).

[59] JOSKOVÁ, Lucie, ŠAFRÁNEK, Jan, ČOUKOVÁ, Pěva a kol.. Nová společnost s ručením omezeným:
Právo-účetnictví-daně. Praha: Grada, 2010. s. 11.

[60] BOUDA, Zbyněk. Základní povinnosti podnikatele vůči správním orgánům. Právník [online]. 2008
[cit. 2014-06-11]. Dostupné z:
http://www.pravnik.cz/a/279/zakladni-povinnosti-podnikatele-vuci-spravnim-organum.html.

[61] HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue.
2011, č. 12. s. 351.

[62] § 243 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích).

[63] DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 3-4.

[64] DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 102.

[65] DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 50.

[66] § 250 odst. 2,3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích).

[67] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 439.

[68] Ručení akciové společnosti. Akciové společnosti [online]. 2012 [cit. 2014-06-13]. Dostupné z:
http://www.akciovespolecnosti.com/akciove-spolecnosti-detailni-rozbor/ruceni-akciove-spolecnosti.

[69] DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 7. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 102.

[70] Webové stránky jsou pro akciové společnosti od roku 2014 povinné. Businessinfo [online]. 2013
[cit. 2014-06-13]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/webove-stranky-jsou-pro-akciove-spolecnosti-od-roku-2014-povin
ne-43639.html.

[71] LASÁK, Jan. Akciová společnost na prahu rekodifikace: základní novinky. Obchodněprávní revue.
2012, č. 2. s. 46.

[72] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 798.

[73] ARNOLD, Rainer. Evropská společnost (SE) jako důležitý krok v evropském společenstevním právu.
Evropské právo. 2002, č. 1. s. 14.

[74] MENŠÍKOVÁ, Lucie. Evropská společnost na vzestupu. Právní rádce. 2009, č. 1. s. 29.

[75] PETR, Michal. Evropské hospodářské zájmové sdružení. Právní rozhledy. 2004, č. 16. s. 591.

[76] DVOŘÁK, Tomáš, Družstevní právo. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 280.

[77] ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: Komentář. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 3225.

[78] § 150 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

[79] ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2012, s.
150-151.

[80] ŠELLENG, Dalibor. K otázce přičitatelnosti trestného činu právnické osobě. Všehrd [online].
2014 [cit. 2014-05-27]. Dostupné z:
http://casopis.vsehrd.cz/2014/02/k-otazce-pricitatelnosti-trestneho-cinu-pravnicke-osobe/.

[81] ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2012, s.
169.

[82] JOSKOVÁ, Lucie, PRAVDA, Pavel. Zákon o obchodních korporacích: s komentářem. Praha: Grada,
2014. s. 14.

[83] POLÁCH, Jiří. Reálné a finanční investice. Praha: C.H.Beck, 2012. s. 40.

[84] Podnikatelská rizika. Management mania [online]. 2013 [cit. 2014-06-14]. Dostupné z:
https://managementmania.com/cs/podnikatelska-rizika.

[85] ZWEIG, Jason. Inteligentní investor. Praha: Grada, 2006, s. 117.

[86] DOLEČEK, Marek. Evropská akciová společnost (SE). Businessinfo [online]. 2014 [cit.
2014-06-12]. Dostupné z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nadnarodni-formy-spolecnosti-ppbi-51141.html#!&chapter=3.

[87] Co je ready-made společnost. Společnosti 1,2,3 [online]. 2013 [cit. 2014-06-14]. Dostupné
z: http://www.spolecnosti123.cz/ready-made-spolecnosti.php.

[88] Poplatky a formuláře - veřejný rejstřík od 2014. Ikon [online]. 2014 [cit. 2014-06-14].
Dostupné z: http://www.ikon.cz/aktuality/01-14-poplatky-a-formulare-verejny-rejstrik-od-2014.

[89] MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 29.

[90] Více zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii.

[91] MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 29.

[92] JAROŠ, Tomáš. Zdanění příjmů v roce 2011 - komplexní průvodce. Praha: Grada, 2011. s. 39.

[93] MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 29.

[94] VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 44.

[95] SOUKUPOVÁ, Klára. Víte, jak určit výši daně u společníka v. o. s.?. Podnikatel.cz [online].
2009 [cit. 2014-06-14]. Dostupné
z:http://www.podnikatel.cz/clanky/vite-jak-urcit-vysi-dane-u-spolecnika-v-o-s/.

[96] MALACH, Antonín a kol. Jak podnikat po vstupu do EU. Praha: Grada, 2004, s. 454.

[97] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 214.

[98] VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 45.

[99] DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15.

[100] VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 45.

[101] DĚRGEL , Martin. Specifika komanditní společnosti. Účetnictví v praxi, 2009, č. 7, s. 15.

[102]§ 39 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech.

[103] VOCHOZKA, Marek, MULAČ, Petr a kol. Podniková ekonomika. Praha:Grada, 2012, s. 43.

[104]§ 39 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech.

[105] MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 36.

[106] MULAČOVÁ, Věra, MULAČ, Petr. Obchodní podnikání v 21. století. Praha: Grada, 2013, s. 36.

[107] § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, v platném znění.

[108] Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

[109] Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

 

www.pravni-rady.eu

V případě dotazů se obraťte na naši Bezplatnou právní online poradnu

Dotazy z Bezplatné právní poradny

    Reklama