dobrý den, měl bych poněkud zvláštní dotaz, takže nevím, zda mi budete schopni odpovědět, přesto to zkusím. Můj "problém" se týká narůstajícího extremismu ve společnosti, konkrétně toho, jak se mnoho lidí vyjadřuje (např. internetové diskuze) o trestání zločinců. V těchto diskuzích se často objevují příspěvky vyzývající k mučení, či zavedení tzv. trestu smrti. Nedávno se dokonce DSSS rozhodla iniciovat petiční akci za znovuzavedení trestu smrti. To je však myslím v rozporu s ústavou. Tyto snahy a názory se mi zdají společensky velmi nebezpečné, měl bych tedy několik dotazů: - porušují lidé, kteří veřejně tyto tresty schvalují (a to i v případě kdy schvalují jejich vykonání ve státech, kde jsou zavedeny), či požadují jejich zavedení nějaké zákony? - porušuje DSSS zákony? - co já, jako běžný občan mohu udělat, lze např. na DSSS podat trestní oznámení (samozřejmě tak, aby se tím někdo zabýval) či po provozovateli diskuzních serverů požadovat odtranění takových nevhodných příspěvků?
Odpověď:
Vážený pane,
i ve svém dotazu vlastně vyjadřujete problematičnost celé otázky a naše odpověď nemůže být jednoduchá a dokonce ani nemá jedno konečně řešení. V tomto případě se i při využití všech možných prostředků, což může být nejčastěji kupříkladu podání trestního oznámení, otvírá ústavněprávní rovina problému, kde se dostávají do kolize dostávají různá práva. Celkem bez diskuse je otázka pouze osobního názoru ohledně zavedení trestu smrti, zde jistě není možné hovořit o nějakém postihu a jistě je tento názor ještě v souladu svobody slova a myšlení v mezích hodnot demokratického státu. V případech dalších však vždy dojde k určitému poměřování a zjišťování intenzity jednotlivých prvků i celé komplexnosti. Toto vše by samozřejmě mělo být poměřováno dle nějaké univerzální šablony, která poskytuje vodítka, díky jejichž výkladu byste měl být kupříkladu schopen i sám posoudit, zda v tomto případě je daná věc ještě v mezích či je již záhodno věc jako občan nějakým způsobem řešit. Pro ilustraci této univerzální šablony zde odcitujeme část z nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2011:
,,Ústavní soud se ztotožňuje s principy bránící se demokracie, jejichž právní aplikace je opodstatněná s přihlédnutím k historickým zkušenostem s nacistickou a komunistickou totalitou nejen v našem státě, nýbrž i v celoevropském kontextu. Jestliže jsou odpůrci demokracie a hodnot, na kterých demokracie stojí, připraveni na ni útočit, musí být i demokratický režim připraven bránit se těmto atakům, a to v nutných případech i omezením základních práv.
Ústavní soud zdůrazňuje, že přes nepochybnost garance základních práv pro každého, je právem i povinností demokratického státu přiměřenými prostředky bránit sebe sama i společnost, kterou reprezentuje, proti destruktivním útokům ze strany těch hnutí a jednotlivců, jež popírají a zpochybňují základní demokratické hodnoty. Demokracie, která by bezvýhradně odmítla používat proti svým protivníkům státní moc, otevírala by bránu nejen anarchii, ale i totalitě. Právo menšiny na vyjádření jejího politického postoje nesmí být zaměňováno za právo libovolnými prostředky hlásat zlo; povinnost demokratického právního státu (nesvázaného s žádnou výlučnou ideologií) uplatňovat státní moc v mezích a způsobem stanovených zákonem nelze pak zaměňovat s rezignací čelit projevům zla a nenávisti i takovými prostředky, jež se šiřitelům těchto projevů mohou jevit jako tvrdé.
Nejdůležitějším faktorem při hodnocení obranných mechanismů, jež je demokratický právní stát oprávněn použít proti těm, kteří primárně mají za cíl demokracii zlikvidovat, je nezbytnost a přiměřenost s důrazem na fakt, že omezení základních práv může být prováděno pouze v krajních případech. Svoboda projevu se totiž nevztahuje pouze na informace a myšlenky, které jsou přijímány pozitivně nebo jsou považovány za neurážlivé nebo nedůležité, ale také na ty, které pohoršují, šokují nebo ruší.
Omezení či dokonce trestní postih projevů bude nezbytně nutný v demokratické společnosti tehdy, pokud budou tyto projevy obsahovat výzvy k násilí či k popírání, zpochybňování, schvalování nebo ospravedlňování zločinů proti lidskosti spáchaných v minulosti (srov. např. tzv. Osvětimskou lež), jakož i k podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení základních lidských práv a svobod, a to zvláště ve vztahu k některým minoritám. V případě nenávistných projevů přitom není možné zkoumat pouze jejich prvoplánový obsah, nýbrž i jejich celkový kontext.
V každém případě však musí být předmětný projev za hranou ochrany nikoli jen hypoteticky.
Kritiku projevů obsaženou v odůvodnění soudních rozhodnutí nelze a priori odmítat pod záminkou jejich političnosti. Ústavně zaručenou nezávislost soudů nelze zaměňovat s juristickou impotencí, v důsledku které by justice sama sobě zakazovala uvážit relevantní souvislosti jednání sice nepochybně politického, ale všemi svými charakteristikami excesivně vybočujícího z ústavně chráněné volné a svobodné soutěže politických sil. I politickým projevem může být spáchán trestný čin, přičemž v rámci úvah soudu upínajících se k závěru o naplnění jeho skutkové podstaty nemůže se soud hodnocení takového politického projevu vyhnout."
Upozorňujeme, že tato odpověď se vždy vztahuje ke konkrétnímu dotazu a jeho okolnostem nebo je pouze obecného rázu. Zejména je třeba pamatovat na to, že zde uvedené odpovědi vždy vycházejí z právního stavu ke dni zodpovězení dotazu a nemusí tak být aplikovatelné na Váš konkrétní případ. Doporučujeme tedy zkusit položit dotaz na Bezplatnou právní poradnu nebo se v ideálním případě obraťte se svým právním problémem přímo na
advokátní kancelář.