Právní aktuality 1/2021

 

Odpovědnost státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením práva Evropské unie soudem, proti jehož rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, může být založena výhradně rozhodnutím obecného soudu, nikoli rozhodnutím Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3378/2018)

---

Veřejný projev člena vlády učiněný v rámci jeho pravomoci, jímž byla porušena presumpce neviny, je nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., který zakládá povinnost státu odčinit nemajetkovou újmu dotčené osobě.

Presumpci neviny porušuje vyjádření veřejného činitele, že osoba obviněná z trestného činu (či jen podezřelá) je vinná, předtím než jí vina byla prokázána zákonným způsobem. Z tohoto pohledu je zásadní rozdíl mezi tvrzením, že někdo je pouze podezřelý ze spáchání trestného činu, a jasným prohlášením, že se dotyčná osoba dopustila daného činu, aniž by byla pravomocně odsouzena.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 06. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019)

---

IV. ÚS 3524/20 - Podle § 205 odst. 2 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebrání případné promlčení trestní odpovědnosti podle práva České republiky rozhodnutí o nepředání odsouzeného k výkonu trestu do dožadujícího státu, ani následnému zahájení řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí v České republice. Takový požadavek nelze dovodit ani z předpisů práva Evropské unie založených naopak na principu vzájemné důvěry v rozhodnutí jednotlivých členských států, a tudíž není v rozporu s č. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod.