Přiměřenost výživného ve světle nejnovější judikatury

Tento článek pojednává o vyživovací povinnosti k dětem ve světle nejnovější judikatury Ústavního soudu České republiky zejména z pohledu přiměřenosti, jejím limitům, a to vše s ohledem na komplexnost posuzování těchto otázek v průběhu občanského soudního řízení.

Předmětem tohoto článku je otázka, zdali má vyživovací povinnost k dětem své limity. Patrně se v praxi běžně bude narážet na limity týkající se spodní hranice vyživovací povinnosti k dětem, avšak tento článek směřuje spíše k limitům hranice horní. Předně je třeba upozornit, že každý případ je nutné posuzovat individuálně a níže uvedený text může být pouze určitým vodítkem, jak je možné k této problematice přistupovat.

Ústavní soud koncem loňského roku rozhodoval případ týkající se přiměřenosti výživného na děti, kdy předmětem ústavní stížnosti bylo rozhodnutí okresního a krajského soudu, kdy tyto soudy stanovily povinnost otce přispívat na výživu dítěte v částce 100.000,- Kč měsíčně, a to i přesto, že dítě bylo svěřeno do střídavé péče. Ústavní soud shledal v těchto rozhodnutích porušení základního práva stěžovatele jako rodiče na výchovu jeho dětí zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a předmětná rozhodnutí zrušil.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění v ustanovení § 915 stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Životní úroveň je možné vymezit jako určitý stupeň uspokojování životních potřeb dítěte, kdy tyto nelze posuzovat separovaně, ale naopak ve vztahu i k dalším faktorům. Nejedná se tedy prakticky o právní otázku, i když ji nelze omezovat jen na hledisko ryze ekonomické, jak by se mohlo na první pohled nabízet, neboť má celou řadu dalších faktorů. Zahrnuje v sobě především celkovou úroveň života, kterou můžeme v jednotlivostech posuzovat z pohledu úrovně výživy, bydlení, oblékání, vzdělávání, kultury a i z pohledu zdravotního atd. V rámci tohoto posouzení je tedy třeba zohledňovat celkové majetkové poměry rodičů, kdy se nelze omezovat pouze na dosahované příjmy, neboť se tyto poměry budou projevovat i v hodnotě a rozsahu movitého a nemovitého majetku rodičů a také ve způsobu jejich života. Z výše uvedeného dále vyplývá, že bude nutné posuzovat životní úroveň obou rodičů.

V České republice prakticky neexistuje maximální limit pro stanovení výše vyživovací povinnosti, a tak konkrétní částka záleží vždy na uvážení soudu, který vychází zejména z odůvodněných potřeb dítěte, z majetkových poměrů a ze schopností, možností, způsobu života a majetkových poměrů povinného.

Ústavní soud judikoval, že obecné soudy by ale i při stanovování výše výživného neměly odhlížet od obecných racionálních a mravních hledisek, případně práv rodičů plynoucích z jejich rodičovské odpovědnosti.

Ústavní soud hledá shodu v životní úrovni mezi rodiči a dětmi především v samotném způsobu života, využívání kulturních, sportovních a společenských možností. Ústavní soud v předmětném rozhodnutí dále upozornil na nutnost rozlišovat mezi životní úrovní realizovanou a životní úrovní možnou, potencionální. Skutečnost, že má povinný jakožto rodič vysoké příjmy, totiž ještě bez dalšího neznamená, že zároveň musí mít i vysokou životní úroveň. Ústavní soud se přiklonil k právu rodiče ovlivňovat výchovu svého dítěte, a to tím způsobem, aby ho učil snaze brát se o své vlastní štěstí, vážit si peněz a naučit se s nimi hospodařit. Poněkud hraničním kritériem je v této otázce to, že by se nemělo jednat naopak o asketický přístup rodiče, který by omezoval rozvoj dítěte.

V souvislosti s výše uvedeným je nutné přihlédnout i k ustanovení § 917 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, které stanoví, že pokud to majetkové poměry osoby výživou povinné připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor.

Ústavní soud konstatoval, že výše tvořených úspor by měla být v zásadě taková, aby umožnila dítěti v prvé řadě studium a následně snad i pořízení určitého typu "startovního" bydlení, případně dalších racionálních výdobytků. V diskutovaném případě se jednalo o vytváření úspor v částce téměř 900.000,- Kč ročně, což vysoce převyšuje výše zmíněné náklady.

Ústavní soud tak vyjádřil obavu, že zajištění příliš velkými jistotami může vést u dětí ve svém důsledku k pravému opaku, a to k deformaci základních životních hodnot. Zastal názor, že v tomto případě by postačovalo výživné v částce 30.000,- Kč, které plně odpovídá životní úrovni otce, u kterého dítě tráví každý druhý týden a podílí se společně s ním na společenském, sportovním a kulturním životě.

Možná se Vám může po přečtení tohoto článku zdát, že se na Váš případ vztahovat ani vzdáleně nemůže, neboť Váš příjem či životní úroveň nedosahuje takové výše, že by bylo možné v článku zahrnutá hlediska aplikovat, avšak opak je pravdou. V článku jsou v souladu se závěry Ústavního soudu obsažena hlediska obecná, která se aplikují v rámci posuzování výše vyživovací povinnosti zásadně vždy a všude. Jsou tedy aplikovatelná obecně, kdy jejich zohlednění dopadne, i na případnou hranici řekněme minimální vyživovací povinnosti k dětem.


Autor: Mgr. Michal Smečka

 

www.pravni-rady.eu

V případě dotazů se obraťte na naši Bezplatnou právní online poradnu

Dotazy z Bezplatné právní poradny

    Reklama