Směnka v rozhodčím řízení - 8.díl Směnečné vztahy v rozhodčím řízení

Směnečné vztahy v rozhodčím řízení

Právní nástupnictví s ohledem na rozhodčí smlouvu. Převody směnek s ohledem na rozhodčí smlouvu. Vyloučení zachování rozhodčí smlouvy pro právní nástupce.

V případě dotazů se obraťte na naši bezplatnou právní poradnu online zdarma.

   V případě, že se strany dohodnou, že spory ze směnky budou probíhat v rozhodčím řízení, a budou chtít uzavřít rozhodčí smlouvu, vyvstává otázka, kdo má být na této smlouvě podepsán a jaké vztahy a účastníci se ve směnečných sporech vyskytují.

Vztahy pro směnku vlastní i cizí:

Výstavce – Remitent

   Výstavce je zcela nezbytnou osobou ve směnečném vztahu. Vystavuje směnku, tudíž vyvolává směnečný vztah.[1] Výstavce bude mít odlišné postavení u směnky cizí a vlastní. U směnky vlastní bude přikazovat sám sobě zaplacení směnečné sumy, bude tedy přímým dlužníkem. U směnky cizí bude přikazovat směnečníkovi, aby zaplatil směnečnou sumu, bude tedy dlužníkem nepřímým. Remitent je osoba, která je oprávněna ze směnky. Jedná se o nezbytného účastníka směnečného vztahu. Rozhodčí smlouva bude v případě směnky vlastní uzavřena mezi výstavcem a remitentem. Zajímavější situace může nastat u směnky cizí, protože věřitel bude chtít, aby veškeré nároky ze směnky byly řešeny v rámci rozhodčího řízení, a bude tedy samozřejmě nutné, aby rozhodčí smlouvu podepsal nejen výstavce, ale i směnečník. V případě, že by ji podepsal pouze výstavce, bude docházet k situaci, kdy se v rámci rozhodčího řízení bude moci věřitel uspokojit případně pouze na výstavci jako nepřímém dlužníku a na směnečníkovi pouze v řízení před obecným soudem. Rozhodčí smlouva nemůže vázat třetí osoby. Pokud by však byla rozhodčí smlouva sjednána ve formě rozhodčí doložky přímo na směnce, došlo by akceptací směnky i k signování rozhodčí doložky, což může být z tohoto pohledu praktičtější, protože doložku nebude nutné samostatně signovat více účastníky, jako by tomu bylo u rozhodčí smlouvy.

Indosant – Indosatář

   S těmito osobami se setkáváme v případě převodu směnky rubopisem. Indosant je osobou převádějící směnku a indosatář je osoba, na kterou je směnka převáděna. Vzhledem ke skutečnosti, že indosace je originární nabytí práv, nebude docházet k právnímu nástupnictví z pohledu rozhodčí smlouvy. V ZRŘ je v § 2 odst. stanoveno, že rozhodčí smlouva váže i právní nástupce stran. Jak jsem již uvedl, zde se o právní nástupnictví nejedná, tudíž nemůže rozhodčí smlouva vázat nového nabyvatele směnky. Bude proto nutné, aby vznikla nová rozhodčí smlouva, která by ideálně měla být sjednána mezi indosantem a indosatářem a mezi indosatářem a dalšími osobami na směnce. Tohoto ideálního stavu však nebude lehké dosáhnout, jelikož motivace účastníků těchto vztahů podepisovat novou rozhodčí smlouvu bude patrně mizivá. Určitou výjimku bude tvořit situace dle čl. I § 20 odst. 1 ZSŠ, kde bude docházet k indosaci, která však bude mít účinky cese, tudíž se zde bude jednat o právní nástupnictví. Tomuto se budu zvlášť věnovat v kapitole právní nástupnictví s ohledem na rozhodčí smlouvu.

Avalát – Avalista

   Avalát je účastník, za kterého se avalista zaručil. Avalista je často označován jako rukojmí, jelikož se nejedná o klasické ručení, ale o ručení přísnější a formálnější, jehož povaha je odvozena od speciální povahy směnečných vztahů. Označení avalista (aval) je odvozeno z italského „a valle“, což vystihuje umístění takového závazku na okraj směnky.[2] Aby bylo možné směnečné spory, ve kterých vystupuje aval, projednat v rozhodčím řízení, je nutné, aby byl avalista zároveň účastníkem rozhodčí smlouvy.

Intervenient – Honorát

   Intervenient je osoba, která směnku přijme či proplatí, ačkoli to není její povinností a činí tak pro čest jiné osoby. Způsobilost být intervenientem má (až na emitenta vlastní směnky, akceptanta a jejich avalů) každý. U těchto osob tato způsobilost není právě pro skutečnost, že by platily pro čest svou vlastní. Honorát neboli poctěný je osoba, pro jejíž čest intervenient směnku přijal nebo proplatil. Může jím být pouze nepřímý dlužník.[3] Intervenientu svědčí postihová práva vůči honorátu a všem předcházejícím dlužníkům. Bylo by tak pro projednání sporu v rozhodčím řízení nutné uzavřít novou rozhodčí smlouvu, která by tyto osoby vázala.

Vztahy výlučné pro směnku cizí:

Výstavce - Směnečník

   Směnečník je osobou, která má být ze směnky zavázána, ale fakticky k tomuto dochází až akceptací směnky. Projednání sporů mezí výstavcem směnky a směnečníkem je možné na základě platné rozhodčí smlouvy. Těžko se bude projednávat spor ze směnky v případě, že ji směnečník nebude akceptovat, jelikož v takovém případě žádný vztah mezi výstavcem a směnečníkem a mezi remitentem a směnečníkem neexistuje.

Akceptant – Výstavce

   Akceptantem se stává směnečník v případě akceptace směnky. Akceptací tedy vzniká vztah mezi akceptantem, výstavcem a remitentem. Pokud by byla uzavřena rozhodčí smlouva pouze s výstavcem a remitentem, neváže automaticky i směnečníka. V případě takto samostatně uzavřené rozhodčí smlouvy je možné, aby remitent uzavřel novou rozhodčí smlouvu s akceptantem, nebo by strany mohly provést novaci v podobě rozhodčí smlouvy. V případě rozhodčí doložky přímo v textu směnky by akceptací došlo k přijetí i tohoto ujednání.

Akceptant – Remitent

   Vztah mezi remitentem jako osobou oprávněnou ze směnky a akceptantem jako osobou povinnou ze směnky bude patrně nejstěžejnější upravit rozhodčí smlouvou, pokud strany chtějí podřídit spor rozhodčímu řízení. Akceptant vystupuje jako přímý dlužník, tedy většina sporů ze směnky se jej bude přímo dotýkat. Rozhodčí smlouva s akceptantem může opět existovat samostatně nebo ve formě doložky na směnce.

   Obecné vymezení těchto vztahů pomůže dokreslit situaci ohledně možných sporů ze směnky a slouží zejména k demonstraci osob, které mohou nebo by dokonce měly být smluvní stranou rozhodčí smlouvy. Snad by bylo dobré zde zmínit i další možný subjekt, který se na směnce může vyskytnout, a tím je domiciliát. Domiciliát je osoba, která u domicilovaných směnek „zabezpečuje za osobu přímo zavázanou vyplacení směnky.“[4] Není však osobou směnečně zavázanou, tím pádem není důvod k uzavírání rozhodčí smlouvy i s touto osobou. Dále je nutné pro směnečné vztahy brát v úvahu i předchůdce a následníky zejména v souvislosti s regresními, postihovými právy a směnečnou intervencí.[5] Ovšem otázka rozhodčích smluv s těmito účastníky bude patrně vždy řešitelná pouze uzavřením nové rozhodčí smlouvy.

Právní nástupnictví s ohledem na rozhodčí smlouvu

   Dle § 2 odst. 5 ZRŘ je stanoveno, že rozhodčí smlouva zavazuje i právní nástupce stran, pokud to strany ve smlouvě přímo nevyloučí.[6] Avšak je třeba se pozastavit nad otázkou, kdy se přesně bude jednat o právního nástupce univerzálního a právního nástupce singulárního. Univerzálním právním nástupnictvím[7] do právního vztahu vstoupí na místo některé ze stran právní nástupce vstupující do veškerých práv a povinností, které měl jeho předchůdce. V takovém případě se opravdu uplatní § 2 odst. 5 ZRŘ a rozhodčí smlouva, pokud to není v jejím textu vyloučeno, váže i tohoto nástupce. Došlo by tedy k nástupnictví i v případě již zahájeného rozhodčího řízení a řízení by dále pokračovalo s universálním nástupcem. Existují rozdílné názory na otázku, zda je možné pod § 2 odst. 5 ZRŘ zahrnout singulárního nástupce, který vstupuje už pouze do konkrétních právních vztahů. Jedním z názorů je, že rozhodčí smlouva je samostatný závazkový vztah, který nelze, pokud tak nestanoví OZ, bez souhlasu stran měnit.[8] Je proto nutné, aby strany s případným nástupnictvím v této sféře souhlasily. K odlišnému názoru dochází P. Pavelka, který ve svém článku uvádí, že není možné vyloučit dopad § 2 odst. 5 ZRŘ na singulární sukcesi, a dále opírá svůj názor o § 524 odst. 2 ObčZ, kde se uvádí, že s postoupenou pohledávkou přechází i práva s ní spojená.[9] Z nálezů Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře Rsp. 405/2009 ze dne 3. srpna 2010 vyplývá, „že rozhodčí doložka je závazná pro právní nástupce původních smluvních stran i za předpokladu, že právní nástupnictví vzniklo na základě smlouvy o postoupení pohledávky a za předpokladu, že si strany smlouvy o postoupení pohledávky byly existence rozhodčí doložky vědomy.“[10] V případě již zahájeného rozhodčího řízení by bylo nutné postupovat dle § 107 a OSŘ.

Převody směnek s ohledem na rozhodčí smlouvu

   Dle mého názoru opravdu není nutné vyloučit dopad § 2 odst. 5 ZRŘ i na singulární sukcesi v případě, že strany o rozhodčí smlouvě v okamžiku převodu věděly. Rozhodčí smlouva sice sama o sobě nemůže vázat třetí osoby, ale nedochází zde k originárnímu nabytí práv- práva jsou zde odvozena od předchozího majitele a i dlužník má v tomto případě zachovány veškeré námitky, které měl vůči postupiteli. Samozřejmě může vzniknout situace, v níž bude rozhodčí smlouva sepsána samostatně (ne tedy jako rozhodčí doložka) a nabyvatel o existenci této smlouvy nebude vědět. V okamžiku, kdy by byla směnka předložena obecnému soudu pro vydání směnečného platebního rozkazu a směnečník podá odpor, jelikož je mezi stranami uzavřena platná rozhodčí smlouva, bude nutné v řízení prokázat, že o této smlouvě nabyvatel nevěděl, a tudíž ho nemůže vázat. Nicméně o platnosti rozhodčí smlouvy v tomto případě bude muset rozhodnout rozhodce a obecný soud bude nucen zatím pro nedostatek pravomoci řízení zastavit.

   U směnek dochází k převodu indosamentem, kdy se sice převádějí veškerá práva ze směnky, ale dochází k originárnímu nabytí práv indosatářem, proto není v takovém případě použitelné ustanovení § 2 odst. 5 ZRŘ, jelikož se nejedná o právní nástupnictví.[11]

   Další možností pro převod směnky je blankotradice. U tohoto typu převodu směnky se opět jedná o originární nabytí práv. Tento způsob převodu směnky je uplatňován v případě, že je směnka převáděna blankoindosamentem[12], kdy blankoindosatář pouze předá směnku, aniž by cokoli vyplňoval. Výhodou takového převodu je fakt, že směnka může být takto libovolně a neformálně převáděna, ale nemá garanční účinky, protože indosatář není nepřímým dlužníkem.[13] Jak již uvádím výše, při tomto způsobu převodu směnky dochází k nabytí práv neodvozeně od původního vlastníka, tudíž nový majitel směnky není vázán rozhodčí smlouvou, protože na něj nedopadá § 2 odst. 5 ZRŘ.

   Nicméně i u směnek dochází k právnímu nástupnictví, ale zejména cesí dle § 524 a násl. ObčZ. Dle čl. I § 11 odst. 2 ZSŠ lze převést směnku s účinky obyčejného postoupení, pokud výstavce včlenil do směnky doložku „nikoliv na řad“.[14] V takovém případě se bude jednat o rektasměnku. K převodu směnky určené na řad (ordresměnka) je však výlučně nutné použít indosament, jelikož jsou to de lege lata – dva vzájemně se vylučující způsoby převodu.[15] V obecné rovině je tento způsob převodu směnky méně výhodný, jelikož pro dlužníka se v zásadě postavení nemění a může namítat vše, co mohl namítnout původnímu majiteli. Z hlediska rozhodčí smlouvy se jedná o možný způsob, v němž by mělo být její původní znění zachováno a byla platná i pro nabyvatele, pokud o existenci této smlouvy v okamžiku převodu věděl.

   Jiná situace může nastat v případě, že dojde k indosaci směnky po protestu pro neplacení, tzv. postprotestní podrubopis, nebo po uplynutí lhůty k protestu, tzv. postprejudiční podrubopis. Takové směnky se nazývají „směnky v nouzi“ a neměly by být příliš převáděny.[16] Dle čl. I § 20 odst. 1 ZSŠ[17] bude mít tento převod sice účinky postoupení pohledávky dle § 524 a násl. ObčZ, ale stále se bude jednat o cenný papír na řad, který se převádí indosací, respektive podindosací.[18] Podindosament již nemá převodní, záruční, legitimační a abstrakční účinek.[19] V takovém případě bude tedy rozhodčí smlouva závazná i pro právního nástupce.

   Poslední možností převodu směnky je universální sukcese, kdy nabyvatel vstoupí do veškerých vztahů ve stejném postavení jako jeho předchůdce. V takovém případě bude rozhodčí doložka platně zachována, jelikož se bez výhrady uplatní § 2 odst. 5 ZRŘ.

   Jak z výše uvedeného vyplývá, je pro případ převodu indosamentem[20] a blankotradicí vyloučeno zachování rozhodčí smlouvy, nicméně i v takovém případě mohou strany opět uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, která je bude vázat. K uzavření takové smlouvy je však potřeba vůle obou smluvních stran, která často absentuje na straně emitenta či směnečníka.

Vyloučení zachování rozhodčí smlouvy pro právní nástupce

   V předchozích kapitolách jsem dospěl k závěru, že je možné, aby rozhodčí smlouva vázala právní nástupce, a to jak univerzální, tak případně i singulární. V této kapitole bych se rád vyjádřil k § 2 odst. 5 ZRŘ, který uvádí, že „rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran, pokud to strany v této smlouvě výslovně nevyloučí.“[21]

V případě, že smluvní strany rozhodčí smlouvy nechtějí, aby tato smlouva vázala i jejich právní nástupce, je vhodné, aby přímo v rozhodčí smlouvě včlenily ujednání o tomto vyloučení. Takové ujednání bych formuloval následovně:

Strany se v souladu s § 2 odst. 5 zákona 216/1994 Sb. dohodly, že tato smlouva nezavazuje jejich právní nástupce.

Výše uvedeným ujednáním tedy zabráníme právnímu nástupnictví ve vztahu k rozhodčí smlouvě.

---