Obchodní podíl v s.r.o. a související otázky

V níže uvedeném článku Vás kompletně seznámíme s problematikou obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným po rekodifikaci soukromého práva. Článek je členěn postupně systematicky od samotného vymezení pojmu a právní povahy obchodního podílu přes zamyšlení nad různou druhovostí obchodních podílů až po problematiku převoditelnosti obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným.

 

1. Pojem obchodního podílu v s.r.o.


1.1. Pojem a právní povaha obchodního podílu v s.r.o. před rekodifikací


Stávající definice obchodního podílu v s.r.o. z ObchZ je dosažitelná výkladem dvou klíčových
ustanovení, kdy v ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ je stanoveno, že podíl představuje účast společníka
ve společnosti a s tím spojená práva a povinnosti. Dle speciálního ustanovení § 114 ObchZ obchodní
podíl představuje účast společníka s.r.o. na této společnosti a z toho plynoucí práva a
povinnosti.[5]

Obchodní podíl patří mezi klíčové pojmy právní úpravy s.r.o. a jedná se právě o takový právní
institut, jenž zásadně odlišuje s.r.o. od jiných obchodních společností zejména svojí omezitelnou
převoditelností.[6] Nic na této skutečnosti nemění ani fakt, že právní úprava je určitou měrou
sjednocena s úpravou podílů v jiných typech obchodních společností.[7]

Obchodní podíl v s.r.o. je nutné chápat zejména jako předmět právních vztahů. Je možné s ním
smluvně disponovat a je tedy předmětem obchodovatelným. Vzhledem k absenci hmotné podstaty a ke
kategorizaci věcí a práv soukromého práva tedy obchodní podíl reprezentuje určitou majetkovou
hodnotu; nemůže být ani právem, jelikož jeho obsahem je celá skupina práv a povinností. Má tedy
speciální charakter, který je podřaditelný dle ustanovení § 118 odst. 1 ObčZ jakožto jiná majetková
hodnota.[8] Je třeba též zdůraznit rozlišování pojmu obchodního podílu v s.r.o. od pojmu vkladu.
Přestože jedno ovlivňuje druhé, jsou mezi nimi stále rozdíly a vklad je jiným předmětem právních
vztahů a z tohoto vymezení je třeba dále vycházet.[9]

Závěrem podkapitoly je třeba zmínit dikci ustanovení § 114 odst. 2 a 3 ObchZ, která stanoví, že
každý společník může mít pouze jeden obchodní podíl a tento pak může náležet více osobám.[10]

Navazující definici pojmu, právního významu a obsahu obchodního podílu v s.r.o. bude věnována
samostatná kapitola 3. z důvodu existence dispozitivních ustanovení ObchZ a z důvodu přehlednosti
této práce.


1.2. Pojem a právní povaha obchodního podílu v s.r.o. po rekodifikaci


Rekodifikace soukromého práva v České republice podstatně změnila i nejzákladnější instituty a
výchozí koncepce. Je proto nezbytné se nejprve zaměřit na obchodní podíl v s.r.o. v rámci jeho
vymezení jakožto předmětu právních vztahů. Jak bylo zmíněno výše, tak dle současného pojetí je
obchodní podíl v s.r.o. jinou majetkovou hodnotou a nikoli věcí, což přinášelo a ve stávající
úpravě stále přináší jisté problémy. Mezi nejvíce sporné řadím například otázku vydržení obchodního
podílu v s.r.o.[11] Nová právní úprava však volí odlišný přístup ve vymezení věcí. Ve svém
ustanovení § 489 NOZ je definice věci v právním smyslu, čímž je vše, co je rozdílné od osoby a
slouží potřebě lidí. Pouze z jazykového výkladu se tedy dá dovodit, že věc v právním smyslu, pro
kterou existuje ve stejném ustanovení legislativní zkratka ,,věc“, je do budoucna pojmem velmi
širokým. Zákonodárce tedy neuvažuje o věci ve smyslu hmotném, nýbrž právním. Nyní tedy bude
obchodní podíl v s.r.o. věcí v právním smyslu bez jakékoliv diskuse.[12]

Definice obchodní podílu v s.r.o. nedoznala v rámci obchodního práva [SM3] zásadnějších změn jako
například jeho vymezení jako předmětu právních vztahů obecně. Rekodifikace soukromého práva se
nakonec nevydala cestou komercializovaného občanskoprávního kodexu, změny v praxi fungujících pojmů
apod. Naopak se držela určité zásady konzervatismu a zjednodušení, což je nejen proklamováno
v důvodové zprávě k ZOK, ale jde to i vidět na konkrétních ustanoveních a vůbec celé skladbě ZOK.
Definice podílu je nově sjednocena v ustanovení § 31 ZOK pro všechny typy obchodních společností či
korporací a v družstvu[13] bude možné definovat Obchodní podíl v s.r.o. pouze z jednoho ustanovení
ZOK a nikoli ze dvou jako ve stávající úpravě.[14]

Obchodní podíl v s.r.o. po rekodifikaci soukromého práva představuje účast společníka
v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. Dále však pro ilustraci
kupříkladu neplatí omezení, že každý společník může mít pouze 1 podíl v obchodní korporaci, dále
potom též neplatí omezení, kdy obchodní podíl společníka v s.r.o. nemůže být představován cenným
papírem. Podrobnější vymezení obsahu, tedy jednotlivých práv a povinností bude samostatně rozebráno
v kapitole 3. 2 této práce. Vymezení podílu představovaného cenným papírem bude samostatně
zpracováno v kapitole 4. 3 této práce.[15]

Dle mého názoru je rekodifikace pro potřeby vymezení právní povahy obchodního podílu
v s.r.o. jistě krokem správným směrem a ani v širších souvislostech korporátního práva zde
nenacházím prvek, který by umožnil případné výkladové spory či ztíženou aplikaci. Obecně jsem
například zaznamenal poměrně živou debatu ohledně určení kogentnosti norem ZOK, avšak v tomto
případě ustanovení § 31 ZOK, které definuje obchodní podíl pro všechny obchodní korporace,
předmětem sporů není.[16]

2. Obsah obchodního podílu v s.r.o.

2.1. Obsah obchodního podílu v s.r.o. před rekodifikací


Celkový obsah obchodního podílu v s.r.o. lze popsat ve dvou rovinách. Tou první je kvalitativní
rovina obchodního podílu v s.r.o., jejímž obsahem je soubor práv a povinností tvořící obsah
právního vztahu mezi společností a společníkem. Druhou je potom kvantitativní rovina, která
vyjadřuje velikost a hodnotu obchodního podílu v s.r.o..[17] Obě roviny tak odpovídají na různé
otázky, avšak dohromady tvoří ucelenou oblast, díky níž je možné obchodní podíl v s.r.o. definovat.
Pro potřeby přesného výkladu a z důvodu rozsahu je však vhodnější jejich rozdělení, a proto budou
obě roviny dále rozebrány zvláště.


2.1.1. Kvantitativní rovina


Kvantitativní stránka podílu je vymezena druhou větou ustanovení § 114 odst. 1 ObchZ, která
stanoví, že výše obchodního podílu v s.r.o. se stanovuje podle poměru vkladu společníka
k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak.[18] Kvantitativní
stránka tedy určuje míru, jakou se společník na společnosti účastní. Právní postavení společníka
tedy nemůže být odvozeno pouze od rozsahu práv a povinností, jak jsou vymezeny v kvalitativní
stránce obchodního podílu v s.r.o., ale je nutné zjistit, jak jsou práva a povinnosti veliká ve
srovnání s ostatními společníky.[19]

Velikost obchodního podílu v s.r.o. nepředstavuje konkrétní podíl na majetku společnosti. V českém
právu ji chápeme spíše jako relativní veličinu, která je vyjádřena procentem či zlomkem. Pro
společnost s ručením omezením se však jedná o ustanovení dispozitivní, které reflektuje kapitálový
charakter společnosti s osobními rysy a proto je tedy možná úprava odchylná ve společenské smlouvě.
Je tedy přípustné řešení, kdy při různě velkých vkladech společníků budou obchodní podíly stejné,
všichni společníci budou mít stejný počet hlasů, ale na zisku se budou podílet v závislosti na
velikosti vkladů.[20] Dále je však třeba zdůraznit, že teorie a soudní praxe dovodili, že tato
volnost určení výše obchodních podílů ve společenské smlouvě bez ohledu na výši vkladů společníků
není neomezená. Limitace je dána zásadami poctivého obchodního styku a dobrých mravů. Je tedy vždy
třeba, aby tato odlišná úprava ve společenské smlouvě byla odůvodnitelná. Pro příklad je možné
uvést situaci, kdy se některý společník osobně podílí na činnosti společnosti a jiný nikoliv. [21]

Tuto úpravu nepovažuji za úplně nejvhodnější, jelikož zákonodárce by měl přísněji rozlišovat mezi
dispozitivností a kogentností až do důsledků. Mohlo by se zdát, že judikatura pomůže tyto důsledky
vyřešit, avšak limitace založená na zásadě dobrých mravů naopak zakládá pro určité situace další
výkladové problémy. Pro příklad navážu na výše zmíněný případ, který do dnešní doby nebyl
judikatorně řešen.

Jedná se o společnost s ručením omezeným, kde společenská smlouva využila této dispozitivnosti a
určila výši obchodních podílů dvou společníků, A a B, nezávisle na výši vkladů, jelikož jeden
společník A se na rozdíl od druhého společníka B osobně podílí na činnosti společnosti. Tímto je
úprava ve společenské smlouvě jistě platná, jelikož je založena na reálném důvodu a neodporuje tak
ani dobrým mravům. Situace se však změní v případě, kdy obchodní podíl společníka A změní majitele,
který se již na činnosti společnosti osobně podílet nebude. Nebudu presumovat změnu společenské
smlouvy současně se změnou majitele podílu, jelikož úkolem je hledat právě problémy, jež mohou
nastat. Bez[SM4] změny společenské smlouvy se tedy střetnou zájmy společníka B, vůči kterému již
vzhledem k jeho výši obchodního podílu nebude platit odůvodnitelnost a ani odkaz na zásadu dobrých
mravů pro odlišnou úpravu, a zájmy společníka nového, jež kupuje kupříkladu sedmdesátiprocentní
podíl a není možné, aby tímto převodem došlo automaticky ke snížení podílu například na padesát
procent.[22]

Je samozřejmě možné, že judikatura by se k problému postavila nějakým rozumným způsobem, avšak
pokud se jedná o otázku, jež není vyřešena, tak je jisté, že investor je již touto rigidností
odrazen, jelikož podnikání je právě založeno na nákladech, času a flexibilitě. Tímto příkladem jsem
chtěl poukázat a zejména se vymezit vůči odpůrcům rekodifikace, kteří obhajují stávající úpravu
právě argumentací, kdy dle jejich názorů je dosavadní úprava stabilní, lety uzpůsobena
podnikatelským potřebám apod. Je třeba si uvědomit, že právní prostředí zejména kapitálových
společností, byť s osobními prvky v podobě společnosti s ručením omezeným, je založeno na
flexibilitě, jistotě, investicích, nákladech a času. A pro tyto potřeby prostě ani současná právní
úprava, která se vyvíjela poměrně dlouhou dobu, není vůbec ideální.

V souvislosti s velikostí obchodního podílu v s.r.o. je relevantní otázkou i její hodnota. Ta je
stanovena zákonem v ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ, které stanoví, že podíl se oceňuje mírou účasti
společníka na čistém obchodním majetku společnosti, jež připadá na jeho podíl, nestanoví-li zákon
jinak.[23] V tomto smyslu je tedy hodnota podílu charakterizována velikostí majetku, jež by
společník obdržel z celkového majetku společnosti po odečtení všech závazků společnosti. Toto
pravidlo má však význam pouze teoretický. Čistý obchodní majetek je velmi proměnlivý v čase a jeho
výše je závislá na aktuálním stavu pohledávek, dluhů a také jejich splatnosti. Navíc při převodu
obchodního podílu v s.r.o. vyplývá z dohody převodce a nabyvatele. Dále potom existují speciální
zákonná pravidla pro další případy, kdy je potřeba zjistit hodnotu a to kupříkladu při výpočtu
velikosti vypořádacího podílu či likvidaci společnosti.[24]

Druhou složkou kvantitativní stránky obchodního podílu v s.r.o. je tedy hodnota obchodního podílu
v s.r.o., která se ukazuje být velmi proměnlivou vzhledem k času a zákonným situacím, ad absurdum
může být z pohledu tržní hodnoty i nulová.[25]


2.1.2. Kvalitativní rovina


Kvalitativní stránkou obchodního podílu v s.r.o. se tedy rozumí práva a povinnosti společníků
jakožto obsah právního vztahu mezi společníkem a společností. V současné době chápeme jednotlivá
práva a povinnosti jako vzájemně spjaté jednotlivosti, které tvoří určitý systém. Pro popis systému
je však vhodnější jejich rozdělení do jednotlivých kategorií dle jejich právní povahy:

1. Práva obdržet od společnosti určitá plnění, tedy práva majetkové povahy, kam se řadí:

o právo na podíl na zisku,

o právo na vypořádání společníka a společnosti. Toto právo se vyděluje poměrně situaci. Může se
tedy jednat o právo na vypořádání při zániku účasti společníka za trvání společnosti či o právo na
podíl na likvidačním zůstatku po ukončení likvidace společnosti.

2. Práva rozhodovat o záležitostech společnosti, mezi které patří:

o právo podílet se na řízení společnosti rozhodováním na valné hromadě,

o právo na informace o záležitostech společnosti.

1. Povinnosti poskytnout plnění společnosti, kde jsou zahrnuty:

o povinnost vkladová,

o povinnost kompenzovat ztráty společnosti.

2. Ostatní povinnosti, které vyplývají zpravidla ze společenské smlouvy:

o příplatková povinnost, osobní podílení se na činnosti společnosti, případně i zákaz konkurence
apod.[26]

Doplňkovými právy, jež se někdy podřazují pod právo rozhodovat o záležitostech společnosti, je
možno myslet zejména právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a právo podat
společnickou žalobu dle ustanovení § 131a ObchZ.[27]

Důležitým kritériem třídění práv a povinností společníka je i skutečnost, zda jsou
kvantifikovatelná. Některá z nich jsou jasně kvantifikovatelná a mají proto rozdílný vliv.
Například počet hlasů jednotlivých společníků a tedy výkon hlasovacího práva ve společnosti
s ručením omezeným je určujícím ukazatelem vlivu a je možné jej kvantifikovat. Oproti tomu třeba
právo na informace přísluší každému společníku ve stejné míře a není možné jej kvantifikovat.[28]

Výše uvedené rozdělení je vcelku standardní kategorizací, která vychází zejména ze zákona. Je však
třeba ještě přidat další typ případných práv a povinností společníka, které je možno rozdělit na
vedlejší dohody, též označované jako tzv. sideletters a na nekorporativní ustanovení společenské
smlouvy. Věcně lze vedlejší dohody vymezit jako zvláštní ujednání zakladatelů či společníků
kapitálových společností, kdy jejich obsah souvisí s účastí ve společnosti. Tyto dohody jsou tedy
uzavírány mimo společenskou smlouvu či stanovy, nejsou zákonem upraveny, nepodléhají publicitě a
jsou tedy pravým výrazem odrazu smluvní svobody. Důležitým faktem je potom závaznost ujednání,
která vzniká pouze mezi účastníky těchto dohod. Nekorporativní ustanovení jsou již obsažena ve
společenské smlouvě, avšak jsou zde pouze formální součástí, která například zavazuje konkrétního
společníka. V případě, kdy by toto ustanovení zavazovalo například obecně všechny společníky a mělo
tak normativní potenciál, tak by již bylo svou povahou korporativní a tím pádem i materiální
součástí společenské smlouvy s věcně právními účinky a zavazovalo by tak i případné nové
společníky, jež by do společnosti přistoupili. Přenositelnost závaznosti je tedy dalším kritériem
odlišitelnosti jak sideletters, tak i nekorporativních ustanovení společenské smlouvy.[29]

Obchodní zákoník ještě vymezuje právo menšinové, jež je možné nalézt v ustanovení § 129 odst. 2
ObchZ[30]. Pro tento ochranný konstrukt existují dvě různé teorie.[31] Toto ustanovení svědčí jak
samotnému společníkovi, tak i ve spojení s jinými. Je dále kogentní v tom smyslu, že nejde ve
společenské smlouvě sjednat zvýšení této hranice. V rámci dispozitivnosti se dále usuzuje, že
společenská smlouva může přiznat toto právo i společníkům s menším podílem.[32]

Na konec výčtu jsem nechal speciální požadavek loajality ke společnosti, který je dle mého názoru
svou povahu a možností obsahu natolik speciální, že bych ho považoval za sui generis. J. Pokorná
jej definuje jako obecný požadavek, jenž nevyplývá přímo z textace zákona, avšak je odvoditelný ze
samotné povahy společnosti, jež má při svém zrodu vytyčen určitý cíl a dále potom například ze
zásady poctivého obchodního styku. Podřazuje zde obecné očekávání, že společník bude preferovat
zájmy společnosti před svými a na základě toho bude i jednat a tedy nepoškozovat svým jednáním
zájmy společnosti. Konkrétně uvádí například povinnost uchovávat v tajnosti informace důležité pro
podnikání společnosti, jež mohou mít různou formu, a může se je dozvědět z různých zdrojů.[33]
Tento požadavek loajality jsem podřadil jakožto sui generis. Domnívám se totiž, že zejména
v posledních dvou desetiletích se v rámci globalizace a rozvoje moderních technologií stala
informace ve své základní podobě potencionálně silným hybatelem v podnikatelském světě a odpovídá
tomu i rozsáhlost diskuse a právních úprav obchodního tajemství, know-how, důvěrné informace apod.
Zejména jejich vzájemné konzumování a případné vymezení hranic vytváří svojí složitostí
problematiku samu o sobě a proto mi přijde vhodné k ní v tomto výkladu přiřadit věcně odpovídající
povinnost společníka.


2.2. Obsah obchodního podílu v s.r.o. po rekodifikaci


Rozdělení obsahu obchodního podílu v s.r.o. po rekodifikaci soukromého práva může být jistě
zachováno dle současné terminologie. V následujících kapitolách bude tedy můj rozbor obsahové
stránky obchodního podílu v s.r.o. po rekodifikaci opět rozdělen na kvantitativní a kvalitativní
stránku věci.[34] Havel jakožto hlavní autor návrhu ZOK v důvodové zprávě uvádí, že obecné pojetí
podílu je v zásadě zachováno.[35] S tímto názorem musím po prostudování nové právní úpravy
souhlasit, a proto tedy v následujících kapitolách nebudu opakovat teoretický exkurs či třídění
práv a povinností společníka, ale pokusím se nalézt a popsat případné změny.


2.2.1. Kvantitativní rovina


Po rekodifikaci nalezneme vymezení kvantitativní stránky obchodního podílu v s.r.o. v ustanovení §
133 ZOK, které stanoví, že obchodní podíl v s.r.o. se určuje podle poměru vkladu společníka na
tento podíl připadající k výši základního kapitálu, neurčí-li společenská smlouva jinak.[36]
V zásadě tedy můžeme hodnotit zachování stávající koncepce vázanosti velikosti podílu dle poměru
k základnímu kapitálu. Dikce je však uzpůsobena nové úpravě, která v ustanovení § 135 ZOK připouští
vznik různých druhů podílů, a to i pro jednoho společníka. Proto tedy přibývá ve větě sousloví na
tento podíl. Jak si správně všiml M. Sýkora, tak nová dikce již neobsahuje omezení v podobě
regulace přirůstání podílu.[37] Sice, jak již bylo řečeno v kapitole 3. 1. 1., velikost podílu
nepředstavovala a ani v nové úpravě nepředstavuje konkrétní podíl na majetku společnosti, avšak ani
tak není bezdůvodné zmínit další drobné změny, jež pojetí kvantitativní stránky podílu doznalo.
Předně vycházím z ustanovení § 142 ZOK, kdy je minimální výše vkladu pouze 1 Kč a kdy výše tohoto
vkladu může být pro různé podíly stanovena odlišně. Dále dle ustanovení § 30 ZOK je potom základní
kapitál obchodní korporace opět souhrnem všech vkladů.[38] Ad absurdum tedy mohu jakožto jediný
společník založit společnost s ručením omezeným, kde výše mého vkladu bude činit 1 Kč a budu tedy
mít společnost, jejíž základní kapitál bude tvořit pouze 1 Kč.[39] Vzhledem k výše uvedenému je
tedy teoretičnost určování velikosti podílu novou úpravou ještě akcentována a vzhledem k možnosti
druhovosti podílů, jak bude uvedeno zejména v kapitole 4., je praktičnost takového stanovování
přímo rušena. Je nutné ovšem dodat, že stejně jako dříve se tato velikost podílů bude i nadále
určovat a v dosavadním návrhu zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob je potom
v ustanovení § 48 odst. 1 písm. j) i publikační povinnost uvést výši podílu každého společníka.[40]
Nutnost zveřejnění tohoto údaje je nasnadě a dle mého názoru je vzhledem k celé nové právní úpravě
poměrně zbytečná.[41] Nechci samozřejmě úplně popírat nutnost vymezení toho, jak veliká jsou práva
a povinnosti vůči jiným společníkům[42], avšak vzhledem k dispozitivnosti a opuštění zásady jednoho
podílu pro jednoho společníka, navíc s možností variability podílů, nemá toto ,,základní velikostní
vymezení“ po rekodifikaci tak velký význam jako doposud.

Praktičtější je však druhá část kvantitativní stránky, tedy hodnota obchodního podílu. ZOK již
neobsahuje obecnou dikci výpočtu hodnoty v návaznosti na čisté obchodní jmění. Jak jsem již ukázal
v kapitole 3.1.1., tak tato dikce byla víceméně zbytečná a neměla racionálně opodstatněný základ
vzhledem k proměnlivosti čistého obchodního jmění v čase. Obecně tedy bude možné stanovit cenu
jakýmkoliv způsobem vyjma kogentních ustanovení ZOK.[43] Stejně jako před rekodifikací však zákon
normuje situace, kdy sám určí, jakým odlišným způsobem bude hodnota vypočtena. Jedná se tedy o
výpočet vypořádacího podílu a podílu na likvidačním zůstatku. Například ustanovení § 36 odst. 2 ZOK
stanoví, že výše vypořádacího podílu se určuje ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci
z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené k tomuto
dni.[44] V dalším odstavci však nalezneme korektiv v podobě rozdílu mezi reálnou hodnotou majetku
společnosti a hodnotou ocenění v účetnictví. Rozdíl pro aplikaci musí být podstatný[45], což není
nejvhodnější a je proto důležité, že úprava je dispozitivní.[46]

Na konec kapitoly jsem si nechal možnost odlišného stanovení velikosti podílu společenskou
smlouvou. Jak je vidět z kapitoly 3.1.1., tak v dosavadní úpravě byla tato možnost dosti limitována
zejména zásadou poctivého obchodního styku, dobrými mravy a judikatura i teorie požadovala reálnou
odůvodnitelnost. Jelikož ZOK je dle autorů návrhu ZOK vystavěn s větším zřetelem na zásadu smluvní
svobody, tak nyní rozkryji, zda v tomto případě je možné širší využití tohoto institutu po
rekodifikaci.[47] Domnívám se, že tato otázka je velmi složitá. Nejprve je třeba zmínit, že dvě
základní zásady jako určitý korektiv smluvní svobody jsou přítomné i po rekodifikaci a nalezneme je
v ustanovení § 2 odst. 3 a § 6 odst. 1 NOZ.[48] Zákonná dikce je v zásadě stejná a hlavní korektivy
též. Já osobně nesouhlasím ani s názorem minulým (možnost odlišného stanovení podílu společenskou
smlouvou) a i přes můj spíše negativní postoj ke zpracování zejména ZOK se pokusím poukázat na
možnost posunu výše uvedeného paradigmatu. Toto paradigma bylo vytvořeno v myslích teoretiků a
soudců v návaznosti na rigidní úpravu minulou a v návaznosti na přehnané ,,ochranářství“
zdůrazňováním spíše osobní než kapitálové podstaty společnosti s ručením omezeným. Dle mého názoru
však nic nebrání situaci, aby nyní byla odlišná výše podílu stanovena ve společenské smlouvě
jakoukoliv měrou, a to i extrémní. Jediným požadavkem naplnění dvou korektivů či zásad potom může
být přesně již zmíněná odůvodněnost. Je vcelku pravděpodobné, že první soudce, který bude mít tento
případ před sebou, se nejspíše inspiruje judikaturou minulou a tento extrémní nepoměr by považoval
za nepřijatelný, avšak taková argumentace, jež by byla založena na té dosavadní, již nemůže
v komplexitě nové úpravy obstát. Je třeba vykládat celou novou úpravu ve vzájemných souvislostech
a myslet nejen na právní zásady, jež mají chránit společníka s menším podílem, ale i na zásady, jež
staví samotné obchodní právo jako takové – zejména tedy zásadu profesionality. Stejné konzervativní
podhoubí, jež přineslo limitaci tohoto institutu v dosavadní úpravě, považovalo za nezměnitelné a
nezpochybnitelné axiomy i jednotnost podílu v rukou jednoho společníka, nemožnost, aby byl obchodní
podíl v s.r.o. představován cenným papírem apod. Mám tedy za to, že prostor posunout smluvní
svobodu dále se rekodifikací otevřel a bude jen na teoreticích a soudní praxi, aby tento prostor
využila, protože se dá předpokládat, že zejména firemní právníci či advokáti[SM5] se pokusí nového
prostoru využít.


2.2.2. Kvalitativní rovina


Jak bylo již vymezeno v kapitole 3.1.2., tak kvalitativní stránku podílu tvoří práva a povinnosti
společníků. Jak je vidět z textace ZOK, základní práva a povinnosti společníků s.r.o.
zůstávají.[49] U některých však došlo k modifikaci a některé dokonce přibyly, níže se tedy pokusím
tyto novinky přiblížit. Obecně je ale stávající pojetí práv a povinností zachováno.[50]

Rozšíření spočívá zejména v tom, že se předpokládá druhovost podílů a tedy i vyšší variabilita práv
a povinností. K příplatkové povinnosti mimo základní kapitál se zavádí tzv. abandoní právo.
Společník, který s příplatkem nesouhlasí a nehlasoval pro něj, může společnosti oznámit, že z ní
vystupuje ohledně podílu, ke kterému se tato povinnost váže.[51] K právu se váže měsíční
prekluzivní lhůta, přičemž právo nelze využít v případě, kdy nebyla splacena k tomuto podílu
vkladová povinnost. Vystoupením se potom z podílu stává podíl uvolněný a společník má následně
právo na podíl vypořádací.[52]

Za modifikaci práva stávajícího je možno považovat pozměněnou úpravu práva hlasovacího. Jak uvádí
přímo autor návrhu ZOK Havel, tak se přesně ruší zákaz hlasovacích dohod. Je tedy již absolutně
věcí společníků, jak budou hlasovací práva vykonávat.[53] Základní limity však dává NOZ, který
stanoví, že se k zneužití hlasovacího práva nepřihlíží, jakoby tedy hlasováno vůbec nebylo.[54]
Dále ZOK navazuje na dnešní úpravu rozdělením na hlasování na valné hromadě i mimo ni s tím
rozšířením, že NOZ nově o hlasování korespondenční, tedy odevzdání hlasů již před jednáním valné
hromady. Je tedy otázkou pro společnost, jaké způsoby a formy hlasování zvolí. Další fakultativní
možností je potom připuštění kumulativního hlasování. Tento způsob je převzat z práva amerického a
je koncipován jako případná výhoda pro menšinové společníky či jako případná motivace pro vstup
nového investora. Základem kumulativního hlasování je znásobení stávajících hlasů počtem volených
míst orgánů společnosti. Společník se potom rozhoduje, jak s hlasy naloží. Může je například
soustředit na jednotlivého člena. O každém členovi se rozhoduje samostatně. Pro menšinové
společníky přináší tento způsob možnost získat soustředěním těchto hlasů zastoupení v orgánech
společnosti a tím tedy více ovlivňovat samotný chod společnosti.

Uzavřenost společnosti s ručením omezeným byla znakem, jenž narušoval její kapitálovou povahu.
K otevření tak nedochází pouze výše zmíněným abandoním právem[55], avšak dále i možností společníka
vystoupit jednostranně tehdy, došlo-li ke změně převažující povahy podnikání[56] nebo k prodloužení
trvání společnosti. Podmínkou potom je, aby společník, který bude chtít posléze právo uplatnit,
hlasoval na valné hromadě proti těmto změnám. Důležité však je, že nemusí hlasovat či vystupovat
všemi podíly. Pro toto společníkovo právo ZOK stanoví prekluzivní lhůtu.[57] Ještě je vhodné
připomenout, že prekluzivní lhůta není stanovena v ZOK zvláště, avšak odkazuje se na ustanovení §
164 ZOK, kde je prekluzivní lhůta k právu abandonímu.[58] Domnívám se, že více možností, jež
implikují zvyšující se povahu společnosti s ručením omezeným jako společnosti čistě kapitálové,
může být krok správným směrem.

Je třeba si ale uvědomit, že společnost s ručením omezeným je v našem právním prostředí léta
řazena někdy i na pomezí mezi osobní a kapitálové společnosti a velmi využívána právě z důvodu její
do určité míry smíšené povahy. Nyní však dochází k podstatnému přibližování právní úpravy do
oblasti ryze kapitálové. To sice na jednu stranu poměrně zatraktivní tuto oblast pro případné nové
investory[59] a jistě umožní v rámci arbitráže právních řádů vyšší atraktivitu, avšak na druhou
stranu je třeba počítat s reáliemi, jež s sebou přináší typická kapitálová společnost (a.s.).
Zejména mám na mysli zvýšené nároky na interpretaci a aplikaci, ať již v rámci menších společností
se zázemím v podobě firemního právníka, či využití externích právních služeb.[60] V souladu s větší
měrou využití výše zmíněných je potom přímá úměrnost nákladů s tím spojených.[61]

Nakonec potom podle Hampela dochází k podrobnějšímu zakotvení práva na informace, což podle něj
znamená v konečném důsledku posílení právního postavení společníka uvnitř společnosti a tím i jeho
zvýšenou zodpovědnost za její chod. Právo na informace je nově ukotveno v ustanovení § 155 a § 166
ZOK. Nyní je tak právo vyváženo ve vztahu k povinnosti mlčenlivosti společnosti tím způsobem, že
jednatelé nemusí v určitých případech informaci společníku poskytnout.[62] Dále potom ZOK tímto
vyjadřuje nutnost aktivnějšího přístupu společníka.[63]

V návaznosti na názor Hampela je nutno zmínit další velmi podnětný názor Pelikána. V zásadě jde o
samotnou textaci, kdy ve stávající úpravě v ustanovení § 122 odst. 2 ObchZ se hovoří o informacích
o záležitostech společnosti, avšak dle ustanovení § 155 ZOK mají společníci právo požadovat
informace o společnosti. Otázkou potom je, zda zákonodárce textovou změnou zamýšlel i změnu
obsahovou. Respektive jde o premisu racionálního zákonodárce, který v případě požadované změny
normativního obsahu změní normativní výraz. Obecně potom podle Pelikána prý každý rozumný člověk
pochopí, že informacemi o společnosti je nutno rozumět informace o záležitostech společnosti. Dále
argumentuje tím, že zákonodárce v rámci rekodifikace měnil ve velké míře nikoliv z důvodu změny
normativního obsahu, ale pouze z důvodu radosti ze změny.[64]

Podle mého názoru se jedná o problém větší, než se na první pohled může zdát. S výše uvedenými
názory se nemohu ztotožnit. Zejména nechápu názor Hampela ohledně zvýšení odpovědnosti společníka
za chod společnosti. Vzhledem k obecné teorii obchodního práva v rámci společnosti s ručením
omezeným, jež je založena na určité právní úpravě, je otázka odpovědnosti společníka či
statutárního orgánu již z obsahové podstaty vyloučena k diskusi v té rovině, o níž Hampel hovoří. S
tím přímo souvisí i jeho další názor, kdy má v důsledku dojít dokonce k posílení právního
postavení. Tím tedy implikuje již to, o čem výše hovořil Pelikán, tedy že nutně dochází
k obsahovému rozšíření práva na informace. S tímto názorem lze souhlasit či nesouhlasit, každopádně
jakýkoliv názor nemůže obstát bez smysluplné právní argumentace, již do určité míry postrádám u
obou výše jmenovaných. Já osobně se domnívám, že dochází k obsahovému setrvání, avšak je třeba jej
patřičně odůvodnit a jazykový výklad je poněkud zavádějící. Informace o záležitostech objektu mohou
být podmnožinou informací o záležitostech objektu. Na druhou stranu však informace o objektu mohou
být pouze obecné informace o objektu pro vnějšího pozorovatele, kdežto informace o záležitostech
objektu zase určují jakousi povahu interních informací o objektu, které jsou jistě určené pro
pozorovatele vnitřního. Musím nejprve použít jednu z úvodních pasáží důvodové zprávy k ZOK, která
hovoří o samotném cíli právní regulace obchodní korporace, kdy tímto cílem je zejména zajistit její
fungování a dále potom ochranu slabších či méně informovaných stran. Dále potom důvodová zpráva
konkrétně zmiňuje, že právo společníků kontrolovat chod společnosti a být informován je zachováno,
a dokonce zmiňuje i nutnost extenzivního chápání tohoto práva.[65]

Systematickým, teleologickým a zejména historickým výkladem potom docházím k závěru, že jistě není
účelem zákonodárce a nedá se vzhledem k systému ZOK presumovat tendenci, která by měla společníku
právo na informace obsahově zúžit, což by navíc bylo v přímém rozporu již s textem samotné důvodové
zprávy. Nikde v ZOK normativní nenajdeme opodstatnění.[66] Nakonec potom v rámci výkladu
historického, který pro mé potřeby vychází z úpravy a praxe stávající, dovozuji v tomto bodě shodu
s Pelikánem, kdy je dán jasný obecný zájem na obsahovém zachování pojmu a zákonodárce se v tomto
případě uchýlil ke změně opravdu jen z důvodu radosti z ní. Nakonec bych však rád podotkl, že
v případě, kdy i rozdílná změna v textaci vyvolá již před účinností předpisu rozporuplnou diskusi,
tak je v rámci zásady právní jistotě žádoucí se zamyslet nad změnou de lege ferenda, která by daný
předpis novelizovala k textaci původní.

Pro kompletnost musím zmínit i novou povinnost, jež se váže ke kmenovému listu, o němž bude
podrobněji pojednáno zejména v kapitole 4. 3. Jedná se o povinnost odevzdat kmenový list, jež je
normována ustanovením § 152 odst. 1 ZOK. Společník je tedy povinen bez zbytečného odkladu odevzdat
kmenový list v zákonem stanovených případech.[67]

Stejně jako v podkapitole 3. 1. 2., i zde je výklad k požadavku loajalitě ke společnosti zařazen na
konec. J. Pokorná jej definuje jako požadavek obecný, jenž nevyplývá přímo ze zákona, avšak je
odvoditelný ze samotné podstaty společnosti a základních zásad, zejména tedy zásady poctivého
obchodního styku.[68] Dále potom uvádí Josková, že tento požadavek má dvě roviny nahlížení a to ve
vztahu společníka ke společnosti, avšak i ve vztahu společníků mezi sebou navzájem. Tento požadavek
byl potom za stávající právní úpravy zejména postupně vymezován judikaturou soudů vyšších stupňů.
Podle některých autorů byla tato povinnost dovozována i z některých ustanovení ObčZ, avšak ta
v nich nebyla přímo zmíněna a jednalo se o teoretické vyvozování stejně jako v případě rozhodovací
praxe Nejvyššího soudu, který pro změnu stavěl na všech zásadách, na kterých ObchZ stojí.[69]

Po rekodifikaci sice nedochází k explicitnímu zakotvení povinnosti pro společníky, jež by byla
adresována přímo společníkům, avšak například již z ustanovení § 159 odst. 1 NOZ je již tato
povinnost loajality explicitně normována pro člena voleného orgánu, takže se domnívám, že vzhledem
k absenci přímého ustanovení pro společníky se tato povinnost dále nebude pouze vyvozovat ze zásad
občanského a korporačního práva, avšak analogicky i z výše uvedeného ustanovení NOZ. Loajalita se
však vymezuje jako prvek i v ustanovení § 51 odst. 1 ZOK v novém pravidlu, jež se dá nazvat
pravidlem podnikatelského úsudku.[70][71]

Dle mého názoru tedy po rekodifikaci dochází k posílení obou protipólů z pohledu povinnosti
loajality. Pro soudy bude jednodušší její existenci odvozovat analogií z ustanovení § 159 odst. 1
NOZ, avšak na druhou stranu se budou moci společníci bránit analogií z ustanovení § 51 odst. 1 ZOK.
Domnívám se tedy, že do určité míry i nyní bude muset judikatura v určitých skutkových případech
vymezit, jaký vliv může mít pravidlo podnikatelského úsudku na případnou aplikaci povinnosti
loajality.[72]

3. Variabilita obchodního podílu v s.r.o.


3.1. Variabilita obchodního podílu v s.r.o. před rekodifikací


V současné právní úpravě společnosti s.r.o. může mít jeden společník pouze jeden vklad, jeden podíl
a tento podíl je z hlediska variability jeden jediný. Vzhledem k delšímu časovému úseku, po který
je tato úprava platná a účinná, můžeme dle mého názoru považovat výše zmíněné za notoriety a není
třeba je blíže rozebírat. Variabilita, tedy otázka druhovosti obchodního podílu v s.r.o., nebyla
zatím v našem právním řádu zakotvena vůbec, takže v této kapitole bude stěžejní podkapitola 4. 2.


3.2. Variabilita obchodního podílu v s.r.o. po rekodifikaci


Jednou z dalších podstatných změn v právní úpravě společnosti s ručením omezeným je možnost různých
druhů obchodních podílů. Tato možnost je dispozitivní v ustanovení § 135 ZOK. Ten stanoví, že
společenská smlouva může připustit vznik různých druhů podílů, dále potom může společenská smlouva
určit, že společník může vlastnit více podílů i různého druhu. Toto ustanovení je klíčové, jelikož
z mého pohledu normuje velkou měrou variabilitu, která nespočívá pouze v možnosti různých druhů
podílů obecně, avšak zároveň tak stanovuje novou zásadu, že společník může vlastnit více podílů a
to dokonce i různého druhu a ještě dále potom ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 ZOK, je tedy
logicky odvoditelné, že je možnost i vložení více vkladů.

Variabilita je ještě umocněna rozdělením případné dispozice a faktického výkonu práv a povinností
z podílu, jelikož jak jsem již rozebral výše v oddílu 3. 2. 2., tak společník může hlasovat, či
případně vystoupit ze společnosti pouze v případě jednoho konkrétního podílu, a nikoli ve všech.
Z teoretického hlediska je potom pojem variability podílu ještě více akcentován možností, aby podíl
byl představován cenným papírem, což bylo v ObchZ v ustanovení § 61 odst. 1 pro společnost
s ručením omezeným zakázáno. Tímto úvodem jsem chtěl i jasně vymezit jazykový rozdíl mezi pojmy
variabilita a druhovost v mém pojetí, kdy variabilitu považuji za různé možnosti odchylnosti od
normálu a tedy v užším slova smyslu více možností chování společníka a druhovost jako možnost
rozdílných druhů obchodního podílu v s.r.o.[73] Z celkového zaměření práce a jejího rozsahu není
myslitelné se zabývat variabilitou v tom slova smyslu, již jsem vymezil výše. Proto kladu důraz
spíše na praktickou stránku a v této podkapitole se budu zabývat druhovostí obchodního podílu
v s.r.o.

Otázka druhovosti obchodního podílu v s.r.o. bude patřit jistě k těm náročnějším, jelikož naprostá
většina autorů z různých právních profesí komentuje tuto část nové úpravy poměrně po povrchu a
jakoukoliv hlubší úvahu předem zavrhují a odkazují na mantinely, jež má nastavit budoucí
judikatura. Do určité míry je to samozřejmě úvaha správná a některé sporné aspekty budou jistě
postaveny najisto až případnou sjednocující judikaturou NS, avšak je poměrně překvapivé, že
právníci, jež se zabývají obchodním právem po delší čas, nejsou schopni přijít s hlubšími rozbory.
Nemohu se ubránit pocitu, že většina z nich, zejména z advokátních kanceláří potom publikuje o
tématu pouze z důvodů jistě popularity spojené s reklamou. K této kapitole tedy přistupuji
s maximální opatrností a rozbor a jasná východiska budu vyvozovat postupně od odborníků
nejpovolanějších a strukturovat budu s ohledem na teoretický rámec právního institutu obchodního
podílu v s.r.o.

Ustanovení § 135 odst. 1 stanovuje, že společenská smlouva může připustit vznik různých druhů
podílů. Podíl, se kterým nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti, je podíl základní a
podíly, se kterými jsou spojena stejná práva a povinnosti, tvoří jeden druh. Dále se potom
v ustanovení § 136 určuje, že různé druhy těchto podílů a jejich obsah se určí ve společenské
smlouvě.[74] Na tomto a ani na žádném jiném místě v ZOK nenajdeme bližší určení či alespoň
demonstrativní výčet jiných druhů podílů než základních. Zákon zde tedy dává jeho uživatelům
poměrně velkou míru volnosti, která je však omezena dále v souvislostech s jinými ustanoveními ZOK,
NOZ a též i jejich zásadami. Důvodová zpráva ke konkrétní druhovosti též mlčí. Pouze se omezuje na
konstatování, že zavedení širší využitelnosti druhů podílu se zvyšuje atraktivita společnosti
s ručením omezeným.[75] Dále potom konstatuje skutečnost, již jsem uvedl výše, tedy že jeden
společník již může vlastnit více podílů, a to i různých druhů, což zvyšuje míru vlastnické
stratifikace.[76]

Hlavní autor návrhu zákona a tím pádem i důvodové zprávy k ZOK byl tedy stručný v rámci
legislativní práce a textaci ZOK i důvodové zprávy. Předpokládám, že byl terčem určité kritiky,
jelikož postupně se začal v rámci odborných časopisů k druhovosti blíže vyjadřovat. Nejprve však
v roce 2009 hovoří v rámci výkladu v tématu právní úpravy společnosti s ručením omezeným o určitém
trendu evropského kontinentálního práva, které se více přibližuje právu angloamerickému, což je
samozřejmě zmíněno i v důvodové zprávě jakožto zdroj inspirace. Samozřejmě zmiňuje i inspiraci
právem Německa, Francie, Nizozemí apod. avšak tyto jsou součástí práva kontinentálního, takže
středobodem může být v počátečních úvahách právo angloamerické.[77]

Kolega Frynta v rámci své diplomové práce u S. Černé podnikl velmi srozumitelné srovnání české
společnosti s ručením omezeným a její britské obdoby.[78] V rámci druhovosti tak potom z jeho
výkladu v této společnosti můžeme vymezit 4 typy.[79] Tím prvním je obyčejná akcie, tedy taková, do
které nejsou inkorporována žádná zvláštní práva.[80] Druhým jsou potom akcie preferenční, které
spočívají v právu na pravidelnou dividendu každý rok, která je vyplácena dříve, nežli dividendy
ostatní.[81] Třetím typem jsou akcie pozdržené, které v sobě mají zákaz výplaty dividendy
v případě, že v konkrétním výplatním roce není vyplacena dividenda držitelům obyčejných akcií.
Nejedná se však o znevýhodnění, jelikož na druhé straně umožňuje jejich držitelům lepší přístup
k zisku společnosti, kdy si například mohou rozdělit celý zbytek zisku po výplatě právě držitelům
obyčejných akcií.[82] Posledním druhem akcií jsou takové akcie, které jsou akcie obyčejné, avšak
nemají v sobě začleněna žádná volební práva.[83] Je tedy velmi patrná inspirace touto britskou
úpravou.[84]

V únoru roku 2011 v rámci mezinárodní konference Soukromé právo v kontextu rekodifikace a vliv
rekodifikace soukromého práva na civilní proces Havel již přímo uvádí, že návrh ZOK se přiklání
k angloamerickému modelu korporace. Dále potom uvádí, že základní myšlenkou je otevřenost systému a
že zákon dává vždy několik variant a nechává na účastnících právních vztahů jejich případné
využití, což poměrně koresponduje s ustanoveními ZOK, jež druhovost obchodního podílu v s.r.o.
normují.[85]

Ke konci roku 2011 již Havel uvádí, že ZOK předpokládá obecný, kmenový podíl. Jedná se tedy o
podíl, který představuje účast společníka ve společnosti a práva a povinnosti z této účasti
plynoucí, a nejsou s ním spojena žádná další zvláštní práva.[86] Předpokládá se tedy, že bude věcí
společníků, jakou vlastnickou strukturu v relacích teorie firmy[87] vytvoří, tedy zda se spokojí
pouze s podíly kmenovými či vytvoří podíly jiné. Například podíl váznoucí na přednostním právu na
dividendu[88], podíl váznoucí z pohledu podílu na zisku pouze na jednom ze závodů nebo například i
podíl s vyšším právem vlivu na konkrétní jednání.[89]

Zde je třeba upozornit, že stávající pojem podnik se mění na pojem obchodní závod, pro který je
zavedena legislativní zkratka závod, což je tedy organizovaný soubor jmění, jež byl vytvořen
podnikatelem, a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Dále je stanovena
vyvratitelná domněnka, že závod tvoří vše, co slouží k jeho provozu.[90] V souvislosti s tím však
musím uvést i vymezení, jež ve stávající úpravě normuje pro tuzemské podnikatele možnost pouze
odštěpného závodu, avšak po rekodifikaci dochází k další stratifikaci, kdy se zavádí nový pojem
Pobočky, jakožto částí závodu, která vykazuje funkční a hospodářskou samostatnost, avšak navíc to o
ní musí podnikatel rozhodnout. Navíc pouze pobočky zapsané do obchodního rejstříku jsou odštěpným
závodem.[91]

Domnívám se tedy, že tato úprava může činit určité problémy v souvislosti s druhem podílu, který by
svůj obsah vázal na podíl ze zisku pouze na jednom ze závodu. Právě vzhledem k hospodářské
samostatnosti by bylo jistě použitelnější, kdyby omezení bylo na jednu pobočku a nikoli závod.
Navíc i z praktického hlediska, jak jsem výše zmínil možnost tzv. odměny manažerovi společnosti,
tak v tomto případě tato možnost evokuje případ podílu pro vedoucího odštěpného závodu či pro
zaměstnance toho odštěpného závodu nebo případně pobočky.

Dalším možným druhem mohou být podíly, se kterými bude či nebude spojena příplatková povinnost.[92]
Interpretační i aplikační spřízněnost s akciovou společností ještě dále akcentuje Hampel, když
uvádí, že si lze představit i ten druh podílu, jenž bude obrazem tzv. zlaté akcie. Přesněji potom
speciální právo neudělit souhlas s určitými, přesně vymezenými rozhodnutími valné hromady, která
pak nebudou přijata.[93] Ve stávající úpravě s.r.o. bylo často používanou speciální povinností
vymezenou ve společenské smlouvě osobní podílení se společníka na činnosti společnosti, s čímž by
jistě mohl být též spojen speciální druh podílu. Hampel jde však v možnosti ještě dále a zmiňuje
například druh podílu, kdy tato osobní činnost bude navíc podmíněna určitou kvalifikací a společník
pak bude omezen tím, že bude moci tento podíl převést pouze na osobu se stejnou kvalifikací. Jak se
tedy ukazuje, půjde v každém případě o individuální určení práv a povinností, jež budou samozřejmě
odvislé od motivů společníku a charakteru činnosti společnosti.[94] Též i Hejda presumuje vytváření
různých druhů podílů po vzoru akciové společnosti. Přináší i přímé srovnání s právem německým,
které normuje nižší volnost určení druhovosti podílů jejich omezením na různé jmenovité hodnoty
obchodních podílů.[95]

Při úpravě různých druhů podílu se tedy jistě bude inspirovat akciovou společností, avšak volnost
je zde větší, než u její úpravy. Možnost pravdivosti tohoto výkladu je umocněna i faktem, že
předkladatelé ZOK dali přednost opakování úpravy shodných institutů před analogií z práva
akciového.[96] Můžeme tedy presumovat jasný cíl zákonodárce poskytnout společníkům větší možnosti,
což samozřejmě plyne stále ještě z koncepce společnosti s ručením omezeným, která se od společnosti
akciové v mnoha aspektech liší. Domnívám se víceméně podobně jako Hampel a i ostatní autoři, že
bude záviset na konkrétním charakteru té které s.r.o. a zejména na společnících, jaké další
speciální druhy podílů budou vznikat. V konkrétních sporných případech bude muset určité limitace
samozřejmě přinést judikatura. Vzhledem k současnému přehlcení soudů všech stupňů se však dá
předpokládat, že než se praxe dočká nějaké sjednocující a zejména ustálené judikatury, tak uplyne
jistě opravdu mnoho let.


3.3. Kmenový list


Ve stávající úpravě je dle ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ nemožné, aby byl obchodní podíl
představován cenným papírem.[97] Je proto další zásadní rekodifikační změnou, že ustanovení § 32
odst. 2 ZOK připouští, aby podíl v s.r.o. byl představován cenným papírem.[98] Základní úpravu
nového institutu nalezneme v ustanoveních § 137 a § 138 ZOK. Je tedy opět na společnících, aby ve
společenské smlouvě určili, že podíl společníka může být představován kmenovým listem. Je-li navíc
ve společenské smlouvě povolen vznik více podílů pro jednoho společníka, tak je možný vydat kmenový
list pro každý tento podíl. Převoditelnosti se budu blíže věnovat v podkapitole 5.3. Kmenový list
je zařazením z pohledu práva cenných papírů cenný papír na řad, který nemůže být zaknihovaný,
nemůže být veřejně nabízen nebo přijat k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo na žádném
jiném veřejném trhu.[99] Nepřipuštění kotování je z důvodu ochrany věřitelů. Připuštění cenného
papíru pro podíl v s.r.o. je z důvodu vyšší využitelnosti s.r.o. a sleduje zejména koncept
SPE[100], který také připouští, aby byl její podíl představován cenným papírem. Z důvodu
potenciální regulatorní arbitráže[101] bylo tedy zvoleno toto , aby čeští podnikatelé využívali
naši novou úpravu s.r.o. a nikoli SPE.[102] Pokud se opět vrátím ke skutečnosti, že právní úprava
s.r.o. po rekodifikaci je velmi inspirována angloamerickým právem, tak musím zmínit tuto praktickou
využitelnost i vzhledem ke kmenovému listu, kdy právě zejména zahraniční investoři ze zemí
angloamerického byli vždy překvapeni, že svůj obchodní podíl v s.r.o. nemohou mít tzv. v ruce[103],
což nová úprava mění. ZOK však formuluje taxativním výčtem i obligatorní požadavky obsahu kmenového
listu. Pro přehlednost tedy musí kmenový list obsahovat:

· Označení, z něhož je patrné, že se jedná o kmenový list.

· Jednoznačnou identifikaci společnosti a společníka.

· Výši vkladu, jež připadá na podíl.

· Označení podílu, k němuž je vydán kmenový list.

· Číslo a označení kmenového listu a podpis jednatele či jednatelů.[104]

Nakonec, stejně jako u akciové společnosti, může být vydán kmenový list hromadný, který bude
obsahovat údaje o tom, kolik kmenových listů nahrazuje a i označení podílů, jež nahrazuje.[105]
Dále potom skutečnost, že byl k podílu vydán kmenový list, se zapisuje do obchodního
rejstříku.[106] Konstrukce kmenových listů se podobá akciím na jméno, což se projevuje nejen
možností vydávat různé druhy kmenových listů, ale podobně jsou řešeny i tzv. technické otázky, tedy
povinné předkládání obou cenných papírů společnosti[107] i důsledky porušení této povinnosti.

Pluralita podílů, vymezena výše, znamená pluralitu kmenových listů. Je tedy záhodno zmínit ještě
v souvislosti s kmenovým listem korektiv vycházející z ustanovení § 31 a 137 odst. 1 ZOK, tedy že
pouze podíl, tedy účast společníka, může být představován kmenovým listem. Do kmenového listu tedy
mohou být podle Černé, Čecha a Štenglové inkorporována pouze práva společnická a nikoli jiná
majetková práva, která s touto účastí ve společnosti nesouvisejí. Jak bylo příkladně uvedeno
v předchozí podkapitole, tak je představitelný například druh kmenového listu spojený s podílem na
přednostní právo na zisku, avšak nikoli právo požívat plody z ovocného sadu, který je majetkem
společnosti. Tato jiná práva nemohou být ,,přilepena“ ke kmenovému listu. Kmenový list je totiž
pojmenovaným cenným papírem s okruhem inkorporovatelných práv stanoveným zákonem. Tato jiná práva
mohou být vtělena do nepojmenovaných cenných papírů a využít tak zákonnou možnost jejich vydání, i
když jsou explicitně neupravené.[108]

S tímto tvrzení se však nemohu úplně ztotožnit, jelikož jak jsem uváděl již na konci kapitoly 4.2.,
právní úprava variability podílu v s.r.o. umožňuje větší míru volnosti, nežli u společnosti akciové
a jedná se samozřejmě o úpravu dispozitivní, takže je na společnících, pokud je zájem, aby obsahem
byla i práva a povinnosti, která nejsou ze zásady společnická, ale mají se společností souvislost –
např. již výše uvedené plody z ovocného sadu společnosti. Tento zásadní postoj zastává zejména
Černá, když i například tzv. parkovací akcii považuje za nepřípustnou.[109] Vzhledem k jejímu
postoji v rámci zásady pouze společnických práv a povinností se tedy dá implikovat, že i parkovací
akcii, respektive její obdobu v s.r.o. by považovala za nepřípustnou. Černá působí na katedře
obchodního práva v Praze a Štenglová odešla z NS do důchodu, avšak i tak mohou být jejich názory
v budoucnosti problematické ve smyslu případného ovlivnění budoucí judikatury. Jejich názory totiž
vyjadřují poměrně konkrétní mez smluvní svobody pro variabilitu podílu v s.r.o., což je dle mého
názoru na škodu a jedná se o krok zpět vzhledem ke snaze rekodifikace dispozitivně otevřít mnohem
větší prostor pro úpravu různých práv a povinností v rámci podílu společnosti s ručením omezeným.
Ad absurdum potom podobné postoje snižují budoucí právní jistotu, což svým způsobem potlačuje i
základní výchozí myšlenky rekodifikace této kapitálové společnosti a to od regulatorní arbitráže až
po transakční náklady v tom nejširším slova smyslu.


4. Převoditelnost obchodního podílu v s.r.o.


Jak uvádí například Kraakman, jedním z pěti základních znaků korporace jsou transferable shares.
Což však notně nemusí znamenat volně převoditelné podíly.[110] Jak bude rozebráno níže, tato
základní teze či charakteristika je součástí právní úpravy s.r.o. před i po rekodifikaci soukromého
práva.


4.1. Převoditelnost obchodního podílu v s.r.o. před rekodifikací


Přestože je problematika převodu obchodního podílu v s.r.o. upravena pouze jediným ustanovením
ObchZ, stala se v průběhu času záležitostí velmi často diskutovanou a judikaturou doplňovanou. Dle
mého názoru doposud nejucelenější výklad obecně (i vývoje) podává potom J. Pokorná. Společnost
s ručením omezeným je v zásadě kapitálovou společností, jejíž existence není vázána na osobní
přítomnost konkrétních osob společníků. Ve stávající úpravě nemůže společník jednostranným projevem
vůle ze společnosti vystoupit, takže nejčastějším způsobem zániku účasti společníka v s.r.o. je
právě převod obchodního podílu. Stávající úprava v ObchZ potom rozeznává v ustanovení § 115 odst. 1
a 2 dvě možnosti převodu. Tou první je převod obchodního podílu na jiného společníka s.r.o. a
vyžaduje souhlas valné hromady. Úprava prvního typu je dispozitivní a je tedy možné více řešení,
jež budou odchylné od zákonné úpravy.[111]

Nyní je již bez diskuse, jakým způsobem má valná hromada tento souhlas poskytnout. Po novelizaci
zákonem č. 370/2000 Sb. na daný problém reaguje ustanovení § 141 odst. 1 ObchZ, které převod
obchodního podílu a tedy stanovení potřebného počtu hlasů nepovažuje za rozhodnutí o změně
společenské smlouvy. Dále se však ve stejném odstavci normuje potřeba pořízení notářského zápisu
pro rozhodnutí valné hromady s udělením souhlasu či nesouhlasu o převodu obchodního podílu. Druhou
možností převodu obchodního podílu je převod na třetí osobu. Pro přípustnost této možnosti je třeba
její výslovná úprava ve společenské smlouvě.[112] Společnost se tedy snaží ochránit před účastí
nežádoucích osob, což je jasným osobním prvkem tohoto typu společnosti. Před výše uvedenou
novelizací ObchZ činil další výkladové potíže, zejména vztah prvního a druhého odstavce, avšak
novelizace tento základní rozpor vyjasnila vyjádřením principu v samostatné větě, kdy je obchodní
podíl na třetí osoby nepřevoditelný bez výslovného vyjádření ve společenské smlouvě a že
společenská smlouva může podnítit tento převod i souhlasem valné hromady.

Dle Dvořáka, Eliáše a Pokorné je pak i v tomto skryt další výkladový problém, zda tedy tato věta
připouští jako jedinou z podmínek souhlas valné hromady či zda jdou podmínky upravit libovolně a
především však vázat na souhlas valné hromady. Nakonec se však z pohledu názorového vývoje a
ochranné funkce druhého odstavce názorově přikláním k druhé variantě, tedy možnosti různých
podmínek.[113] V jednočlenné společnosti je úprava odlišná a odpovídá tak jejímu pojetí. Obchodní
podíl je zde vždy převoditelný na třetí osoby a je pouze na tomto jediném společníku, jakým
způsobem se svým obchodním podílem pořídí.[114] Dalším důležitým prvkem jsou náležitosti smlouvy o
převodu obchodního podílu, které vycházejí z ustanovení § 115 odst. 3 ObchZ a judikatury. Smlouva o
převodu obchodního podílu musí být písemná a musí mít úředně ověřené podpisy.

V případě převodu obchodního podílu na extranea musí smlouva obsahovat i jeho prohlášení, že
přistupuje ke společenské smlouvě. Judikatura potom navíc vyžaduje, aby smlouva obsahovala určení o
úplatném či bezúplatném převodu. V případě, že se jedná o úplatný převod, tak je nutné stanovit i
cenu či způsob jejího určení. Dle ustanovení § 37 odst. 1 ObčZ bude potom smlouva bez těchto
náležitostí považována z důvodu neurčitosti za neplatnou. Samotnou výši ceny potom zákon nikde
nestanovuje a je plně k dispozici smluvním stranám, co do ujednání její výše. Cena též působí jako
vypořádání subjektivních práv společníka, jenž podíl převádí, a které vyplývají z jeho účasti ve
společnosti. Dále je důležité i ručení převodce za závazky, které přešly převodem obchodního
podílu.[115] Poslední odstavec ustanovení § 115 ObchZ potom upravuje účinky převodu obchodního
podílu, kdy stanoví, že tyto nastávají vůči společnosti dnem doručení účinné smlouvy o převodu.
Různé účinky potom působí postupně. Změna v osobě společníka v dané společnosti tedy až dnem
doručení společnosti, přestože smlouva váže obě strany již jejím uzavřením. Změna zápisu
v obchodním rejstříku tedy pouze deklaruje onu skutečnost a je tedy zápisem nikoli konstitutivním.
Smlouva dále musí být účinná, tedy v případě, že v ní byly stanoveny další podmínky, jimiž byl
převod podmíněn, pak tyto podmínky budou většinou splněny již před uzavřením smlouvy o převodu
obchodního podílu, avšak mohou být splněny až dodatečně a tedy až po jejich dodatečném splnění
způsobí doručení převodní smlouvy společnosti kýžený právní účinek v podobě změny osob
společníků.[116]

Problematika převodu obchodního podílu v s.r.o. může být pojata velmi široce a bádaní může být
dosti hluboké. Může se například zkoumat povaha smluv o převodu obchodního podílu v případě, kdy je
úplatná či bezúplatná. Zejména praxe a judikatura přináší plno aspektů, jež se převodu obchodního
podílu mohou týkat. Pro ilustraci se může jednat například o sjednání předkupního práva[117], při
úplatném převodu obchodního podílu o určení (vymínění) vlastností obchodního podílu a z toho
vyplývající případná odpovědnost za vady[118], o povinnost loajality převodce při převodu
obchodního podílu, tedy vlivu převodu na další činnost a existenci společnosti[119] anebo například
o analogické vrácení daru, kterého se může domáhat převodce v případě bezúplatného převodu
obchodního podílu.[120]

Z výše uvedeného dovozuji, že již pouze smlouva o převodu obchodního podílu by mohla být
samostatným tématem diplomové práce a proto můj výklad i v podkapitole po rekodifikaci bude
dodržovat průměrnou hloubku, jež je žádoucí pro splnění cílů této práce a pro základní přehled
jejích případných uživatelů.

4.2. Převoditelnost obchodního podílu v s.r.o. po rekodifikaci


Převod podílu ve společnosti s ručením omezeným je nově zařazen v ustanoveních § 207 až § 210 ZOK v
dílu zániku účasti společníka ve společnosti, což je z hlediska legislativní systematiky jistě krok
správným směrem, jelikož ve stávající právní úpravě je převod obchodního podílu obsažen v oddílu
práv a povinností společníků.[121]

Důvodová zpráva komentuje pojetí převoditelnosti zajímavě, když uvádí, že převoditelnost se vlastně
nijak nemění. Navíc pouze zmiňuje, že podmínění převodu souhlasem některého orgánu je myšleno
obecně ve vztahu k převodu podílu a nikoli ve vztahu k určení konkrétní osoby.[122] To je opravdu
překvapující tvrzení. Jak jsem ukázal výše, tak i pouhá změna písmena v podobě spojky či vztah
textace dvou odstavců působil v minulosti výkladové spory. Je tedy s podivem, že v případě, kdy se
úprava převodu podílu rozšířila z jednoho ustanovení na dvě, konzumujíc navíc nový institut
v podobě kmenového listu, potom důvodová zpráva uvádí, že se převoditelnost podílu nijak
nemění.[123] Navíc zde musí být určité uvědomění, že k převodu obchodního podílu dochází smlouvou o
převodu obchodního podílu. A tedy v případě, kdy je možné převádět samotnou smlouvu, tak je
logické, že pojem převoditelnosti se musí měnit již pouze touto skutečností.[124]

Nejprve dochází zcela k uvolnění úpravy převodu podílu mezi společníky, když ZOK stanoví
v ustanovení § 207 odst. 1, že každý společník může převést podíl na jiného společníka. Až v druhém
odstavci je dána možnost tento převod podílu podmínit souhlasem některého z orgánů společnosti.
Převod na tercia pak není dále vázán na výslovné ujednání ve společenské smlouvě. Možnost vyplývá
přímo z textace zákona, avšak je podmíněna souhlasem valné hromady. Společnost však může toto
omezení ve společenské smlouvě vyloučit a převod uvolnit stejně jako v případě mezi společníky.
Společenská smlouva však může naopak i převod úplně vyloučit.[125] V ustanovení § 207 odst. 2 a
ustanovení § 208 odst. 2 je určena lhůta pro souhlas valné hromady či jiného orgánu
společnosti.[126] Absence souhlasu v případě, kdy je vyžadován, má tedy přímý vliv na účinnost
převodní smlouvy. Pokud tedy není souhlas valné hromady či jiného orgánu v těchto případech udělen
do 6 měsíců od uzavření převodní smlouvy, nastávají tytéž účinky jako při odstoupení od smlouvy.
Smlouva tedy zaniká, pokud v ní samotné není stanoveno jinak. Hlavní změna je potom v důsledku
neudělení tohoto souhlasu z důvodu nečinnosti orgánu či zejména bez neudělení tohoto souhlasu bez
udání důvodu. V tomto případě potom dle ustanovení § 207 odst. 3 ZOK má společník možnost využít
práva na vystoupení ze společnosti s analogickým použitím ustanovení § 164 ZOK, tedy abandoní
právo. Neplatí tedy již nadále případné ,,uzamčení“ společníka ve společnosti proti jeho vůli a
nutnost požádat například soud, po splnění zákonných podmínek, o zrušení jeho účasti ve
společnosti.[127]

Dle stávající úpravy bylo nutné mít v převodní smlouvě prohlášení nabyvatele (pouze extranea), že
přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám společnosti.[128] Po rekodifikaci však dle
ustanovení § 209 odst. 1 nabyvatel přistupuje ke společenské smlouvě již nabytím podílu bez
nutnosti výslovného uvedení. Tato nová formulace automatického přístupu je jistě vhodnější a dále
potom reflektuje další změnu v převoditelnosti[129], jež vychází z možnosti podílu představovaného
kmenovým listem.[130]

Dle nové úpravy je potom převod podílu účinný doručením účinné smlouvy o převodu podílu s úředně
ověřenými podpisy.[131] V tomto případě tedy ke změně prakticky nedochází.

Jak jsem již zmínil v předchozí podkapitole, tak hloubka předmětné problematiky ve stávající úpravě
byla dána různými aspekty, jež byly povětšinou modifikovány až judikaturou soudů vyšších stupňů. Je
tedy opět otázkou, jakým způsobem se tyto detaily budou měnit vzhledem k celé rekodifikaci.
Například Eliáš uvádí, že vzhledem k ustanovení § 1124 odst. 2 NOZ nebude již možné nadále
aplikovat judikaturní závěry o vyloučení předkupního práva pro bezúplatné převody, nebo například
novým pojetím podílu v s.r.o. jako věci v právním smyslu odpadnou spekulace, zda je například
bezúplatná převodní smlouva darovací smlouvou apod.[132] Domnívám se, že bude velmi důležité, aby
zejména soudci k nové právní úpravě přistupovali odpovědně a komplexně a maximálně se snažili
eliminovat, jak poznamenala Černá na konferenci kateder obchodního práva - psychologický efekt
přizpůsobení zákona stávajícím zvyklostem a judikatuře.[133]


4.3. Kmenový list


Tato podkapitola navazuje svým obsahem na podkapitolu 4.3., která vymezila kmenový list obecně a
v souladu s podkapitolou předchozí se věnuje čistě převoditelnosti kmenového listu.

V ustanovení § 137 odst. 2 je základní limitace, která stanoví, že kmenový list lze vydat pouze
k obchodnímu podílu, jehož převoditelnost není omezena nebo podmíněna. Dále potom ve třetím
odstavci je kmenový list zařazen jako cenný papír na řad a je určeno, že nemůže být vydán jako
zaknihovaný cenný papír. V posledním odstavci se potom logicky normuje nemožnost jej veřejně
nabízet nebo přijmout k obchodování na evropském regulovaném trhu ani na jiném veřejném trhu.[134]
Dále se převodu kmenového listu věnuje ustanovení § 210 ZOK. Kmenový list je tedy cenným papírem na
řad a bude se převádět rubopisem, ve kterém musím být jednoznačná identifikace nabyvatele a
přiměřeně i zde platí, že nabytím podílu přistupuje nabyvatel ke společenské smlouvě a převodce již
obligatorně ručí společnosti za dluhy, jež byly s podílem na nabyvatele převedeny. Jak Hejda dobře
poznamenává, z důvodu nového institutu kmenového listu a jeho převodu rubopisem tedy již není
možné, aby v nové právní úpravě byl obsažen požadavek prohlášení o přistoupení ke společenské
smlouvě.[135] Již z logiky vyplývá, že rubopis je snadným způsobem převodu, je tedy logické, že ZOK
normuje možnost jeho vydání pouze pro podíly, jejichž převoditelnost není omezena či jinak
podmíněna. Dále potom účinnost převodu kmenového listu dochází za splnění dvou kumulativních
podmínek – oznámení změny osoby společníka a předložení kmenového listu společnosti.[136] Dle mého
názoru je toto ustanovení celkem zvláštní (důvodová zpráva mlčí). Dalo by se interpretovat, že je
třeba nejprve tuto změnu oznámit a následně ji osvědčit předložením listu. Nepochybně však k těmto
úkonům bude docházet současně. Navíc, v případě předložení kmenového listu společnosti přece
společnost z rubopisu jednoznačně vyčte identifikaci nabyvatele a případné oznámení je tedy
z logiky věci zbytečné.

Jak uvádí ustanovení § 1103 odst. 2 NOZ, tak vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí
smlouvou a rubopisem k okamžiku jeho předání.[137] Jak správně v souvislosti s novou úpravou
v občanském zákoníku a zákoně směnečném a šekovém uvádí Čech, k převodu kmenového listu bude stačit
ústní smlouva, předání kmenového listu a rubopis s podpisem převodce. Dále uvádí, že tedy nepůjde
určit skutečný okamžik převodu.[138] Domnívám se však, že zjišťování skutečného okamžiku není
právně relevantní v případě, kdy zákon stanovuje účinnost převodu. V problematice převodu kmenového
listu se však skrývá možný výkladový problém v podobě skutečnosti, že nelze vyloučit, aby převodce
s nabyvatelem současně uzavřeli také smlouvu o převodu obchodního podílu, což může dle Hampela
způsobit komplikace zejména v případě, kdy převodní smlouva bude klást speciální podmínky například
k rubopisu.[139]

Poslední výhodou převodu kmenového listu je potom utajení podmínek nabytí účasti ve společnosti.
Toto bude tedy prokazatelné pouze předložením indosovaného kmenového listu, jak bylo zmíněno výše.
Není tedy nutné předkládat účinnou smlouvu, jež může být uzavřena ústně. Tuto výhodu uvítá praxe i
judikatura. Otázku na konečnou použitelnost však odpoví až konečné platné a účinné znění nového
rejstříkového zákona.[140]

Rejstříkový zákon je nyní v Poslanecké sněmovně ve 2. čtení a je otázkou, jaké případné změny ještě
jeho textace přinese. Každopádně dle aktuálního znění nebude povinnost publicity převodní smlouvy
vyžadována.[141]

Dle mého názoru je právní úprava kmenového listu a zejména potom zjednodušení převodu podílu, který
je tímto kmenovým listem představován, opravdu patrně nejvíce problematickou otázkou rekodifikace
v rámci právní úpravy společnosti s ručením omezeným. Obecný pojem tvoří jeho znaky. Společnost
s ručením omezeným potom získává znak, který je v teorii klasický pro akciovou společnost. Jak jsem
již zmínil v kapitole 4.2., tak i zde je patrný příklon k angloamerickému právu, kdy se stává ze
společnosti s ručením její anglická obdoba, což je však co do našeho teoretického vymezení pouze
speciální a do určité míry uzavřená akciová společnost. Domnívám se však, že jde v tomto konkrétním
případě o krok správným směrem. Je třeba mít na paměti dispozitivnost úpravy. Její využití potom
záleží samozřejmě na právním jednání společníků, jež je odvozené z jejich svobodné vůle. A právě
dispozitivnost jim umožňuje případné pro ně negativní aspekty vyloučit a určitou měrou tak mít
společnost s ručením omezeným, kde bude převoditelnost omezena jako doposud. Takže zlatý standard
může společníkům, jež jej vyžadují, zůstat, a nová právní úprava také otevírá možnosti a přináší
výhody těm, jež o ně stojí (například investorům), a je tak klasickým vyjádřením staré právní
zásady Vigilantibus iura scripta sunt.


5. Komplexita rekodifikace korporačního práva


Rekodifikace soukromého práva je z pohledu porevolučního práva posledních dvaceti let jistě velkým
počinem, který si klade zvýšené nároky na všechny zúčastněné. I já jsem se snažil v rámci přípravy
na tuto práci načíst mnoho různých prací, zahraničních úprav apod., ty jsem však nakonec ani
nepoužil. S rekodifikací a zařazením této kapitoly je to stejné jako s obchodním podílem v s.r.o. –
důležitá jsou jednotlivá práva a povinnosti, avšak až jejich komplexita nejvíce vystihuje podstatu
společnosti.[142] V rámci této komplexity se tedy pokusím přinést ještě několik relevantních názorů
a podnětů k další diskusi k rekodifikaci právní úpravy společnosti s ručením omezeným, které se
úpravou podílu v s.r.o. můžou mít byť jen odvozenou souvislost.

Nejprve bych chtěl reagovat na regulatorní arbitráž právních řádů či samotných typů společností
mezi sebou. Tento pojem je v rámci diskusí o rekodifikaci čím dál tím více skloňován a to zejména
předkladateli ZOK. Základní problém, který se však objevuje ve všech těchto názorech, je právě
absence komplexity a relevantních dat k podobným soudům. Předkladatelé například zmíní důvody pro
včlenění abandoního práva či kmenového listu[143] do nové právní úpravy právě z důvodu arbitráže
vzhledem k SPE apod. Jak jsem však již zmínil v poznámce pod čarou v podkapitole 4.3., tak v našem
právním prostředí dle mého názoru, který však též není relevantně statisticky podložen, je většina
společností s ručením omezeným podřaditelných pod zařazení malý či střední podnik a má v průměru
dva společníky, z nichž minimálně jeden je vždy i jednatelem. Tito společníci potom povětšinou
nejsou plně seznámeni se současnou právní úpravou jejich vlastního typu společnosti a už vůbec
nesledují právní úpravy ostatních typů či úpravu SPE apod. Společnosti této velikosti též navíc
většinou nemají ani firemního právníka a využívají externích právních služeb až v případě urgentní
potřeby. Navíc je třeba zmínit i nákladové hledisko, které hraje nezanedbatelnou roli. V návaznosti
na něj a též v návaznosti na fakt, že zejména německé korporační právo je spolu s angloamerickým
předkládáno často jakožto ideový výchozí vzor, si dovoluji přinést praktický poznatek A. Pokorné,
která ve své práci uvádí, že anglická Private Company Limited by Shares je v Německu vedle GmbH
nejčastěji využívanou společností s ručením omezeným. Dále pak uvádí postupně různé výhody a
nevýhody, přičemž dle mé interpretace z textu práce vyplývá, že před reformací německého práva
zakládali v Německu tento typ společnosti hlavně z důvodu možnosti nižšího základního kapitálu či
z důvodu, že toto založení začaly nabízet společnosti s menším odborným zázemím, jež by bylo
schopno potenciálním zájemcům vysvětlit všechna pro a proti. Tento stav negativní regulatorní
arbitráže pro německou GmbH tedy mohl pominout již pouhou reformou se zavedením tzv. miniGmbH.[144]
Nabízí se tedy otázka, zda by nestačilo v rámci rekodifikace v České republice zapracovat pouze ty
prvky, které ohrožují využívání našich typů společností. Samozřejmě by však pro tento účel bylo
třeba tyto prvky nejprve identifikovat, k čemuž myslím před rekodifikací nedocházelo. Můj náhled na
věc tedy považuje do určité míry za prokázané, že z pohledu českých společníků společností
s ručením omezeným, které se dají co do velikosti řadit mezi malé a střední podniky, není případná
regulatorní arbitráž reálně představitelná a i v případě jejího možného vzniku se na ni dá reagovat
jemně, jako je tomu například v Německu. Z pohledu zahraničních investorů by mohl být výstup dle
mého názoru obdobný. Předkladatelé ZOK se v rámci teoretické roviny pohybují pouze v mezích
korporačního práva a pouze občas domýšlí přesahy vzdálenější. Pominu otázku vlivu veřejného práva,
daňové zátěže apod. Zůstanu tedy v úvaze pouze v rovině práva soukromého. Jedním ze základních
účelů zakládání korporací je tvorba zisku. Investor chce investovat své peníze a očekává zhodnocení
této investice v podobě zisku. Prakticky však pro investora není jediným ukazatelem atraktivity
pouze obsah práva korporačního. Případné řízení společnosti je pouze jednou stránkou věci.
Korporace by obecně vzato nemohla tvořit zisk, pokud by neměla potřebné zaměstnance. A právě
pracovní právo je podle mě ve všech diskusích neprávem opomíjenou otázkou, jež má na regulatorní
arbitráž přímý vliv. Pracovní právo v širším slova smyslu zejména z hlediska politiky zaměstnanosti
státu je právem spíše veřejným, avšak v užším slova smyslu jej chápeme také tak, jak jej dnes
vymezuje zákoník práce je hybatelem všech pracovněprávních vztahů mezi zaměstnanci a korporacemi.
Je tedy poměrně smutné, že i přes letité rekodifikační snahy se nepodařilo prosadit rekodifikaci
významné části soukromého práva, jehož úprava je dle mého názoru z velké časti rigidní, mnohdy
stojí na základech práva předrevolučního a jistě by byla žádoucí jeho liberalizace. Snažil jsem se
tedy nastínit, že do budoucna by bylo jistě vhodné zařadit uvažování nad pojmem komplexita tak, jak
jsem jej vymezil do jakékoliv rekodifikační práce většího rozsahu.

Dalším a neméně sporným pojmem, jenž je skloňován odborníky korporátního práva, jsou transakční
náklady[145]. Havel se spíše domnívá, že zvýšení v souvislosti s rekodifikací bude pouze marginální
a například případné teze jiných autorů ve vazbě na transakčně levnější právo německé podřazuje do
roviny spekulací, a to i z důvodu pomíjení pravidel o residuálních nákladech a jejich
internalizaci. Náklady jsou tedy v návaznosti na přechodná ustanovení minimální a víceméně
dobrovolné. Je volbou korporace jejich vynaložení a jsou tedy dopředu promýšleny a internalizovány.
Platí potom úvaha, jež vylučuje obecná tvrzení o zvyšení transakčních nákladů:

,,Platí totiž standardní předpoklad projektových úvah, že některé změny jsou v důsledku změn práva
nutné (mandatorní), některé vhodné a některé změny jen evokují nové možnosti - je zjevné, že čím
více vhodných změn, resp. nových možností bude, tím více se internalizují náklady změn povinných.“

Pro korektní diskusi o transakčních nákladech pak často potřebná data chybí?.[146] Lze nicméně
formulovat určité předpoklady, jež tvrzení o zvýšené transakční nákladnosti vyvrací.[147]

Domnívám se, že tezemi jiných autorů měl autor například na mysli Černou, Štenglovou a Čecha, kteří
uvádějí:

,,Máme za to, že angloamerická inspirace se v návrhu zákona o obchodních korporacích projevuje také
v tom, že místo institutů ochrany společnosti zabudovaných do právní úpravy (v jistém smyslu jako
zákonné ochranář-ské automatismy), což je vlastní spíše středoevropskému právnímu myšlení, se jde
cestou koncepce, která nechává na společnosti, zda bude na porušení zákonné ochrany reagovat či
nikoli. V pozadí vidíme angloamerický velmi liberální přístup, ať si trh, resp. společnost pomůže,
resp. postará sama. Nazíráme-li ovšem otázku inspiračních zdrojů z úhlu české ekonomické závislosti
na Německu, pak z hlediska transakčních nákladů se logicky nabízí efektivnější spíše vazba na
německé právo.“[148]

V zásadě nemám problém převzít pokrokové právní myšlení a do určité míry více souhlasit s Havlovou
argumentací, avšak pouze s důležitou modifikací, na kterou naráží i Černá, Štenglová a Čech. Tedy
že tento liberální přístup, takto zvýšená šíře smluvní svobody v korporátním právu nutně zvyšuje
počet možností chování, jak ostatně uvádí i Havel. Větší počet možností chování však má za důsledek
přímé zvýšení interpretační a aplikační náročnosti, což samozřejmě přímo zvyšuje náklady na
případné právní služby, ať již jsou jakéhokoliv druhu. V obecné rovině jsou opravdu všechna
srovnání vzhledem k obrovskému množství proměnných víceméně spekulacemi, a to i v případě možnosti
využití relevantních dat.

Nakonec je třeba si uvědomit, v jaké době se rekodifikace realizuje. Diskuse ohledně rekodifikace
se přiblížením její účinnosti poměrně vulgarizuje, což je způsobeno mnoha vlivy. Jakékoliv náklady
navíc jsou v současné době finanční krize a zvýšené zátěži na korporace z pohledu státu přijímány
již z logiky věci velmi negativně. Samozřejmě by bylo vhodnější, kdyby došlo k rekodifikaci o
několik let dříve. Avšak není na místě bez zásadních a vážných důvodů tuto snahu dementovat,
jelikož by tato snaha mohla být pohřbena stejně tak rychle jako ty ostatní v minulosti.

6. Závěr


V tomto článku jsem se zabýval obchodním podílem v s.r.o. před i po rekodifikaci soukromého
práva. Bližším obsahovým vymezením článku potom byly 4 základní prvky - pojem, obsah, variabilita a
převoditelnost podílu. Výše uvedené vymezení bylo potom řazeno v kapitolách přesně ve výše uvedeném
pořadí z důvodu systematického a logického výkladu. Každý ze základních prvků obsahového vymezení
byl potom rozdělen na podkapitoly, z nichž první se věnovala stavu současné právní úpravy a druhá
právní úpravě po rekodifikaci soukromého práva. Na konec jsem zařadil kapitolu obecnější, ve které
jsem mohl zužitkovat své dosavadní znalosti a aplikovat některé dílčí závěry z předchozích kapitol
v širších souvislostech.

Případné změny v právní úpravě tohoto institutu nemohou být seřazeny dle případné důležitosti ani
z mého osobního pohledu, jelikož se jedná vždy o dost diskutabilní kategorizaci, avšak jistě se dá
najít názorová shoda na změnách, jenž mohou být hodnoceny jako nejzásadnější.

Podíl v s.r.o. je po rekodifikaci již přesně zařazen do soukromoprávní kategorizace věcí a práv,
čímž odpadají některé sporné body, jež způsobovala úprava stávající.

V rámci kvalitativní roviny podílu a tedy práv a povinností s podílem spojených přibylo abandoní
právo v širším slova smyslu. Společník má tedy více možností ze společnosti jednostranně vystoupit
a uzavřenost společnosti s ručením omezeným je tedy z pohledu tohoto práva nižší než ve stávající
úpravě.

Variabilita podílů, vkladů a dispozicí s nimi je dalším zásadním rozdílem, jež úprava rekodifikační
přináší právní úpravě společnosti s ručením omezeným. Zásadním způsobem se zvětšuje možnost
vlastnické stratifikace a dochází k zásadnímu rozšíření smluvní svobody ve vztahu ke kvalitativní
rovině podílu ve společnosti s ručením omezeným.

Nakonec potom i pro případ jednodušší převoditelnosti může být dokonce podíl společníka
představován cenným papírem.


Obchodní podíl v s.r.o. je právním institutem, jehož právní úprava rekodifikací soukromého práva
v České republice doznala řady změn. Z různých úhlů pohledu je možno považovat některé změny za
kosmetické a jiné za naprosto základní. Faktem však zůstává, že problematika obchodního podílu
v s.r.o. i nadále patří mezi velmi důležité, jelikož se dá i ve světle rekodifikace předpokládat,
že společnost s ručením omezeným bude stále nejvyužívanější formou společnosti v České republice.
Nová právní úprava obchodního podílu v s.r.o. jistě přináší v souhrnu více možností využití a
vzhledem k rozsahu celé rekodifikace bude jen na praxi, jakým způsobem k ní přistoupí, jaké všechny
možnosti využijeme a kam se korporační právo posune.


Autor: Mgr. Martin Polehňa


7. Použité zdroje


7.1. Monografie, komentované právní předpisy a diplomové práce


· DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným – komplexní pohled na s.r.o. 1. vyd. Praha:
ASPI Publishing, 2002. 508 s. ISBN 8086395375.

· ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezením. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 1997. 256 s. ISBN
8071750476.

· ELIÁŠ, K., POKORNÁ, J., DVOŘÁK, T. Kurs obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva.
6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 538 s. ISBN 9788074000485.

· FRYNTA, Pavel. Právní úprava private company limited by shares ve Velké Británii a
společnosti s ručením omezeným v České republice (srovnávací studie). Praha, 2011. 61 s. Diplomová
práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta.

· KRAAKMAN, R. a kol., The Anatomy of Corporate Law. A Comparative and Functional Approach 2.
Vyd. New York: Oxford University Press, 2009. 352 s. ISBN 9780199565832.

· POKORNÁ, A. Reforma německé GmbH. Brno, 2010. 61 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita,
Právnická fakulta.

· ŠTENGLOVÁ, I. a kol., Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 1469 s.
ISBN 9788074003547.


7.2. Zákony, návrhy a jiné předpisy


· Zákon č. 58/1906 Ř.z., zákon o společnostech s obmezeným ručením, ve znění pozdějších
předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 28. 5.
2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/

· Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online
[právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 20. 4. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

· Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech. In: Beck-online [právní
informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 26. 4. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

· Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Beck-online [právní informační systém].
Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 22. 4. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/

· Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech [online].
[cit. 28. 4. 2013] Dostupné z:
http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf

· Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob [online]. [cit. 6. 5.
2013] Dostupné z: http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf;jsessionid=420B147FE24E834C186A11E1711C4899

· Návrh nařízení Rady o statutu evropské soukromé společnosti KOM (2008) 396 v konečném znění
2008/0130 (CNS) [online]. [cit. 6. 5. 2013] Dostupné z:
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0396:FIN:CS:PDF

· Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung (GmbHG), in der Fassung vom
22. Dezember 2011 (BGBl. I S. 3044) [online]. [cit. 7. 5. 2013] Dostupné z:
http://www.juris.de/purl/gesetze/_ges/GmbHG


7.3. Odborné časopisecké a internetové zdroje


· ČECH, P. S.r.o. po rekodifikaci. [online]. [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z:
http://www.obcanskyzakonik.justice.cz/cz/media/100-s-r-o-po-rekodifikaci.html

· ČERNÁ, S. Vedlejší dohody (sideletters) společníků kapitálových společností. Obchodněprávní
revue. 2011, roč. 3, č. 1, s. 1-4. ISSN 1213-5313.

· ČERNÁ, S., ŠTENGLOVÁ, I., ČECH. Co přinese zákon o obchodních korporacích kapitálovým
obchodním společnostem, jejich společníkům a věřitelům? Časopis pro právní vědu a praxi. 2012, roč.
20, č. 4, s. 324-334. 1210 -9126.

· DĚDIČ, J. K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci soukromého práva.
Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 11, s. 325-322. ISSN 1213-5313.

· ELIÁŠ, K. Vydržení obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným – nevyslovené
argumenty. Obchodněprávní revue. 2009, roč. 1, č. 1, s. 17-22. ISSN 1213-5313.

· ELIÁŠ, K. Co přináší nový občanský zákoník byznysu? Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č.
5, s. 148-152. ISSN 1213-5313.

· HAJNÁ, K. K převodu obchodního podílu jednočlenné společnosti s ručením omezeným, aneb
zvítězí formalismus? Bulletin advokacie. 2010, roč. 17, č. 6, s. 24-27. ISSN 1210-6348.

· HAMPEL, P. Některé novinky v postavení společníka s.r.o. podle ZOK. Rekodifikace & Praxe.
2012, roč. 1, č. 2, s. 23-25. ISSN 1805-6822.

· HAMPEL, P. ZOK. Rekodifikace & Praxe. 2013, roč. 1, č. 4, s. 25. ISSN 1805-6822.

· HAVEL, B. Předpokládané změny obchodního práva při rekodifikaci práva soukromého aneb nad
návrhem obchodního zákona. Obchodněprávní revue. 2009, roč. 1, č. 1, s. 1 -9. ISSN 1213-5313.

· HAVEL, B. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011,
roč. 3, č. 12, s. 351-355. ISSN 1213-5313.

· HAVEL, B. Transakční náklady nové regulace obchodních korporací a úvaha o přenosu
fiduciárních povinností. Časopis pro právní vědu a praxi. 2012, roč. 20, č. 4, s. 339-341. 1210
-9126.

· HEJDA, J. Právní úprava podílu ve společnosti s ručením omezeným v rekodifikačním návrhu
zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 3, s. 72-76. ISSN
1213-5313.

· JOSKOVÁ, L. Povinnost loajality v akciové společnosti. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3,
č. 9, s. 259-266. ISSN 1213-5313.

· KOŽIAK, J. Pravidlo podnikatelského úsudku v návrhu zákona o obchodních korporacích (a
zahraničních právních úpravách) Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 4, s. 108-112. ISSN
1213-5313.

· KOŽIAK, J. Zpráva z konference ,,Rekodifikace soukromého práva a změny ve výuce obchodního
práva“. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 10, s. 299-304. ISSN 1213-5313.

· LASÁK, J. Závod do země nikoho: 7 let evropské společnosti v České republice.
Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 11, s. 313-318. ISSN 1213-5313.

· PELIKÁN, R. Několik poznámek k úpravě společnosti s ručením omezeným v novém zákoně o
obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 3, s. 76-79. ISSN 1213-5313.

· PILKOVÁ, J. Právní úprava cenných papírů v návrhu nového občanského zákoníku.
Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 8, s. 238-243. ISSN 1213-5313.

· PLÍHAL, T. Převod a rozdělení obchodního podílu. Bulletin advokacie. 2012, roč. 19, č. 11,
s. 31. ISSN 1210-6348.

· RICHTER, T. O logice a limitech korporačního práva: teoretické základy. Právní rozhledy.
2008, roč. 16, č. 23, s. 845-854. ISSN 1210-6410.

· SÝKORA, M. Nové pojetí otevřené společnosti s ručením omezeným jako kapitálové společnosti
a nová koncepce obchodního podílu. [online]. Praha: Právnická fakulta Univerzity Karlovy, 2012
[cit. 5. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.prf.cuni.cz/milan-sykora-1404046025.html

· TLÁŠKOVÁ, Š. Aktuálně k návrhu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních
korporacích. Ad Notam. 2011, roč. 17, č. 2, s. 3-6. ISSN 1213-5313.

· VIGHOVÁ, V. Nová právní úprava společnosti s ručením omezeným v zákoně o obchodních
korporacích. Daně a právo v praxi. [online]. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012 [cit. 20. 5. 2013].
Dostupné z: http://
http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d39755v49780-nova-pravni-uprava-spolecnosti-s-ruceni
m-omezenym-v-zakone-o/

7.4. Judikatura


· Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

· Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 1339/2004. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 3. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

· Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

· Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 266/2005. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 4. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

· Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 4. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

· Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 5452/2008. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 3. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/
________________________________

[5] Ustanovení § 61 odst. 1 a § 114 odst. 1 Zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit.
20. 4. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/.

[6] Tento názor byl v rámci akademické i odborné veřejnosti natolik silným, že se v minulosti
objevily i návrhy přejmenovat společnost s ručením omezením na podílovou společnost. Blíže např.
ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezením. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 1997. 256 s. ISBN
8071750476. S. 73.

[7] DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným – komplexní pohled na s.r.o. 1. vyd. Praha: ASPI
Publishing, 2002. 508 s. ISBN 8086395375. S. 98.

[8] Podřazení obchodního podílu v s.r.o. pod jinou majetkovou hodnotu učinil již prof. Eliáš
v polovině devadesátých let, srov. např. ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezením. 1. vyd.
Praha: Prospektrum, 1997. 256 s. ISBN 8071750476. S. 74., avšak k očekávanému potvrzení judikaturou
došlo až v Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/


[9] ELIÁŠ 1997 op. cit. s. 73.

[10] Ustanovení § 114 odst. 2 a 3 ObchZ.

[11] Například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 21. 4. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/, kde se Nejvyšší soud přiklonil na stranu možnosti obchodní podíl
vydržet s argumentací zčásti teleologickou a zčásti analogickou, která opomíjela jiné silné
argumentační pozice, které mohly být vystavěny na logičtějších hmotněprávních konstrukcích. Tato
otázka meritorně naráží na vymezení obchodního podílu zákonodárcem jakožto na jinou majetkovou
hodnotu, jelikož dle tohoto judikátu by tedy byl obchodní podíl spíše věcí dle § 188 ObčZ. Srov.
ELIÁŠ, K. Vydržení obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným – nevyslovené argumenty.
Obchodněprávní revue. 2009, roč. 1, č. 1, s. 17-22. ISSN 1213-5313.

[12] Ustanovení § 489 Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Beck-online [právní informační
systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 22. 4. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/. Je
však třeba zmínit, že v návaznosti na usatnovení § 1109 - § 1113 nyní bude možné nabytí od
nevlastníka na základě dobré víry. Blíže k tomu ČECH, P. S.r.o. po rekodifikaci. [online]. [cit.
21. 4. 2013]. Dostupné z:
http://www.obcanskyzakonik.justice.cz/cz/media/100-s-r-o-po-rekodifikaci.html

[13] Terminologie ZOK může působit poněkud laicky, jelikož v ustanovení § 1 ZOK stanoví, že
obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva. Dále potom vymezí legislativní zkratku
,,společnost“, která neplatí pro družstva. Potud je vymezení pojmů celkem jasné, avšak text celého
předpisu budí dojem laickosti používáním všech termínů na různých místech. Je tedy otázkou, proč
bylo třeba přijít s novým pojmem obchodní korporace pro obchodní společnost v případě, že
zákonodárce pojmy nijak věcně neodlišuje, jsou naprosto zaměnitelné a navíc se i zdráhá využívat
vytyčenou legislativní zkratku.

[14] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech [online].
[cit. 28. 4. 2013] Dostupné z:
http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf. S. 4 a 21.

[15] Ustanovení § 31 a § 32 odst. 1 a 2 Zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a
družstvech. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 26. 4.
2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/

[16] Čistě technického rázu by však byla poznámka de lege ferenda v návaznosti na terminologii ZOK
a poznámku pod čarou, kdy by bylo vhodné v případě, kdy zákonodárce zvolil nový pojem, se jej držet
v celém právním předpise .

[17] ELIÁŠ, K., POKORNÁ, J., DVOŘÁK, T. Kurs obchodního práva. Obchodní společnosti a družstva. 6.
vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 538 s. ISBN 9788074000485. S. 57.

[18] Ustanovení § 114 odst. 1 ObchZ.

[19] ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK 2010 op. cit., s. 57.

[20] Tamtéž, s. 65 – 67.

[21] ŠTENGLOVÁ, I. a kol., Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 1469 s.
ISBN 9788074003547. S. 382 – 383.

[22] Tamtéž, s. 382-383.

[23] Ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ.

[24] ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK 2010 op. cit., s. 67.

[25] Srov. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným – komplexní pohled na s.r.o. 1. vyd. Praha:
ASPI Publishing, 2002. 508 s. ISBN 8086395375. S. 105.

[26] ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK 2010 op. cit., s. 60 – 63, 198 a 201

[27] DVOŘÁK 2002 op. cit., s. 177.

[28] ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK 2010 op. cit., s. 60 – 63.

[29] ČERNÁ, S. Vedlejší dohody (sideletters) společníků kapitálových společností. Obchodněprávní
revue. 2011, roč. 3, č. 1, s. 1-4. ISSN 1213-5313.

[30] Ustanovení § 129 odst. 2 ObchZ: Požádat o svolání valné hromady mohou společníci, jejichž
vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu. Nesvolají-li jednatelé valnou hromadu do jednoho
měsíce od doručení jejich žádosti, jsou společníci oprávněni svolat ji sami. Nemá-li společnost
jednatele, je oprávněn svolat valnou hromadu kterýkoli společník.

[31] K tomu blíže např. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným – komplexní pohled na s.r.o.
1. vyd. Praha: ASPI Publishing, 2002. 508 s. ISBN 8086395375. S. 185.

[32] ŠTENGLOVÁ a kol. 2010 op. cit., s. 440.

[33] ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK 2010 op. cit., s. 199.

[34] Srov. ustanovení § 31 a § 133 ZOK.

[35] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. 2012 op. cit., s. 21.

[36] Ustanovení § 133 ZOK.

[37] SÝKORA, M. Nové pojetí otevřené společnosti s ručením omezeným jako kapitálové společnosti a
nová koncepce obchodního podílu. [online]. Praha: Právnická fakulta Univerzity Karlovy, 2012 [cit.
5. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.prf.cuni.cz/milan-sykora-1404046025.html

[38] Ustanovení § 30 a § 142 ZOK.

[39] Srov. například návrh nařízení Rady o statutu evropské soukromé společnosti KOM (2008) 396
v konečném znění 2008/0130 (CNS) [online]. [cit. 6. 5. 2013] Dostupné z:
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0396:FIN:CS:PDF, kde musí činit
základní capital společnosti nejméně 1 EUR nebo zmiňuje i autor návrhu ZOK zde: HAVEL, B.
Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 12, s.
351-355. ISSN 1213-5313. O problematice i v rámci dalších zahraničních úprav, kdy za nejnovější je
i Finská srov. blíže např. HEJDA, J. Právní úprava podílu ve společnosti s ručením omezeným
v rekodifikačním návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 3,
s. 72-76. ISSN 1213-5313.

[40] Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob [online]. [cit. 6. 5. 2013]
Dostupné z: http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf;jsessionid=420B147FE24E834C186A11E1711C4899

[41]To zejména z tohoto důvodu, že velikost podílu měla do určité míry vypovídací hodnotu před
rekodifikací, kdy mohl mít jeden společník pouze jeden podíl se stejnými právy a povinnostmi. Po
rekodifikaci však tento zveřejněný údaj celkem postrádá smysl. Navíc je potom v návrhu zákona
zajímavá i povinnost stanovená v ustanovení § 48 odst. 1 písm. b), kdy se má zapisovat výše vkladu
každého společníka. Jelikož důvodová zpráva mlčí, tak by mě zajímalo, jak se k tomuto vzhledem
k výše uvedenému rejstříkové soudy postaví. Pokud je totiž možné, aby měl společník více vkladů,
navíc rozdílné výše pro jednotlivé podíly, pak soud nebude vědět, zda zapsat celkovou výši vkladu
společníka ohledně všech jeho podílů či jednotlivé výše vkladů k různým podílům. Ustanovení § 48
odst. 1 tak dle mého názoru obsahuje jemný vnitřní nesoulad mezi písmeny b) a j). Navíc je to
celkem komické vzhledem k tomu, že docent Havel je hlavním autorem jak návrhu ZOK, tak i návrhu
rejstříkového zákona a stačilo částečně převzít obsah ustanovení § 139 odst. 2, tedy seznamu
společníků, který je v ZOK zpracován velmi dobře, přehledně a logicky.

[42] Například velikost hlasovacích práv, kdy nyní je dle ustanovení § 169 odst. 2 ZOK jeden hlas
vázán na každou 1 Kč vkladu a velikost podílu tedy má informační relevanci vzhledem k velikosti
ostatních podílů.

[43] Domnívám se, že v praxi bude docházet k ocenění klasickou cestou s pomocí využití znalce na
základě dohody či pouze na základě dohody zúčastněných.

[44] Ustanovení § 26 odst. 2 ZOK.

[45] Slovo podstatně je v právu dost zavádějící v případě, kdy nikde nenalezneme upřesnění –
například o více než polovinu apod. Dovedu si tedy představit, že hranici určí až judikatura či
v rámci dispozitivnosti budou společnosti obcházet nerozumně napsané ustanovení svou vlastní
úpravou ve společenské smlouvě. Je to podobně pojmově a interpretačně rozporuplná otázka jako
v případě ustanovení § 213 odst. 1 ZOK, kdy společnost má prodat uvolněný podíl nejméně za
přiměřenou cenu. Těžko však nyní hodnotit ustanovení § 213, když v odstavci druhém se hovoří,
cituji: ,,…a započtení pohledávek podle odstavce 2…“. Což je celkem logický nonsens a jistě nechci
být hnidopich, avšak tento právní předpis není návrhem zákona, nýbrž je již platný a pouze se čeká
na účinnost. Bylo by tedy možná vhodné, aby si ho ještě nějaký legislativec celý přečetl.

[46] Ustanovení § 36 odst. 2 a 3 ZOK.

[47] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. 2012 op. cit., s. 5.

[48] Ustanovení § 2 a § 6 NOZ.

[49] I v rámci studia zahraničních publikací si můžeme ověřit, že kvalitativní stránka podílu a
tedy základní práva a povinnosti společníků jsou u obchodních korporací víceméně neměnná. Například
jak uvádí kolektiv autorů v publikaci Anatomy of Corporate Law: ,,There are two key elementsin the
ownership of a firm, as we use the term ´ownership´ here: the right to control the firm, and the
right to receive the firm´s net earnings.ˮ KRAAKMAN, R. a kol., The Anatomy of Corporate Law. A
Comparative and Functional Approach 2. Vyd. New York: Oxford University Press, 2009. 352 s. ISBN
9780199565832

[50] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. 2012 op. cit., s. 41.

[51] Abandoní právo nalezneme v ustanovení § 164 ZOK a v tomto případě je jednoznačná inspirace
z Německa, neboť zde je abandoní právo v podstatě totožné v ustanovení § 27 Gesetz betreffend die
Gesellschaften mit beschränkter Haftung (GmbHG), in der Fassung vom 22. Dezember 2011 (BGBl. I S.
3044) [online]. [cit. 7. 5. 2013] Dostupné z: http://www.juris.de/purl/gesetze/_ges/GmbHG, i zde je
například potřeba mít splacený vklad či měsíční lhůta pro žádost.

[52] HAVEL, B. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011,
roč. 3, č. 12, s. 351-355. ISSN 1213-5313.

[53] Limitací je jim potom dle Havla potenciální možnost jednání ve shodě či jiné formě
podnikatelského uskupení, což však prakticky nevidím jako limitaci a je škoda, že Havel myšlenku
více nerozvedl.

[54] Pravidlo potom logicky normuje potenciální změnu hlasování původního, aniž by bylo nutné
podávat určovací žalobu vázanou na konkrétní rozhodnutí. Přijaté tedy může být změnou nepřijaté
apod. Například Dědič však nepovažuje tuto problematiku za jednoznačnou zejména ve vztahu k veřejné
listině, blíže tedy srov. DĚDIČ, J. K právní povaze usnesení valné hromady v rekodifikaci
soukromého práva. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 11, s. 325-322. ISSN 1213-5313.

[55] Je tedy dle mého názoru otázkou teorie, jak přesně vymezí pojem abandoního práva. Jak je vidět
výše, tak Havel jej v užším slova smyslu používá pouze pro případ spojený s příplatkovou
povinností, avšak v širším slova smyslu by mohlo být abandonní právo podřazeno pod jakékoliv
jednostranné vystoupení společníka ze společnosti.

[56] Např. postačí i prodej podstatné části závodu.

[57] HAVEL 2011, op. cit., s. 351-355.

[58] Ustanovení § 202 odst. 2 písm. b) a § 164 odst. 4 ZOK.

[59] Tedy pouze pro malý počet potencionálních subjektů oproti velkému počtu současných společníků
společností s ručením omezeným.

[60] Samozřejmě vycházím pouze z vlastní zkušenosti, jež není podložena reálnými daty z celé
republiky a tato úvaha tak může být do určité míry spekulací.

[61] Protiargumentem k mému názoru je samozřejmě skutečnost, že obecně v průběhu času se právní
předpisy určitým způsobem mění, novelizují apod., což samozřejmě implikuje obdobnou zátěž. Má
potencionální kritika však byla založena čistě na dualismu, kdy na jedné straně je již po delší
časový úsek ,,zažitýˮ základní aplikovaný rámec pro společnost s ručením omezeným, na straně druhé
dochází k jeho poměrně velkému rozšíření, které je navíc násobeno rekodifikací celkovou.

[62] Pokud je informace veřejně dostupná, nebo jde-li o utajovanou skutečnost podle jiného právního
předpisu.

[63] HAMPEL, P. Některé novinky v postavení společníka s.r.o. podle ZOK. Rekodifikace & Praxe.
2012, roč. 1, č. 2, s. 23-25. ISSN 1805-6822.


[64] PELIKÁN, R. Několik poznámek k úpravě společnosti s ručením omezeným v novém zákoně o
obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 3, s. 76-79. ISSN 1213-5313.

[65] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. 2012 op. cit., s. 15, 41.

[66] Pro další podporu svého tvrzení musím zmínit i korektiv analogie a přirozenoprávních zásad po
rekodifikaci, jež mají samozřejmě přímou souvislost a relevanci pro argumentaci rozporného výkladu.
Zmíněná úprava se nachází v ustanovení § 10 odst. 1 a 2 NOZ, jež zde pro lepší představu odcituji:
,, (1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle
ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu
nejbližšího.(2). Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti
a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého
života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv
a povinností̒̒.̒̒

[67] Ustanovení § 152 odst. 1 ZOK.

[68] ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK 2010 op. cit., s. 199.

[69] K tomu blíže: JOSKOVÁ, L. Povinnost loajality v akciové společnosti. Obchodněprávní revue.
2011, roč. 3, č. 9, s. 259-266. ISSN 1213-5313. Zajímavé a podnětné je zejména srovnání německé
právní úpravy v první části článku.

[70] Ustanovení § 159 odst. 1 NOZ a ustanovení § 51 odst. 1 ZOK.

[71] Pravidlo podnikatelského úsudku a zejména konečné znění této úpravy v ZOK je kapitolou samou
pro sebe a blíže proto doporučuji zejména: KOŽIAK, J. Pravidlo podnikatelského úsudku v návrhu
zákona o obchodních korporacích (a zahraničních právních úpravách) Obchodněprávní revue. 2012, roč.
4, č. 4, s. 108-112. ISSN 1213-5313.

[72] Otázkou případného použití pravidla podnikatelského úsudku jako určité korekce povinnosti
loajality je též případná míra její aplikace ve vztahu společníka ke společnosti a naproti tomu ve
vztahu mezi společníky navzájem, kde by měly být dovozovány určité rozdíly, i když jistě ne
zásadní.

[73] Ustanovení § 135, 142 ZOK a ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ.

[74] Ustanovení § 135 odst. 1 a § 136 ZOK.

[75] Aniž by tedy konkretizovala, pro jaké subjekty má být tato atraktivita zvýšena, což je dle
mého názoru dost podstatné. V praxi je jistě rozdíl, zda tato forma obchodní korporace bude
atraktivnější pro různé investory, kterým z nějakého důvodu nevyhovuje společnost akciová či pro
stávající společníky společností s ručením omezeným. Mohlo by se namítat, že při nevymezeném okruhu
měl autor zprávy na mysli všechny možné subjekty, což je ovšem zavádějící vzhledem k názorům, který
slýchám na tuto novou úpravu od společníků malých a středně-malých společností s ručením omezeným.

[76] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. 2012 op. cit., s. 40

[77] HAVEL, B. Předpokládané změny obchodního práva při rekodifikaci práva soukromého aneb nad
návrhem obchodního zákona. Obchodněprávní revue. 2009, roč. 1, č. 1, s. 1 -9. ISSN 1213-5313.

[78] Private Company Limited by Shares

[79] Kritérium odlišení je stejné jako v ZOK, tedy že s jednotlivými druhy akcií jsou spojena různá
práva.

[80] Tedy ekvivalent české kmenové akcie a pro můj výklad tedy základní podíl, jak o něm ustanovení
§ 135 odst. 1 ZOK hovoří.

[81] Zde by tedy mohl být analogicky vytvořen druh obchodního podílu v s.r.o. s přednostním právem
na zisku obchodní korporace.

[82] V rámci dispozitivnosti si dovedu představit v praxi i užití tohoto druhu akcie na specifický
druh obchodního podílu, jelikož výhody a nevýhody jsou v tomto případě vyváženy a neměla by se tedy
uplatnit limitace například v podobě zásady dobré víry či poctivého obchodního styku.

[83] Praktické využití si dovedu představit i v případě inspirace tímto typem, jelikož by se mohlo
jednat o takový druh obchodního podílu v s.r.o., který by například mohl být tzv. za odměnu
některým manažerům. Tedy jakási obdoba zaměstnanecké akcie.

[84] FRYNTA, Pavel. Právní úprava private company limited by shares ve Velké Británii a společnosti
s ručením omezeným v České republice (srovnávací studie). Praha, 1022, 42-44 s. Diplomová práce.

[85] TLÁŠKOVÁ, Š. Aktuálně k návrhu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích.
Ad Notam. 2011, roč. 17, č. 2, s. 3-6. ISSN 1213-5313.

[86] Havel zde jako první pojmenovává tento obchodní podíl v s.r.o., který ZOK označuje jako podíl
základní jakožto podíl kmenový. Tímto nejenom že ustaluje nový pojem, ale dle mého názoru i
vyjadřuje určitý obsah pro interpretaci a aplikaci, když si tento termín vypůjčuje z práva akciové
společnosti, což je však zároveň logickým závěrem, vzhledem k přiblížení s.r.o. v rámci
rekodifikace k společnosti akciové, respektive ke zdůraznění prvků s.r.o. jako kapitálové
společnosti. Beru toto vyjádření jako konečné potvrzení mé presumce.

[87] To je celkem zavádějící vodítko, jelikož existuje více teorií firmy a žádná není zákonem
normována jako vodítko v rámci dispozitivnosti právní úpravy ZOK.

[88] Jež jsem již uváděl výše v přímé inspiraci britskou úpravou. I tento druh podílu tedy můžeme
postavit na jisto jako použitelný.

[89] HAVEL, B. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue. 2011,
roč. 3, č. 12, s. 351-355. ISSN 1213-5313.

[90] Ustanovení § 502 NOZ.

[91] Ustanovení § 503 NOZ.

[92] VIGHOVÁ, V. Nová právní úprava společnosti s ručením omezeným v zákoně o obchodních
korporacích. Daně a právo v praxi. [online]. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012 [cit. 20. 5. 2013].
Dostupné z: http://
http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d39755v49780-nova-pravni-uprava-spolecnosti-s-ruceni
m-omezenym-v-zakone-o/

[93] Nedovedu si představit, že by obstál druh podílu, který by umožňoval obecné právo veta. Na
druhou stranu však vzhledem k znalosti přistupování naší judikatury vyšších soudů bych též dovodil,
že v případě, kdy bude vymezení opravdu přesné a omezené pro určitý okruh rozhodnutí, tak by neměl
být problém s korektivy v podobě zásad ZOK či NOZ.

[94] HAMPEL, P. ZOK. Rekodifikace & Praxe. 2013, roč. 1, č. 4, s. 25. ISSN 1805-6822.

[95] HEJDA 2011 op. cit., s. 72.

[96] ČERNÁ, S., ŠTENGLOVÁ, I., ČECH. Co přinese zákon o obchodních korporacích kapitálovým
obchodním společnostem, jejich společníkům a věřitelům? Časopis pro právní vědu a praxi. 2012, roč.
20, č. 4, s. 324-334. 1210 -9126

[97] Ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ.

[98] Ustanovení § 32 odst. 2 ZOK.

[99] Ustanovení § 137 ZOK.

[100] K tomu blíže opět: Návrh nařízení Rady o statutu evropské soukromé společnosti KOM (2008) 396
v konečném znění 2008/0130 (CNS) [online]. [cit. 6. 5. 2013] Dostupné z:
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0396:FIN:CS:PDF.

[101] To je opravdu odvážný a dle mého názoru celkem hodně nepodložený názor. Je třeba si uvědomit
a pořídit případně statistiku, ze které by jasně vyplynula data, jež by hovořila o tom, že většina
českých s.r.o. společností jsou malé a střední podniky, kde jsou většinou v průměru dva společníci,
z nichž většinou jeden je vždy i statutárním orgánem. Z vlastní zkušenosti, která však nemá
statisticky vypovídající hodnotu, mohu říci, že tito podnikatelé většinou ani nejsou plně seznámeni
se současnou právní úpravou jejich vlastního typu společnosti a už vůbec nesledují právní úpravy
ostatních typů a již vůbec na evropské úrovni. Dále potom v současné době, kdy je zejména daňové a
v souvislosti s tím i administrativní zatížení těchto společností enormně nevýhodné, potom
z hlediska nákladů absolutně není zájem měnitformu společnosti i v případě, kdyby tato změna měla
přinést dílčí výhodu. Nakonec se potom setkávám i s názory, kdy pro klasický obchodní styk mezi
těmito podnikateli je i opticky výhodnější, pokud mají klasickou společnost s ručením omezeným.
V naší ještě dosti primitivní společnosti se lidé ohlížejí nejenom na tituly (více než na západ od
nás), avšak i na samotný typ společnosti. Najde se opravdu dost podnikatelů, kteří se v obchodním
styku dívají tzv. skrz prsty i na formy osobních společností a obchodování s nimi budí menší
důvěru, než obchodování s s.r.o. či a.s., vzhledem k ručení apod. sice chápu, že se jedná o
absurditu, avšak na druhou stranu je třeba říci, že tato absurdita je nepopíratelnou reálií a pokud
má právo a zejména jeho vývoj sledovat aktuální společenský stav a vývoj a na něj potom reagovat,
tak zákonodárce by tedy měl vycházet zejména i z něj a nikoliv pouze z ideální představy, jež si
reálně představí pouze menšina. Pro bližší představu i srovnání je ideální například Lasákův výzkum
zde: LASÁK, J. Závod do země nikoho: 7 let evropské společnosti v České republice. Obchodněprávní
revue. 2011, roč. 3, č. 11, s. 313-318. ISSN 1213-5313.

[102] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. 2012 op. cit., s. 40.

[103] Je však třeba zmínit, že dle ustanovení § 75 zákona o společnostech s omezeným ručením z roku
1906 již tehdejší říšský zákonodárce uvedl k životu podílní list, jakožto listinu podíl
osvědčující. Takže dílčí idea, kdy je podíl společníka v s.r.o. představován neboli osvědčen pomocí
hmotného substrátu je veskrze původní a nemusí být nutně přičítána angloamerické inspiraci autorů
návrhu ZOK. Zákon č. 58/1906 Ř.z., zákon o společnostech s obmezeným ručením, ve znění pozdějších
předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 28. 5.
2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/

[104] V případě, že kmenový list obsahuje ochranné prvky proti pozměnění či padělání, tak může být
podpis nahrazen jeho otiskem, který jistě zohledňuje požadavky současné praxe, jak o tom blíže
hovoří např. Pilková zde: PILKOVÁ, J. Právní úprava cenných papírů v návrhu nového občanského
zákoníku. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 8, s. 238-243. ISSN 1213-5313.

[105] Ustanovení § 138 ZOK.

[106] Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob [online]. [cit. 1. 6. 2013]
Dostupné z: http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf;jsessionid=420B147FE24E834C186A11E1711C4899. Dále
potom se uvádí i do seznamu společníků, jak vyplývá z ustanovení § 139 odst. 3 ZOK.

[107] Například v ustanovení § 202 odst. 3 je normováno, že vystoupení ze společnosti může být
neúčinné v případě, kdy společník současně s oznámením o vystoupení ze společnosti neodevzdá
kmenový list společnosti.

[108] ČERNÁ, S., ŠTENGLOVÁ, I., ČECH. 2012 op. cit., s. 329-330.

[109] KOŽIAK, J. Zpráva z konference ,,Rekodifikace soukromého práva a změny ve výuce obchodního
práva“. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 10, s. 303. ISSN 1213-5313.

[110] KRAAKMAN, R. a kol. 2009 op. cit., s. 5,11.

[111] Může být stanoveno, že souhlas bude udělovat jiný orgán společnosti či sami společníci. Dále
vyloučení souhlasu valné hromady, jiného orgánu společnosti a společníků. Nakonec i úplné vyloučení
možnosti převodu na jiného společníka.

[112] Převod na extranea tedy není možný, pokud jej společenská smlouva přímo vyloučí nebo o něm
mlčí.

[113] Přiznám se, že já osobně v ustanovení skrytého výkladového problému na první pohled nevidím.
Dle mého názoru již z jazykového a logického výkladu vyplývá více možných podmínek. V češtině se
přeci spojka i používá přesně pro tyto účely. Dále potomm pokud by zákonodárce zamýšlel stanovit
pouze jedinou podmínku – tedy pouze souhlas valné hromady, textace by musela spojku i vypustit.
Pravděpodobně však byla tato diskuse ovlivněna minulým vývojem, který byl před novelizací poměrně
názorově pestrý.

[114] Avšak i v převodu obchodního podílu v jednočlenné společnosti se objevily zásadní rozpory,
zda si tento převod musí sám společník povolovat a zda dokonce i ve formě notářského zápisu. Více
k problematice například zde: HAJNÁ, K. K převodu obchodního podílu jednočlenné společnosti
s ručením omezeným, aneb zvítězí formalismus? Bulletin advokacie. 2010, roč. 17, č. 6, s. 24-27.
ISSN 1210-6348. Nebo dále například příspěvek Plíhala - vyššího soudního úředníka rejstříkové soudu
v Plzni, který se v praxi hodnotí jako jeden z nejpřísnějších co do formalismu: PLÍHAL, T. Převod a
rozdělení obchodního podílu. Bulletin advokacie. 2012, roč. 19, č. 11, s. 31. ISSN 1210-6348

[115] Například závazek vkladové povinnosti, jež prozatím nebyla splněna.

[116] ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK 2010 op. cit., s. 208-211.

[117] K tomu blíže Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 1339/2004. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 3. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

[118] K tomu blíže Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 5452/2008. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 3. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

[119] K tomu blíže Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 4. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

[120] K tomu blíže Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 266/2005. In:
Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 4. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.beck-online.cz/

[121] Ustanovení § 207 až 210 ZOK a ustanovení § 115 ObchZ.

[122] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb. 2012 op. cit., s. 47, 48.

[123] Jak jsem se dozvěděl od doktora Šilhána, tak autoři návrhu ZOK se v průběhu legisvakance na
různých konferencích vyjadřují k důvodové zprávě více než zdrženlivě a svým způsobem ji jakoby
zlehčují, až dementují. To mi přijde jako dost tristní posun v přístupu k tvorbě legislativy. Již
v prvních ročnících právnických fakult v rámci teorie práva se v rámci výkladu interpretace
právních předpisů důvodová zpráva zmiňuje jako jeden z elementárních prvků, jež osvětlují tu danou
konkrétní právní úpravu. Dovedl bych si představit, že důvodová zpráva k imaginárnímu zákonu o
povinném číslování psích známek by mohla býti obsahově kusá či nepřesná, avšak v případě, kdy
dochází k rekodifikaci soukromého práva a tato rekodifikace není jen kosmetickou úpravou
stávajících právních předpisů, tak by se důvodové zprávě mohlo věnovat jistě více pozornosti.
V praxi slýchám občas názory, že předkladatelé nestíhali, byl to pro ně moc velký úkol apod. Tyto
výmluvy jsou však myslím liché, jelikož na rekodifikaci se pracuje již léta, navíc konkrétně
v rámci ZOK je s podivem, že hlavní autor návrhu ZOK v odborných periodikách publikuje velmi
podrobně, na stránkách své advokátní kanceláře má několik speciálních rekodifikačních sekcí apod.
Jistě není můj zájem, aby tento názor vyzněl jako obviňování či zášť vůči hlavnímu autoru návrhu
ZOK. Jen jsem chtěl upozornit na skutečnost, že příprava nových právních předpisů by měla mít stále
stejná pravidla a při přípravě zvláště závažných nových právních předpisů by se z nich nemělo
slevovat za žádnou cenu.

[124] Jak jsem se opět dozvěděl od doktora Šilhána, tak aktuální otázkou se ukázala býti obecná
cesse smlouvy vycházející z NOZ. Bude tedy otázkou a domnívám se, že jistě zodpověditelnou až pro
budoucí judikaturu, jaké možnosti ve vztahu k převodní smlouvě potom přinese.

[125] ČERNÁ, S., ŠTENGLOVÁ, I., ČECH. 2012 op. cit., s. 331.

[126] Ustanovení § 207 odst. 2 a § 208 odst. 2 ZOK.

[127] HEJDA 2011 op. cit., s. 75.

[128] Ustanovení § 115 odst. 3 ObchZ.

[129] Blíže k této konkrétní návaznosti na kmenový list bude součástí podkapitoly 5.3.

[130] HEJDA 2011 op. cit., s. 74.

[131] Ustanovení § 209 odst. 2 ZOK.

[132] ELIÁŠ, K. Co přináší nový občanský zákoník byznysu? Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 5,
s. 148-152. ISSN 1213-5313.

[133] KOŽIAK, J. Zpráva z konference ,,Rekodifikace soukromého práva a změny ve výuce obchodního
práva“. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 10, s. 299-304. ISSN 1213-5313.

[134] Ustanovení § 137 odst. 2, 3, a 4 ZOK.

[135] HEJDA 2011 op. cit., s. 75.

[136] Ustanovení § 210 odst. 2 ZOK.

[137] Ustanovení § 1103 odst. 2 NOZ.

[138] ČECH, P. S.r.o. po rekodifikaci. [online]. [cit. 6. 6. 2013]. Dostupné z:
http://www.obcanskyzakonik.justice.cz/cz/media/100-s-r-o-po-rekodifikaci.html

[139] HAMPEL, P., 2012 op. cit., s. 24.

[140] ČERNÁ, S., ŠTENGLOVÁ, I., ČECH. 2012 op. cit., s. 330.

[141] Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob [online]. [cit. 6. 5. 2013]
Dostupné z: http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf;jsessionid=420B147FE24E834C186A11E1711C4899


[142] Samozřejmě, že se jedná o pouze jeden a můj úhel pohledu.

[143] V souvislosti si pak ještě dovolím odcitovat sice poměrně expresivní, avšak podnětné
vyjádření Pelikána: ,, Podstatný rozdíl totiž spočívá v tom, že nyní bude možné vydat jednomu
společníkovi více „kmenových listů“, čímž mu vznikne možnost podíl ve společnosti drobit (dosud pro
rozdělení obchodního podílu vyžadoval souhlas valné hromady kogentní § 117 odst. 1 ObchZ). Přitom
důvody, pro které byly kmenové listy zavedeny, zůstávají nejasné. Autoři návrhu to odůvodňují pouze
tím, že si to žádají zahraniční investoři, kteří jsou na to zvyklí. Nevadí-li ovšem těmto
zahraničním investorům neexistence kmenových listů v Německu či ve Francii (a řadě dalších
evropských zemí), proč by jim měla vadit právě u nás?“ PELIKÁN, R. 2012, op. cit., s. 79.

[144] POKORNÁ, A. Reforma německé GmbH. Brno, 2010. 61 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita,
Právnická fakulta.


[145] Obsahově široký pojem, který ne vždy je ideálně používán, k tomu blíže:

[146] Tento názor pokládám samozřejmě za rozumný, avšak není pro mě pochopitelné, proč Havel
nezastává podobný názor i v rámci pohledu na regulatorní arbitráž.

[147] HAVEL, B. Transakční náklady nové regulace obchodních korporací a úvaha o přenosu
fiduciárních povinností. Časopis pro právní vědu a praxi. 2012, roč. 20, č. 4, s. 339-341. 1210
-9126

[148] ČERNÁ, S., ŠTENGLOVÁ, I., ČECH. 2012 op. cit., s. 327.

 

www.pravni-rady.eu

V případě dotazů se obraťte na naši Bezplatnou právní online poradnu

Dotazy z Bezplatné právní poradny

  • Dluhy

    Dobrý den,
    Sepisovala jsem dlužní úpis v roce 2015. Dlužník mi neplatil. Soud mi uznal pouze částku minimalni. Nemám to notářsky ověřené. Chybí mi jediná věta v dlužním úpis...
    úterý 19. únor 2019

     

  • OSVČ - práce v zahraničí

    Dobrý den. Mám dotaz ohledně práce osoby samostatně výdělečně činné ve státě EU - konkrétně v Německu.
    Syn má české oprávnění k podnikání - řemeslnou živnost "elektromontáže...
    úterý 19. únor 2019

     

  • přeřazení na nižší pozici

    Dotaz: style="box-sizing: inherit; color: #003399; font-family: TriviaSeznam, helvetica, arial, sans-serif; font-size: 16px;" /Dobrý den, style="box-sizing: inherit; color: ...
    úterý 19. únor 2019

     

Reklama